GÁBINA 2 - MEJDAN
Jmenuji se Gábina, chodím do druhého ročníku gymplu a už minule jsem vám vyprávěla, jak jsem na pečlivě připravené domácí akci svedla spolužáka Ivana, co předtím chodil s mou největší rivalkou ve třídě Žanetou. Spolužáci pořídili bezchybné fotky a já se moc těšila, jak se bude tvářit Žaneta, až je uvidí. Raději jsem si vzala do školy zánovní džíny i tři roky starou hodně přiléhavou mikinu, jednak abych ukázala všem své vnady a taky pro jistotu, kdyby se snad Žaneta rozzuřila a chtěla se prát. Ale byla jsem zklamaná, sice jsem postřehla ve třídě nezvyklý šum a prohlížení mobilů, jistě s našimi obrázky, ale nikdo se nechtěl s námi o tom bavit, nikdo mne nekritizoval ani nevznesl požadavek, abych jako děvka odstoupila z funkce předsedkyně třídy. Alespoň jsem po očku sledovala Ivana, jestli se nebaví s Žanetou a ke své spokojenosti, jsem zjistila, že nikoliv. Ve třídě převládl názor, že to, co se stalo, je jenom soukromá záležitost nás dvou a třídních záležitostí se vůbec netýká. Strašně jsem zajásala, když mne asi za týden Ivan pozval na večírek, který pořádal jeho fotbalový klub na ukončení sezony. Vzala jsem si nejlepší blůzku, pro mne docela nezvyklou sukni a vyrazili jsme do vzdálené části města, kde jsem nikdy dřív nebyla. Po výborné večeři v hlavním sále mne Ivan se třemi nejlepšími kamarády z družstva odvedl do vzdálené klubovny, byly tam taky tři holky, které jsem neznala, zřejmě ty divoké učnice, jak o nich Ivan mluvil. Představil nás, Hanka, Katka a Zuzana hned otevřely láhve s vínem, všichni začali pít a bavit se hodně vulgárně. To už se mi moc nelíbilo a chtěla jsem odejít, ale vůbec jsem nevěděla, kde vlastně jsme a jak bych se dostala domů. Rozjařený Ivan taky můj návrh rezolutně odmítl, sedl si vedle mne a donutil, abych vypila hořčičnou skleničku bílého vína skoro na ex. Brzy padl návrh, abychom hráli svlíkačku s flaškou. Ivan mi dolil druhou skleničku až po okraj a vysvětlil, že jejich hra je naprosto regulérní a spravedlivá, každý na sobě musí mít pět věcí na odložení. To já právě měla a tak zatímco někteří účastníci hry svlékali nebo dooblékali svršky do správného počtu, pod Ivanovým dohledem jsem rychle dopila druhou dávku a zahájila hru. Když jsem zouvala boty, byla to legrace. Blůzička celkem taky, když už některé holky byly v kalhotkách a kluci v legračních trenkách, no sportovci. Pořád mi dolévali, pila jsem už určitě třetí skleničku. Za chvíli došlo i na moji sukni. Pak si sundala podprsenku Hanka a hned po ní jsem musela i já. Hromada šatstva uprostřed klubovny rychle rostla. Za chvíli flaška zamířila opět na mne a já musela svléknout kalhotky, styděla jsem se před cizími lidmi a aspoň skrčila paty a kolena přitiskla k sobě. Ivan, jako jediný ve slipech i triku, mne pohladil po ramenou, pak mi dolil víno po čtvrté a já už měla pořádnou opici. Flaška znova ukázala na mne, co budu dělat, byla jsem jediná úplně nahá, ostatním holkám zbývaly aspoň kalhotky, Zuzka nesvlékla ani podprsenku. Asi je konec hry, říkala jsem si, když všichni vstali a oblékali se. Hledala jsem své prádlo a stihla si natáhnout aspoň kalhotky. „Gábino, ty se ještě neoblékej, jsi novicka a musíš dát všem chlapům!“, řekl mi vysoký kluk v barevných trenýrkách, podal mi pátou sklenku a já, nic nechápající a totálně opilá, ji dopila až do dna. Až později mi Ivan prozradil, že se všichni předem domluvili a nenápadně postrkovali flašku tak, aby nejčastěji mířila na mne. „Co musím chlapům dát?