GÁBINA 3 - VAROVÁNÍ
Ranní schůzi předsedů den po svém prvním výprasku jsem tedy s obtížemi přežila a přesunula se do třídy. Snažila jsem se moc nezvedávat z lavice a tak jsem si ani nevšimla, že si mne Žaneta pátravě prohlíží. Prcína mne sice bolela, ale zatím vše probíhalo normálně, spolužákům jsem oznámila, že na schůzi nebylo nic zajímavého, v poledne jsem se na záchodě převlékla do modré soupravy a svůj příchod do šatny načasovala těsně před začátkem hodiny. Na Žanetinu poznámku, kde mám svůj milovaný trikot, jsem vůbec neodpověděla. Byla jsem rozhodnuta, že se po skončení hodiny vyhnu umývárně, rychle sbalím věci a odejdu v soupravě domů, kde se teprve pořádně vykoupu! Ale dopadlo to jinak, než jsem plánovala. Když Žaneta viděla, že se nechystám do sprch, začala vést na můj účet nenávistné řeči o špinavé komisařce, která nedbá na hygienu, že jsem na to musela před ostatními holkami reagovat. Stála jsem těsně před ní a křičela jí do obličeje, že je blbá blondýna, ona se svým stálým doprovodem na to snad čekala a hned na mne vystartovala. Měla jsem po mejdanu ještě zpožděné reakce a vůbec mi nedošlo, že mne tlačí ke zdi. Ty tři grácie mne obklíčily a já už ztratila možnost úniku. Žaneta křičela na ostatní holky, že teď uvidí něco zajímavého. Mlčící většina byla žensky zvědavá, žádná mi nepomohla, jen se zájmem pozorovaly, jak mne Sylva se Simonou popadly za ruce a okamžitě je zkroutily dozadu. Bojovala jsem, ale bylo to marné, otočily mne čelem vzad a ještě mi přišláply nohy, abych je nemohla kopnout. To už Žaneta jedním prudkým trhnutím poslala tepláky i kalhotky k zemi… Slyšela jsem výkřiky snad od všech holek. Zlobivá děvka, zasloužený trest, kdo ji to udělal, domácí násilí… a tak podobně. Žaneta všechny přehlušila svým ječákem. „Tady vidíte, jak byla včera naše bílá komisařka potrestaná. Ať jí to udělal kdokoliv, je to zasloužený a správný trest i za její drzé chování ve třídě. Gabrielo, ale řeknu ti ještě něco. Pro mě jsi pitomá a zbabělá holka, která nedokáže před třídou na přímou otázku přiznat, že cvičí v teplákách, protože má seřezanou prdel. Hanba, styď se!“ Svůj emotivní proslov zakončila pořádným plácnutím přes mou ztýranou prcínu. Rozklepala jsem se bolestí i ponížením a vhrkly mi slzy do očí. Stále jsem se dívala do zdi a bála se otočit. Hlasy patnácti holek mi splývaly dohromady, bylo tam slyšet hodně odsouzení, ale i lítost a účast. Převážily nakonec hlasy, požadující vysvětlení, kdo mne tak seřezal. Jenže to jsem nemohla, kdybych jim to řekla, už bych se nikdy pro takovou ostudu nemohla do školy vrátit. A samozřejmě jsem do toho nechtěla zatáhnout svého miláčka! Šok z mého násilného vysvlečení byl tak silný, že jsem na něj vůbec nedokázala reagovat. Už mne ty svině nedržely, chvatně jsem zakryla své rudé pozadí tepláky, popadla tašku i batoh, s výkřikem „Do toho vám nic není!“ a s potoky slz po tváři jsem vyrazila ven. Nikdo mne nezadržel a já krutě ponížená pádila k domovu jako o závod… Celou cestu jsem brečela, lidé se po mě otáčeli, ale já nebyla schopna přestat. Uklidnila jsem se až v bezpečí domova, kde naštěstí nikdo nebyl. V zápalu emocí jsem chtěla okamžitě zavolat Ivanovi, ale nevzal mi to, asi trénoval. Uvědomila jsem si, že je to dobře, plakala bych a on by zase jistě řekl, že ubrečená holka nemůže být předsedkyní třídy… Strhala jsem ze sebe všechno oblečení, spolu s tím školním ho naházela