“, pořád jsem nechápala, já před hodinou ještě vzorná studentka gymnázia a předsedkyně třídy. Učnice se smály, položily mne na záda na koberec a zase stáhly kalhotky. „Já jim mám dát kalhotky?“, blábolila jsem opile. Pokoušela jsem se bránit, tiskla nohy k sobě, ale tři holky mi je zase široce rozevřely, pod bedra daly polštářek a smály se ještě víc. „Kalhotky ne. A hezky si to užij!“ Když jsem spatřila Ivana, sklánějícího se nade mnou místo dívek s odhaleným ptákem, i přes svou značnou opilost jsem pochopila, co se má stát. „Néééé!“, vykřikla jsem a pokusila se zvednout, ale pozdě. Můj miláček mne okamžitě srazil zpátky a svůj tvrdý úd bezohledně vrazil do mé suché kundičky. Chtělo se mi křičet, ale jeho velký jazyk rychle ucpal má ústa… a já pochopila svou porážku a jen pasivně snášela jeho řádění… Jeho silné ruce brutálně hnětly mé přecitlivělé a rychle vztyčené kozičky a já se modlila, aby byl hotov co nejdřív… dokonce jsem se přinutila ke vstřícným pohybům své pánve… Ostatní kolem nás utvořili kruh a dychtivě přihlíželi… Nikdy jsem to nedělala veřejně, ale teď nebyl čas přemítat, jak hluboce mne spolužák ponížil… Konečně se ozval jeho vítězný výkřik a vzápětí naplnil mou jeskyňku. Já si zhluboka oddechla, ale má radost byla krátká, neboť za Ivanem už stál připravený ten dlouhán a hned se na mne vrhl. Tomu ale musela stačit jen má kundička, zvedl mi roztažené nohy do výšky a připravil si tak ideální polohu pro mé další ošukání. Byl to šikula, velkou silou tiskl mé ruce k zemi, abych se nemohla bránit dalšímu fotbalistovi, který už nechtěl čekat, až se uvolní má díra mezi nohama, klekl si vedle mé hlavy a chtěl mi vrazit svůj ztopořený pyj do pusy. Sevřela jsem rty a zaťala zuby, ale má obrana dlouho nevydržela. Zmáčkl mi nos tak silně, že jsem nemohla dýchat, abych se neudusila, musela jsem otevřít ústa, on mi ho tam okamžitě vrazil, cítila jsem ho až v krku… Zase to bylo něco nového, co si slušní gymnasté ke mně nikdy nedovolili, ale fotbalisté byli zřejmě tvrdí hoši… Poprvé šukaná dvěma statnými sportovci najednou jsem byla zmítána úplně protichůdnými pocity, jednak to bylo kruté ponížení a bolest, působená jejich tvrdými čuráky, ale taky zatím nikdy nepoznané neskutečné vzrušení… Kdybych zavřela oči, bylo by mi asi lépe. Takhle jsem spatřila mého vyprázdněného(?) Ivana, jak bere za ruku Hanku, která má na sobě pořád jenom kalhotky, hladí ji přes prsa, odvádí si ji do vedlejší místnosti a ona se vůbec nebrání! Proboha, snad mi s ní nebude nevěrný! Ale já přece taky teď souložím s jeho kamarády, ovšem nedobrovolně, tak jak to vlastně je s tou věrností? Zuzka i Katka měly ruce pod sukýnkami, upřeně sledovaly naší hru bez flašky a pomáhaly si samy. Já ale s hrůzou pozorovala, že do klubovny vešli ještě další tři kluci a podle souběžného rozepínání poklopců svých džínsů bylo zcela jasné, co budou dělat. A já, vzorná studentka a předsedkyně třídy, jsem a ještě budu drsně mrdána mladíky, které dnes vidím poprvé a nemohu se nijak bránit! Maminko, mami! Trvalo nekonečně dlouho, než se všichni fotbaloví ptáci zbavili svého obsahu do mých dvou otvorů. Naštěstí nikoho nenapadlo otočit mne na břicho a zasvětit i prcku, která od bolestivého pokusu na táboře byla pro tyto účely nepoužitá, to bych asi zešílela bolestí. Nešlo spočítat, kolik ptáků přeplnilo mou lasturku natolik, že mi jejich semeno steklo po stehnech na koberec. Horší to bylo s dutinou ústní, snažila jsem se, ale tolik bílého produktu jsem nedokázala spolykat. Žaludek se navíc po přijetí takového množství nezvyklé potravy tentokrát vzbouřil, já s hrůzou cítila, jak se mi jejich sekret smíšený s řízkem z večeře, vrací do úst! Nikdo mi ale nedovolil, abych se zvedla, takže já, všechny hygienické zásady dodržující sportovkyně, v tuto chvíli odevzdaně a unaveně ležící na zemi a pozorovaná mnoha páry zvědavých očí, musela sklonit ústa nad koberec a tiše zvracet. Když to kluci uviděli, bylo zle, moc zle. Zatímco Katka i Zuzka s vyhrnutými sukněmi a kalhotkami u kotníků stály v rohu u zdi a byly šukány těmi mladíky, kteří se nestačili včas úplně vysemenit do mého veřejně přístupného těla, Ivan s Hankou se již vrátili zpátky a můj (ještě pořád?) miláček na mne křičel: „Gábo, ty jedna svině, já jsem ti minule jasně řekl, že tohle nesmíš udělat. Nikdy. Zneuctila jsi nás, když jsi naše semeno vyzvracela a za to musíš být potrestána. Víš, co tě čeká?“ Byla jsem strašně vyčerpaná, měla ústa plná zbytků potravy a nedokázala rychle odpovědět. Udělala to za mne Hanka. „Dostaneš na holou tolik ran, podle toho, jak jsi stará. Kolik je ti let?“ Podívala jsem se na ni, byla hodně rozcuchaná, měla zmačkané triko i nakřivo pásek od sukně, to mi stačilo, jen jsem špitla: „Šestnáct.“ Ivan mi byl nejen nevěrný, ale teď mne i podrazil. „Když chodíš na gymplu do druháku, tak už je ti přece sedmnáct, ne?“ Hanka se podivila: „Ty nejsi učenka, ty študuješ?“ Ivan zase promluvil za mne a jeho zrada pokračovala. „Gabča nejen studuje gympl s vyznamenáním, ale dokonce je předsedkyně třídy. Jako taková musí být vzorná a umět statečně přijmout trest. Nezdá se ti, Gábo, že je pro tebe trochu nedůstojné, dohadovat se tady o jednu ránu?“ Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí: „Já jsem nikdy nebyla trestaná doma, ve škole ani na tréninku, protože jsem nic neprovedla. Za to, co jste mi udělali tady, byste spíš měli být trestaní vy, ale nebojte se, neudám vás. Když má vaše parta taková pravidla, klidně mě potrestejte. Já s tím trestem nesouhlasím, ale nečekejte, že budu prosit za odpuštění, já umím přijmout trest, jak říkáš. Jenom bych vás požádala, aby to bylo rychle, musím domů, protože ráno vstávám, v sedm mám schůzi předsedů tříd, když už to víte a vyzkoušejte si mou statečnost! A taky nikdy nelžu, sedmnáct mi bude až za tři měsíce, jsem skoro nejmladší ze třídy!“ Nikdo mi nebránil, abych při svém monologu vstala, šukání opravdu skončilo, ale ještě mne čeká krutý a nesmyslný výprask! Stála jsem jediná nahá uprostřed skupiny oblečených mladých lidí, dohadujících se o výši mého trestu. Asi všichni byli starší než já, ale šestnáctku mi neuznali, i když jsem jim nabízela občanku, kterou jsem měla v kabelce, pohozené někde v předsíni. Neměli se mnou slitování, ani Ivan se mne vůbec nezastal, nakonec se dohodli, že k sedmnácti ještě přičtou osm za mou (prý) drzost, studium i funkci. Trest pro holku provedou holky, rozhodli. „Tak půjdeme vedle, študentko!“, zavelela Hanka a chytila mne za ruku. Bláhově jsem se domnívala, že děvčata budou ke mně ohleduplnější. Již nejméně hodinu jsem byla úplně nahá, když opadlo vzrušení z divoké šukačky, naskočila mi husí kůže a začala jsem se třást zimou. Zeptala jsem se proto slušně Hanky, jestli si můžu vzít alespoň blůzičku, je krátká, výprasku nevadí, ale rozcuchaná učnice se mi vysmála: „Za chvíli ti bude tak horko, jako nikdy! Fakt tě ještě nikdy neřezali?