vztekle do pračky a vrhla se do vany. Chladivá koupel na mne zapůsobila přímo zázračně. Ležela jsem ve vaně, po krk ponořená do pěny, a horečně přemýšlela. Proč mne Žaneta napadla právě dnes? Teplákovou soupravu na cvičení přece nosilo více dívek a převlékaly se podobně jako já. Ani u mne to nebyla výjimka, když byl můj gymnastický trikot v prádle, také jsem chodila v soupravě, jen jsem se převlékala až v šatně. Copak mohla Žaňa z této změny uhodnout, že jsem dostala výprask? Byla by to opravdu zvláštní náhoda! Navíc její proslov po mém odhalení byl docela zvláštní, jako by vůbec nebyla překvapená, z toho co viděla! Jediné srozumitelné vysvětlení bylo, že o mém výprasku věděla. Jediný, kdo ji to mohl říct, byl… Ivan. To snad není možné, vždyť už spolu nemluví… Nebo ano? Je to hra kočky s myší? Pevně rozhodnuta, že hned ráno uhodím na Ivana, jsem vylezla z vany, na obličej nanesla tlustou vrstvu krému, abych s úsměvem přivítala maminku… Byla jsem naoko veselá, ale má duše byla zmítána vážnými pochybnostmi. Předpokládala jsem, že pravdu se od Ivana stejně nedozvím. Ale co bude dál? Až později mi došlo, že ponižující odhalení mé seřezané prcíny nebylo náhodné a nastartovalo mou rychlou cestu až na samé dno. Hned ráno jsem odchytila Ivana před školou, sdělila mu, co se po těláku stalo a zeptala se ho, jestli s tím nemá něco společného. Samozřejmě to vehementně popřel a vypadal velice překvapeně, takže jsem nabyla dojmu, že o tom opravdu nic neví. Navíc mne hodně podržel při dlouhých diskusích mezi spolužáky, samozřejmě se o mé fialové zadnici dozvěděli i kluci a ti drzejší mě vyzvali, abych ji veřejně ukázala ve třídě i jim. Holky z okruhu Žanety zase rozvíjely debatu o tom, že je to spravedlivý trest za moje děvkovské chování, takže bych rozhodně neměla dělat předsedkyni třídy a já se s nimi hádala, že jim do toho nic není, kdo mi nařezal, je to jen moje soukromá věc. Všechny nechutné debaty rázně utnul Ivan, když mne před celou třídou označil za statečnou dívku, jejíž trest vůbec nesouvisí se školou a je přímo trapné a směšné, jak se někdo hloupý snaží proti ní bojovat, místo aby si ji třída vážila za její odvahu! Byla jsem mu strašně vděčná, objala ho a demonstrativně políbila tak, aby to vidělo co nejvíc spolužáků! Daleko pryč byly učnice z mejdanu, pryč byla Žaneta i bohaté studentky, prdel už skoro nebolela a já se přitulila ke svému zachránci a byla znovu moc šťastná… Na vrcholu blaha jsem byla, když mne pár dní poté Ivan pozval po vyučování domů. Řekl mi to už ráno, takže jsem celé dopoledne byla hodně nesoustředěná a jen přemýšlela. Bude mne zase vychovávat ke statečnosti? Já nechtěla další výprask, který by mne znovu odsoudil k nošení teplákové soupravy na příštím tělocviku! Ale hned mi slíbil, že na mne bude milý a hodný v tom předvánočním čase a tak jsem se těšila, moc těšila. Vedl si mne ze školy za ruku, aby to všechny třídní nány viděly a já byla v sedmém nebi. Objímání a líbání hned za dveřmi bytu bylo nekonečné, až nám zimní oblečení začalo vadit, Ivan mne rychle vysvlékl z bundy a vlekl ještě obutou do svého docela velkého pokoje. Neměla jsem čas si ho prohlédnout, neboť mne svalil na postel a rychle stahoval kozačky, zatímco já hrnula přes hlavu svetr i košilku. Trochu jsem se na loktech nadzvedla, abych mu pomohla svléknout mé vypasované džíny. Už mi zůstalo jen bílé spodní prádlo a já cítila, jak rychle vlhnu. Ivan rychle obnažil své vypracované tělo a nechal si jen trenky, překvapil mne, neboť se z něj stal něžný milovník, který neusiloval o mé okamžité vysvlečení. Klekl si k mému ležícímu tělu, hladil mne ze všech stran a líbal. Když mi sáhl na sponku podprsenky, zastavil se a místo jejího rozepínání mi shrnul obě ramínka, odklopil košíčky dolů a vysál obě bradavky. Bylo to krásné a příjemné, viděla jsem, jak se mi zvětšily a zrudly, cítila jsem, jak je mám naběhlé a tvrdé. Když se nasytil hry s nimi, ještě košíčky i ramínka vrátil na původní místo, pak posunul své ruce k bokům a uchopil kalhotky v pase. Pohotově jsem pozvedla zadeček a bavlněný hadřík odkryl mou zcela mokrou jeskyňku. Na oplátku jsem mu já strhla trenky, odhodila je daleko do pokoje a spatřila jeho obrovský fialový úd. Ivan nalehl mezi má rozevřená stehna, dlaněmi stiskl ňadra v bílém a pak jsme se na několik minut propadli do ráje… Bylo to šílené, překrásné, když ze mne vystoupil, já nechala pořád rozevřené nohy a šeptala mu do ouška: “Ještě prosím, vezmi si mne ještě jednou, prosím!“ Vůbec nespěchal, zase mne líbal, rozepnul podprsenku, mezi polibky shrnul postupně obě ramínka a trochu mne zvedl, aby mi je vyvlekl z rukou. Pomáhala jsem mu, vždyť rozměrné bílé vaky byly to poslední, co mi zbylo z oblečení, ráno jsem v koupelně netušila, že je budu svlékat, to bych si jinak vzala průsvitnou krajku… Byli jsme oba úplně nazí a já si ještě zahrála stydlivku, jakou jsem byla ještě před pár týdny. Přitiskla jsem kolena k sobě, ale silný sportovec je během minuty snadno a rychle rozevřel, hodil si mé nohy na ramena a mohla začít repríza… Líbilo se mi, že dnes vůbec nechtěl, abych ho kouřila, také semeno z třetí dávky, kdy mi dovolil rajtovat na jeho klacku jako koníček, skončilo v mé jeskyňce… Asi si mne chce udobřit, říkala jsem si, když jsem seděla na svém miláčkovi a divoce přirážela až do úplného vyčerpání… Vůbec se mi z jeho postýlky nechtělo vstát, byla jsem unavená, ale nesmírně šťastná, takže mne Ivan musel zvednout a odnést do koupelny. I tady se o mne pečlivě staral, nejdřív mi pustil teplou sprchu, pak si přede mne klekl a žínkou mi pečlivě vymyl lasturku. Jaká změna se to s mým miláčkem stala, pořád jsem si říkala, když mi ještě fénoval mé neposlušné a zplihlé vlasy. Byli jsme stále vyrajcovaní a tak jsem se bez jakéhokoliv odporu podřídila, když mne opřel o kachlíčky a vnikl do mě počtvrté… Pokročilý čas už nedovolil opakovat tu příjemnou hygienu, navíc si Ivan přál, abych si část jeho produktu odnesla domů a já mu s radostí vyhověla. Rychle jsem vběhla do jeho pokoje a sbírala své porůznu poházené oděvní součásti. Ivan zůstal v předsíni a já slyšela, jak někam volá a říká: „Tak už jsme skončili!“ To mne docela překvapilo, ale pak mne zaujala jiná věc. Bylo už docela šero a já chtěla rozsvítit lampičku, která stála na psacím stole. Měla bílé stínítko a teprve po rozsvícení jsem poznala známou věc – byly to mé kalhotky s kraječkou, které mi zabavil minulý týden po mejdanu! Chtěla jsem mu je vzít, ale když vymydlený Ivan v županu vešel do pokoje, rozhodně mi to zakázal. „Když tady nejsi, musím tady mít nějakou tvou věc, abych na tebe pořád myslel!