“ Zavrtěla jsem hlavou, nechtěla jsem se s nimi bavit, to už jsme byli ve vedlejší místnosti, kde byla jediným nábytkem mohutná postel. Na první pohled mě upoutal povědomý barevný hadřík, ležící vedle ní, vždyť to bylo ještě před chvílí jediné Hančino oblečení, když si ji Ivan odváděl…. Když jsem přistoupila blíž, něco mi v pitím znavené hlavičce docvaklo a já si konečně uvědomila hrůznou pravdu. Byla jediná osoba, která mohla strhnout nestydaté učnici kalhotky – můj miláček, který mne nechal na pospas davu sexuchtivých fotbalistů a sám si užíval vedle… Zvedla jsem hlavu a podívala se statečně Haně do očí: „Šukala jsi tady s Ivanem, viď?“ „Ano, a co má být? Hraješ si tady na počestnou studentku a sama se necháš omrdat od celýho mužstva! Nebuď drzá a koukej se honem položit na postel, ty jedna mizerná studentská čubko!“, rozkázala mi naostro oblečená učnice. Pomyslela jsem si, že mezi mým a Ivanovým šukáním je docela velký rozdíl, ale raději jsem mlčela a poslušně ulehla na mohutně rozválenou postel na břicho. „Je docela vzpurná študentka, tak si ji radši přivážeme“, usoudila Hana a její kámošky se chopily provazů, upevněných k čelům postele. Zuzka mi vzpažila ruce a omotala zápěstí provazem, totéž provedla Kateřina a těsně spojila mé kotníky. Poprvé v životě jsem byla spoutaná! Byl to docela zvláštní pocit nesvobody, na který jsem já, pohybově aktivní sportovkyně, nebyla vůbec připravená. „Tak teď všichni uvidíme, jestli je naše šukací předsedkyně statečná!“, posměšně pronesla Hana a udeřila mne hranou ruky přes mé bílé půlky. Vyjekla jsem a spíš instinktivně sebou trhla, jenže provazy se mi zařízly do masa a já ucítila hned bolest. „Budeš řvát?“, zeptala se má hlavní mučitelka, ale já vůbec netušila, co se mnou první trest udělá. Když se odpovědi nedočkala, shýbla se a se slovy „Aspoň budeš zticha!“ mi strčila své použité roztržené kalhotky do úst. Byl to další stupeň mého ponížení, intimní hadřík, který měl před chvílí v ruce můj kluk, jsem nyní musela strpět v ústech, zbytky Hančiny šťávy se mísily s pánským semenem a mě se dělalo špatně, ze všeho co jsem dnes prožila a ještě prožiju. Musela jsem zapomenout na truchlivou přítomnost, mé myšlenky zaletěly k Martinovi a kamarádům z gymnastiky, kdyby mne tak viděli, nahou, poníženou a zneuctěnou… Čekání na výprask bylo nekonečné, holky přinesly odvedle polštář, již jednou použitý k mému trápení, a strčily mi ho pod zadek, aby byl pořádně vystavený zrakům všech přítomných, slyšela jsem jejich kroky blízko za mnou, budou se zájmem sledovat, jak budu trpět… taky Ivan… tolik mne ponížil, ale musím mu ukázat, že jsem statečná… říkala jsem si v duchu a žmoulala jazykem barevnou látku… ale vyděsila jsem se, když Hana přinesla dvě kabelky. Jedna byla totiž moje a drzá učnice začala cloumat jejím popruhem a snažila se ho uvolnit. To se jí nemohlo podařit, mám ho napevno spojen kroužky s kabelkou, tak ji aspoň se slovy „Nejlepší trest je vlastním předmětem, no nevadí, tím mým to bude naší děvku aspoň víc bolet!“ vysypala na zem. Mé ponížení bylo dovršeno, intimní předměty, které každá dívka ukrývá před zraky světa, si teď mohli všichni nerušeně prohlédnout. Ještě jsem to vydržela a potlačila slzy, které se mi už draly do očí… Kluci v čele s Ivanem si se zájmem prohlíželi mou antikoncepci a Hanka zatím odpojila silný popruh od své kabelky… Vůbec nic jsem ji neudělala, proto jsem nechápala, proč je na mne tak zlá… asi má komplex hloupé učnice, který si na mě léčí… Konečně bylo vše připraveno pro mé potrestání. Tři dívky se rozestavily kolem postele, na níž jsem ležela v poutech. Hanka ještě nahlédla do mé občanky a prohodila: „Opravdu jí ještě není sedmnáct, ale vynesený trest se nikdy nemění. Sorry, šprtko!“ Už jsem se na ni nedívala, nechtěla jsem nikoho vidět, zavřela oči a očekávala první úder. Zasvištělo to a vzápětí řemen dopadl na mou bělostnou prdelku. Roubík ztlumil můj výkřik. Okamžitě jsem si ale uvědomila své předsevzetí, byla jsem ponížená, ale ještě úplně nezlomená. Bolest to byla veliká, dosud nepoznaná, ale já se dokázala ovládnout natolik, že jsem po druhé ráně nevykřikla, ale jen vzdychla. Dokonce jsem si dokázala uvědomit, že každá třetí rána je silnější a tak jsem pochopila, že si holky pásek předávají a ty silnější údery jsou od Hanky, která je ještě doprovázela vzrušenými výkřiky. Snažila jsem se nemyslit na svou trápenou sedínku, přemítala, jestli počítá Zuzka nebo Katka, ale dlouho mi to nevydrželo. Jako gymnastka mám štíhlou postavu a tak ani zadní partie nejsou nijak tlusté, což samozřejmě zhoršovalo mou situaci. Asi po desáté ráně už popruh začal dopadat na místa již dříve zasažená a to značně zvyšovalo mé utrpení. Už jsem necítila žádnou bezbolestnou přestávku, když si exekutorky předávaly nástroj, ale zdálo se mi, že má zadnice je trvale v jednom ohni. Některé údery dopadaly i na horní část stehen, kde je bolest ještě větší. Zbývalo ještě asi deset ran, když padla všechna má předsevzetí, mozek přestal pracovat a nastoupil pud sebezáchovy. Zatímco na začátku výprasku jsem ležela klidně, protože jsem věděla, že pohyb mi nepomůže, naopak si rozedřu svázané končetiny, teď jsem se začala na posteli zmítat a mrskat, což způsobilo, že se má bolest přenesla i na další místa. Hanka měla pravdu, už mi bylo pořádné horko, vlasy jsem měla celé slepené, mokré a kapičky potu jsem cítila i na zádech. Počítání ran přicházelo jako z velké dálky, už jsem ho skoro nevnímala, slzy vytryskly z očí… Bulila jsem jako malá holka, vůbec si nepamatuji, kdy jsem předtím brečela, snad v mateřské škole, všechny nemoci i zranění jsem vydržela se zaťatými zuby, ale teď to bylo silnější než já. Hlášení „dvacet pět“ jsem vůbec nepostřehla, zaregistrovala jsem jen, že svistot i rány přestaly a můj ochablý mozek konečně pochopil, že výprask skončil. To už také má pouta povolila a mé tyranky mi pomohly vstát a zbavily mne roubíku. Pořád jsem tiše brečela, ale když jsem viděla své dokrvava odřené ruce, spustila jsem zase nahlas. Jako ve snách jsem viděla Ivana, jak ke mně přistoupil a přísně řekl: „Nebyla to žádná sláva, Gábo, zklamala jsi mě. Nechovala ses vůbec jako statečná předsedkyně třídy. Víc dokážeš žvanit než nést odpovědnost za své chyby. O tom si promluvíme později, teď se osuš a pojedeme domů. Zítra ráno přece musíš na schůzi, i když podle mne tam nepatříš“, dodal posměšně a podal mi zase Hančiny kalhotky. Byly plné mých slin a tak můj rudý obličej vypadal po očistě ještě hůř než předtím. Zuzka se už na to nemohla dívat, chytila mne za ruku a konejšivě řekla: „Takhle nemůžeš jít domů, Gábinko. Dáš si sprchu a bude to zase dobrý!