“, řekl mi a jemně pohladil krajku v rozkroku… A tak jsem mu je nechala, má bohatá zásoba bílého prádla tím nijak neutrpí a já budu jen ráda, když na mne bude myslet, říkala jsem si, když jsem vytáhla z batohu svůj velký hřeben a snažila se učesat své ještě trochu mokré vlasy. Na to, jestli má také schované Žanetiny kalhotky, jsem se raději neptala. Zastrčila jsem hřeben do boční kapsičky batůžku, byl sice zpola vidět, ale to mi teď nevadilo, jen jsem se zeptala svého milence, komu volal. „Kámoši z oddílu, půjdeme do hospody na pivo!“, lhostejně prohodil Ivan a já neměla důvod mu nevěřit. „To jsou ti, co mne minule šukali?“, zeptala jsem se jenom. „Ano, to jsou oni. Mám je pozdravovat?“, se smíchem odpověděl. Prolétlo mi hlavou, jak mne všichni krutě zmrdali a rozhodně jsem odmítavě zavrtěla hlavou. Ale Ivánek, to je něco jiného, všechno dnes napravil, ještě jsem se k němu vrhla a objala ho. Dlouhý francouzák ukončil to nejkrásnější odpoledne, které jsem zatím prožila a já se konečně vydala k domovu… Nejkratší cesta mezi Ivanovým a mým bytem vedla přes rozlehlý park, který už byl za večerní tmy liduprázdný. Já rozhodně neměla pro strach uděláno, spěchala jsem a přitom vzpomínala na krásné chvíle… moc jsem se nerozhlížela okolo, takže jsem ty tři postavy, stojící napříč cestou v místě, které nebylo osvětlené lampami, uviděla až na poslední chvíli. Ztuhla jsem hrůzou, Žaneta, Sylva a Simona ve sportovních soupravách značek Adidas a Niké se tvářily bojovně a stály tak, že mi zcela uzavřely další cestu. „Tak pojď, už na tebe čekáme. Snad se nás nebojíš, statečná bílá komisařko?“, slyšela jsem ironický hlas Žanety. Viděla jsem jejich odhodlání vyřídit si se mnou staré účty, tři na jednu, a já navíc unavená, ve školním oblečení, s batohem na zádech… Zdálo se mi, že má jediná šance je prorazit jejich hradbu a utéci… kdo uteče, ten vyhraje… běhala jsem rozhodně rychleji, než ty nány, co měly se sportem společné jen luxusní hadry. Vystartovala jsem a chtěla proběhnout mezi Žanetou a Simonou, ale podcenila jsem jejich sílu… Stačila jsem Žanu udeřit pěstí do obličeje, muselo ji to bolet, zaječela, ale pak se na mne všechny tři vrhly. Byla jsem v jejich těsném obklíčení bez možnosti obrany, bily mne jako žito, ale chránila jsem si obličej rukama, pomohl mi i batoh, když mne srazily k zemi, stočila jsem se do klubíčka… sportovní trénink mi pomohl… „Odneste ji na lavičku do křoví, tam ji dáme pořádnou sodu“, rozkázala Žaneta a já už neměla sílu se bránit. Dva páry rukou mne uchopily za končetiny, hned v zárodku zlikvidovaly můj odpor a takto bezmocná jsem musela strpět Žanetiny ruce, které mi strhly šátek z krku a drsně ho vecpaly do úst jako roubík… Bylo to zbytečné, i ve svém ponížení jsem zůstala hrdá a k volání o pomoc bych se nesnížila… Abych se neudusila, musela jsem dýchat nosem, šlo to těžko, má hlava bezmocně visela dolů a jen jsem cítila, jak se na nedávno umyté, pořád ještě voňavé a vlhké vlasy, vlečené po blátivé zemi, zachytily zbytky trávy i mazlavá hlína. Konečně bylo mé tělo doneseno až do zadní části parku, kde v hustých křovinách, vzdálena od všech cest, byla bezpečně skryta lavička. Slyšela jsem o ní už na základce povídat různé story, říkalo se jí šukačka, ale nikdy bych si nedokázala představit, že na ní budu mučena spolužačkami ze třídy! Strhly mi ze zad batoh a položily na záda. Nechtěla jsem se vzdát bez boje, ale mé zoufalé pohyby byly rázně ukončeny, když mi Simona zasedla svým statným tělem obě nohy a Sylva s netajeným potěšením zkroutila mé ruce za hlavu a ještě je přivázala provazem k