“ Nechala jsem se poslušně vést jako ovce dlouhou chodbou a poslouchala její řeč: „Nic si z toho nedělej, že jsi brečela, Gabčo. Poprvé brečí každá, já dostala ve čtrnácti od místních kluků na prázdninách na holou, ještě jsem je prosila, ať mě nesvlíkají, ale marně, přivázali mne ke stromu, strhli kalhotky, vytáhli lískové pruty, já hned začala bulit a oni se mi smáli, styděla jsem se, to ty jsi vůbec neprosila o slitování, podle mě jsi dost statečná. Jestli sem budeš s Ivanem chodit tak si zvykneš, my všechny jsme byly od kluků bity víckrát, samy musíme být taky ostrý, prostě musíme na učňáku obstát před staršíma, nediv se Hance, ta si užila svý tam i doma…“ Příchod do sprch ukončil její monolog, i po její řeči mi bylo trochu líp. Nastavila mi sprchu na ideální teplotu a poodešla sehnat osušku. Sprchování jsem milovala, vždyť bylo po každém tréninku a tak jsem konečně zažila něco příjemného dnešní večer. Zadnice pořád pálila, ale už to bylo za mnou, nesla jsem to statečně, když mne Zuzana pochválila… na rozdíl od Ivana. Důkladně jsem se zbavila zaschlého potu, krve i semena, propláchla úplně všechny tělní otvory a cítila se jako znovuzrozená. Do zrcadla jsem se na svou zadní část raději nedívala, hodná učnice mi přinesla nejen osušku, ale i hojivou mast, kterou mi vetřela do postižených míst, pěkně to chladilo… Když jsme se vrátily do míst mého ponížení, už tu bylo úplně prázdno, jen Ivan čekal. Hromádka mého oblečení stále ležela na zemi a taky moje kabelka, kterou mezitím někdo naplnil věcmi. Nedívala jsem se do ní a horečně se vrhla po spodním prádle. Byla jsem nezkušená a tak netušila, že po výprasku jsou přiléhavé kalhotky něco jako další mučící nástroj. Vykřikla jsem, chtěla je strhnout, ale okamžitě jsem se vzpamatovala. Podívala jsem se po očku na Ivana, před ním přece musím být statečná, navíc jsem nikdy nechodila naostro… Kalhotky zůstaly na svém místě a já se rychle dooblékla, v předsíni jsme si s Ivanem vzali bundy a vyšli do chladné noci. Bylo už jedenáct hodin, šli jsme mlčky ke stanici autobusu, sedínka v těsném objetí bílé látky ukrutně pálila a já přemýšlela o Ivanovi. Má bezmezná láska k němu dnes dostala povážlivou trhlinu… potřebuji od něj podrobné vysvětlení… V poloprázdném autobusu, kde jsme jako jediní stáli na zadní plošině, jsem se konečně odhodlala. Podívala jsem se mu přímo do očí a začala otázkou: “ Prosím tě, Ivane, můžeš mi vysvětlit, proč jsi mě dneska tak krutě ponížil před cizími lidmi? Proč jsi mě nechal seřezat za to, že jsem nedokázala spolykat semeno všech chlapů, když jsem takové orgie ještě nezažila? Dobře víš, že já tě miluju, ale miluješ mě vůbec ty, když mě dáš napospas takovým násilníkům a sám se vedle dokážeš vyspat s holkou, která mne nenávidí? Miluješ ji snad víc než mne? Můžeme vůbec po tom všem chodit spolu? Prosím, mluv, prosím!“ Musela jsem ho tenkrát pořád milovat strašně moc, i když mi tolik ublížil. Objala jsem ho po ramenou a čekala na jeho slova. „Gabčo, všechno zbytečně dramatizuješ! Ty se mnou chceš chodit a tak je logické, že se musíš seznámit taky s mými přáteli. Fotbalisti jsou tvrdí hoši, mají rádi sex ve všech polohách a jejich holky taky musí něco vydržet, i to bití. Ty tři učnice už na té posteli dostaly daleko víc ran než ty. To je úplně jiný svět než nějaké křehké gymnastky. To tvé zvracení nebyl jediný důvod tvého výprasku, chtěl jsem si tě vyzkoušet, kolik vydržíš. Poprvé nic moc, bylo to tak na trojku, začátek dobrý, ale konec propadák. Uvědom si, že jako předsedkyně třídy musíš vydržet daleko víc než ostatní studenti. Představ si, že sem přijdou okupanti, tebe zatknou jako první a budou vyslýchat, vždyť by ses hned složila a všechno jim řekla! A buď ráda, žes bulila před cizíma, ve třídě by to bylo horší! Kdyby bylo po mém, všichni kandidáti na předsedu by museli dostat veřejný výprask, aby prokázali svou statečnost. Chápeš už, Gábino, že tě chci pořádně vychovat?“ Bylo už hodně pozdě, já byla unavená, seřezaná, ošukaná a ospalá, takže jsem jeho zvrácenou teorii výchovy ke statečnosti zase přijala. Ale ještě něco jsem musela vědět. „Ivánku, dobře, souhlasím s tebou, že potřebuji ještě na svou funkci tvrdou výchovu. Ale řekni mi, jaký je tvůj vztah s Hankou. Vždyť mne vůbec neznala, ale mučila s takovou chutí, jako by se mi chtěla pomstít, že jsem jí tebe přebrala! Co s ní máš?“ Ale Ivan mne opět usadil svou logickou odpovědí. „Hanka je jenom moje dávná kamarádka, která má moc těžkej život a já ji ho aspoň občas chci trochu zpříjemnit a k tomu patří právě sex, tak se na ni nezlob, vždyť i ty ses pořádně opila a šukala s chlapama bez odporu i zábran, takže zlobit bych se měl spíš já. Ale zpátky k Hance, žije s matkou a nevlastním otcem, který ji nenávidí a za sebemenší přestupek hned bije. Chodili jsme spolu na základce do třídy, byli si blízcí, já věděl, že má často fialovou zadnici, kvůli tomu se styděla chodit s klukem, tak mě v devítce prosila, abych ji odpanil. Udělal jsem to, párkrát jsme se pak vyspali, ale nechodili nikdy spolu. Chtěla studovat, přes odpor otčíma se dostala na gympl, odměnou za přijetí byl výprask obuškem. Chodili jsme spolu do jedné třídy i na gymplu, ale ona kvůli škole měla doma peklo, nedovolili jí doma se učit a v pololetí musela odejít. Její otčím ji pak dal na učňák, tam ale jako bývalá studentka dostávala od mazáckých učňů pořádnou sodu, nařídili jí, že musí v týdnu praxe chodit v továrně k nim do šatny, nejenže ji bili, ale taky svlíkali, samozřejmě šukali, pálili cigaretou a jinak trápili, bylo to drsný. Žádná holka se jí nezastala, dávaly jí tvrdě najevo, že je chytřejší a chodila na gympl, proto se nediv, že nemá študentky ráda! Teď už je ve druháku a ti nejhorší mučitelé odešli, ale doma je to pořád stejný, dneska šla kvůli tobě hodně pozdě domů, určitě teď leží otčímovi v klíně a dostává rákoskou na holou, takže vidíš, že jít domů naostro pro ni znamená tu výhodu, že nemusí snášet makání oplzlého otčíma na píču, když ji kalhotky stahuje… dostane ale za to pár ran navíc, to ji tolik nevadí jako osahávání, na bití je zvyklá… Takže Gabčo buď ráda, že máš slušný rodiče, kteří tě nebijou a kluka, kterej miluje jedině tebe!“ Objal mne, přitulili jsme se k sobě a líbali celou zbývající cestu autobusem… Vše, co mi dnes udělal, bylo zapomenuto, zase jsem ho bezmezně milovala… K mému domu jsme šli zavěšeni do sebe jako správní milenci. Zážitky dnešního večera a noci mne natolik vyčerpaly, že už jsem se viděla v posteli… ležíc na břiše. Otevřela jsem u vchodu kabelku a zděsila se nepořádku, který tam panoval. Ještě horší ale bylo, že jsem vůbec nemohla najít klíče. Zoufale jsem horečně přehrabovala své cennosti, ale pořád nic. Ivan stál kousek ode mne, usmíval se a nakonec se sladce zeptal: „Nehledáš něco, Gábinko?“ Došlo mi okamžitě, že to byl právě on, kdo se přehraboval v mých intimnostech, ale nemohla jsem se na něj zlobit, potřebovala jsem se dostat domů! „Prosím, vrať mi klíče, prosím!“, předla jsem jako kočka. Vytáhl je z kapsy, zamával mi s nimi před očima a zase uschoval, kapsu ještě zajistil zipem. „Co za to?“, zeptal se hlasem, z něhož se už smích vytratil. Zmohla jsem se na opakované prosby, ale jemu to nestačilo. „Klekni, vyznej mi lásku a omluv se za svou dnešní promiskuitu!“, zněl rozkaz. Co jsem mohla dělat? Byla jsem v jeho moci, vyhrnula si sukni a dopadla koleny na studenou zem. Zvedl mi hlavu, naše pohledy se střetly, v mém únava a strach, v jeho výsměch a vítězství… Aspoň tři minuty mne nechal nesouvisle blábolit prosby a omluvy, bylo to nakonec pravdivé, pořád jsem ho milovala a za své sexuální chování v opilosti se opravdu styděla… Konečně jsem uslyšela spásné slovo „Vstaň!