lavičce. Připravily se důkladně, ale jak to mohly vědět, blesklo mi hlavou zase to podezření. Jsem předsedkyně třídy a musím být statečná, opakovala jsem si v duchu a cumlala svými slinami promočený hedvábný šátek. Žaneta se naklonila ke mně, naše obličeje byly od sebe vzdáleny necelý metr. „Tak naše bílá komisařka doma bude tvrdit, že jde právě ze školy. Dobře víme, že jsi prošukala celý odpoledne a nenecháme si to pro sebe. Budeš se za své nemravné chování zodpovídat před celou třídou, ty jedna špinavá čubko! Tady se pomoci nedovoláš, budeme tě vyslýchat a já chci, abys mluvila!“, vytrhla mi roubík z úst a hodila ho na zem. Teď jsem získala jedinou možnost, jak s tou bestií bojovat. Spojila jsem všechny sliny, které mi v puse zůstaly a plivla Žanetě do tváře. Nečekala to, chytla se za tvář a pak zaječela: „To si vypiješ, děvko!“ Zatímco se otírala kapesníčkem, její věrná kámoška Sylva mne udeřila vší silou do nosu. V očích se mi zajiskřilo, cítila jsem, jak mi z nosu teče krev, ale to bylo taky všechno, co jsem mohla dělat. „Přiznej se, čubko, že jsi šukala s tím naším fotbalistou!“, řvala na mne má spolužačka. Rychle jsem řešila, jestli se mám hrdě přihlásit ke svému dnešnímu zločinu, abych Ivanovu exmilenku ranila nebo odmítnout odpovídat na její otázky. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, statečnější je nespolupracovat při výslechu, usoudila jsem. Budu mlčet jako hrob, i kdyby mne mučily sebevíc, pevně jsem se rozhodla. Byla jsem bezmocná, ale nezlomená, musím vydržet, musím! Olízla jsem si opatrně krev, která se hromadila na rtech a bez jediného slova čekala, co bude dál… „Chceš si pořád hrát na odvážnou školačku, ale máš smůlu. Jsou proti tobě nezvratné důkazy. První je, že máš mokré vlasy, které sis nestačila vyfénovat, protože jsi spěchala, jistě si tě vzal i ve sprše a tys mu podržela jako správná děvka!“ Chytila mne za vlasy a prudkým trhnutím mi zvedla hlavu, přitom jí chomáč mokrých vlasů zůstal v ruce. „Žer, děvko!“, strkala mi vlasy do úst. Okamžitě jsem je vyplivla, následně jsem dostala dvě pořádné facky, tváře mě pálily jako v ohni. „Jsi pořád vzpurná, ale počkej, ono tě to brzo přejde. Druhý a korunní důkaz je zaschlé sperma v tvé smradlavé píči. Uvolníme ti ruce, sama si obnažíš kundu a my ji pečlivě prohlédneme!“ Musela jsem i přes oteklé tváře studem pořádně zrudnout, proboha, ty holky mne snad chtějí ponížit až na samé dno! „Nééé, to nikdy neudělám, néé, néé!“, vykřikla jsem zoufale. „Áá, naše kurvička začíná mluvit. Vůbec nevadí, že pořád nespolupracuješ, pomůžeme si samy, jsi úplně bezmocná, Simčo, odhal nám její píču!“ Plnoštíhlá kamarádka zvedla svou prdel z mých nohou, čehož jsem okamžitě využila k nakopnutí její zadní části. Simona vykřikla a já dostala od Sylvy další dvě facky do obličeje. Víc jsem nestihla, holky mne druhým provazem přivázaly i nohy velmi pevně k lavičce. Přestože jsem se zmítala v poutech, bylo mi to k ničemu. Vzteklá Simona se na mne nedočkavě vrhla. Prudkým škubnutím zipu mi rozepla bundu, pod ní se objevil svetr, byl dlouhý a překážel, rázně ho vyhrnula až k pupíku, stejně tak bílou košilku pod ním. Když se objevilo mé holé bříško, bylo mi do breku. Ještě nikdy jsem nedovolila žádné cizí holce, aby se jenom dotýkala mého prádla, na to jsem byla velmi citlivá a teď musím bezmocně přihlížet, jak bude odhalena a osahávána má nebohá jeskyňka! Co jsem těm holkám udělala, že mne tak ponižují? Stál mi Ivan za takové trápení? Pořád jsem věřila, že ano… vzpomínka na dnešní odpoledne mi vlila nové síly do mého vzdoru. Otočila jsem hlavu tak, abych neviděla Simonu, jak mi rozepíná knoflík u džínsů. Kdyby mi v poledne někdo řekl, že během odpoledne mi budou dokonce dvakrát stahovány kalhoty, nikdy bych tomu nevěřila. Ale stalo se. Tentokrát jsem se nenazvedla v bocích, abych pomohla, ale Síma měla sílu v rukou a poradila si sama. Mé tyranky vůbec nespěchaly a chtěly si vychutnávat mé ponížení až do dna. Džíny jsem už měla na kolenou, ale ještě chránily jeskyňku kalhotky. Kdybych jen tušila, že je uvidí někdo cizí, určitě bych si vzala jiné, tyhle už byly dost seprané a i na můj vkus měly zbytečně moc látky na bocích. Ale věděla jsem, že tangové holky by nepřijaly ani krajkové průsvitné kalhotky a jejich posměšné řeči o zděděných babiččiných spoďárech jsem ani nevnímala. Když si myslely, že už dost zesměšnily mé prádlo, Simona uchopila kalhotky za horní okraj, nejdřív trhla směrem k sobě a pak prudce pustila, líbilo se jí to, tak to opakovala… Bolelo to jen málo, tváře mi pálily víc, ale horší než fyzické bylo mučení psychické, strach a ponížení, které přijde potom… Gumička to vydržela, bylo to kvalitní české zboží, když spolužačku přestaly hrátky bavit, jedním pohybem poslala bílou látku ke džínám… Zavřela jsem oči, nechtěla jsem vidět totální potupu své intimity… Už jsem pochopila, že se ty divoké zbohatlice nezastaví před ničím… Na bolest jsem byla duševně připravena, cítila jsem, jak mi roztahují nohy, pak špičaté nehty dlouho drásaly mou krutě trýzněnou lasturku… už toho bylo na mne moc a já se vůbec nebránila slzám, které zaplavily mé oči. Musela jsem je otevřít, abych viděla, jak si na prstech ukazují nový důkaz mého nemravného chování i špatné hygieny. Ano, po čtvrté souloži jsem se už nemyla, ale Ivan taky ne… ale proč se do mne vysemenil znova po očistě? Proč? Jásající spolužačky rázně přerušily mé úvahy. „Tak to vidíš, čubko, máme jednoznačný důkaz, že jsi dnes souložila se spolužákem a mým milencem Ivanem, svedla ho znovu a dopustila se opět promiskuitního chování, které se neslučuje s funkcí předsedkyně třídy. To budeme řešit později, ale teď si zasloužíš okamžitý výchovný trest, nejlépe nějakým vlastním předmětem.“ Žaneta se podívala na mé džiny, spuštěné na půl žerdi. „Kurvo, odpověz, proč nenosíš na riflích řemen?“ „Protože… protože ho nepotřebuju… perfektně mi sednou… jsem štíhlá… z gymnastiky…“, blekotala jsem. Už mne opravdu zlomili, byla ze mne poslušná děvka. „Vysypte jí batoh, tam se určitě něco najde!“, rozkázala vůdkyně smečky, oblečené sice ve slušivých značkových soupravách, ale rovněž bez řemenu. Zděšeně jsem pozorovala, jak mé školní potřeby padají na špinavou zem… Pravítko jsem naštěstí neměla, ale žlutý plastikový hřeben, vyčnívající z kapsičky je zaujal. Žaneta prohlédla všechny mé věci, samozřejmě vytáhla vložky, pak se podívala na mé spoutané a obnažené tělo a rozhodla. „Na výchovný výprask bude stačit její hřeben, má bříško pořád tak panensky bílé, dostane na něj pětadvacet a pěkně zčervená, do držky ji strčte vložky, aby nerušila v parku noční klid!