“ Ale to ještě nebyl konec. „Kalhotky za klíče, to není špatná výměna, co říkáš, Gábinko?“ Nevěřila jsem svým uším. Své milované bílé prádélko jsem nikdy nepůjčovala ani nedávala svým nejlepším kamarádkám, ani sexuální kamarádi z gymnastiky ho nikdy nedostali na památku… Nějak jsem nevěděla, co dělat, ale Ivan nechtěl čekat. Přirazil mne ke zdi, já vykřikla, když se můj ztýraný zadek dotkl panelu, ale to už jsem měla vyhrnutou sukni a kalhotky klesaly k zemi… Blesková akce pokračovala povelem „Vystup z nich, dej nohy od sebe a drž si sukni!“ Poslechla jsem a skoro okamžitě ucítila, jak tvrdý kůl vniká do mé suché kundičky. Hrana Ivanovy ruky rázně umlčela hned v mých ústech výkřik nečekané bolesti. Stála jsem bezmocně u zdi, křečovitě svírala lem zdvižené sukně, pasivně přijímala jeho kopulační pohyby a strašně si přála, aby už byl hotov. Proboha, ta ostuda, kdyby tak šel některý soused domů! Ale byl úplný klid a já konečně ucítila výron horkého semene do své nedávno pečlivě vymyté jeskyňky. Budu muset očistu zopakovat, pomyslela jsem si a trpělivě čekala, až změklý předmět vyklouzne ven. Pak už to šlo rychle, Ivan se shýbl, uchopil mé kalhotky, strčil je do kapsy a místo nich mi podal klíče. Výměna byla provedena, nelíbila se mi, ale neprotestovala jsem. Následoval letmý pozdrav „Tak zítra, Gábi!“ a můj milenec i mučitel v jedné osobě zmizel ve tmě. Rodiče už naštěstí spali, asi by se jim můj obličej se stopami pláče i zmačkaná sukně a halenka nelíbily. Bylo už po půlnoci, když jsem po příjemné osvěžující koupeli a důkladném použití kosmetiky vyšla v lehké noční košilce z koupelny… Kalhotky jsem nepotřebovala, nemohla jsem spát, mé ruce dlouho hladily a projížděly kundičku, která toho dnes tolik zažila! V hlavě mi neustále běžel film z dnešního mejdanu. Ivana jsem zase nechápala, ponižoval mne i miloval, ale asi má pravdu, musím být statečná i v bolesti. Každopádně je to chlap, s kterým rozhodně není nuda, jako třeba s hodným gymnastou Martinem! Usnula jsem až k ránu a měla co dělat, abych stihla poradu předsedů v sedm hodin. Naštěstí jsem neměla čas prohlížet si důkladně v zrcadle mé rudě svítící půlky. Problém byl v tom, že jsme dnes měli tělocvik a můj tradiční oděv, oblíbený bílý gymnastický trikot nedokázal svým vykrojením zakrýt rudé pruhy na stehnech. Času nebylo nazbyt, hodila jsem do tašky teplákovou soupravu s tím, že se v polední přestávce převléknu, půjčila si od mamky její kalhotky větší velikosti, taky bílé, ale pro mne krásně volné, nepůsobící bolest mé ztrápené prcíně, povolila knoflík na boku mých nejširších volných kalhot a vyrazila do školy. Se zaťatými zuby jsem překonala bolest při dotyku zadnice s tvrdou židlí. Vždy jsem byla na poradách hodně aktivní, ale tentokrát jsem podřimovala a vůbec nesledovala, o čem se mluví. Informace o lyžařském zájezdu do Francie, na který je nutno se urychleně přihlásit, jsem si vůbec nepoznamenala. Cena byla tak vysoká, že normální studentka by si ho nemohla dovolit a já si ve své unavené hlavě neuvědomila, že máme ve třídě taky Žanetu a další zbohatlice! Tuto zprávu se tedy naše třída vůbec nedozvěděla, což byla moje fatální chyba, nemohla jsem tušit, že bude pro mne mít zanedlouho velmi kruté následky – a dojde tak na Ivanova slova! Tak zase příště…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