“, po vynesení ortelu nade mnou se rozchechtala, po ní i její služky… Trio mých mučitelek bylo dobře sehrané, určitě to nedělaly poprvé, věděla jsem, že chodily do stejné třídy i na základce, jestli už tam mučily neposlušné spolužačky? Ale zeptat jsem se neodvážila, vložka byla nešetrně vecpána do jiné díry, než kam patřila, Sylva popadla můj hřeben, ještě vyhrnula neposlušný svetr i košilku až ke košíčkům podprsenky, sklonila se nad mé bezmocné tělo a vší silou švihla… Nikdy bych do té doby neřekla, že úder hřebenem na měkkou část břicha tolik bolí. Vykřikla jsem hned po první ráně, ale vložkový roubík utlumil můj projev bolesti na nezřetelné huhlání. Viděla jsem, jak Žaneta stojí se založenýma rukama u lavičky a pobaveně sleduje mou bolestí zkřivenou tvář. Chtěla jsem být statečná, ale už to nešlo. Strašně jsem ji nechtěla dopřát vítězný pohled na plačící předsedkyni, ale po deseti ranách jsem to už nevydržela a rozbrečela se. Už mi bylo všechno jedno, pudový obranný reflex rozhýbal mé tělo do křečovitých pohybů, ale marně, Sylva bezpečně našla cíl okolo pupíčku… Bolest zaplavila mé tělo, už jsem nevěděla, co bolí víc – zfackované tváře, zbité bříško nebo provazem pevně uvázané ruce i nohy, Není divu, že i po dokončení trestu se mé tělo dostalo do klidu, ale slzy dál tekly proudem … Simča mne na pokyn šéfky zbavila roubíku, pak zvedla ze země mé papírové kapesníčky a osušila mokrou tvář, abych prý lépe slyšela Žanetinu závěrečnou řeč. „Tak to vidíš, milá Gábinko, pýcha předchází pád. Odpoledne ses pyšnila, že šukáš nejhezčího kluka ze třídy a teď bulíš po malém zaslouženém trestu. Jsi hodně zbabělá a dostaneš se před třídní soud, pokud nesplníš dvě věci, které ti nařídíme. Budeš na to mít čas maximálně do konce roku, ani o den víc. Za prvé: přestaneš se stýkat s Ivanem, tím nemyslím jen šukání, ale jakýkoliv kontakt s ním, ve škole i mimo školu, nepromluvíš s ním už ani slovo, přestane pro tebe existovat. Za druhé: složíš funkci předsedkyně třídy, už máš dost ostudy, třída tě nechce. Pokud splníš oba příkazy, necháme tě na pokoji, nebudeme tě soudit ani mučit, sedneš si sama do poslední lavice a můžeš se v klidu učit a sportovat, o třidu se nebudeš starat a ona o tebe. Pokud nesplníš třeba jen jeden úkol, ujišťuji tě, že tě čeká peklo, strašný peklo, takže nakonec ráda odejdeš na jinou školu. Rozuměla jsi dobře, špíno?“ Na takové šílené požadavky jsem musela okamžitě reagovat. Přestože mi to způsobilo prudkou bolest, vzepjala jsem se v poutech a vykřikla: „Nikdy! To neudělám ani náhodou! Můžete mne zase mučit jako dneska! Kde berete tu drzost…“ Dál jsem se nedostala. Žaneta mne levačkou chytila za vlasy a její pravá ruka, sevřená v pěst, mne udeřila přes ústa tak silně, že jsem se musela obávat o své pečlivě ošetřované zuby… Hlava mi klesla bezvládně na lavičku, z roztrženého rtu kapala krev… Až nová bolest v rozkroku mne donutila zase zvednout hlavu, Sylva se Simonou mi roztahovaly vnější pysky a drtily můj hodně citlivý hrášek… Z úst plných krve se vydral výkřik téměř zvířecí a Žaneta doplnila svou výhrůžku: „V tvém vlastním zájmu je, abys naše příkazy splnila. Jinak ber na vědomí, že to, co jsi zažila dnes, byl jen nevinný čajíček, proti tomu, co tě čeká, jaká strašná muka zažiješ. Můj starší brácha hrozně rád trápí mladý holky a na naší chatě si tě jistě rád vychutná, už se na tebe bude těšit! Tak o tom přemýšlej a my holky padáme, už ta čuba dostala pořádnou lekci a s tím pošťákem si pohrajete po novém roce daleko víc, když s náma bude chtít bojovat! Vzdej to hned, máš to marný, ušetříš si spoustu bolesti! My běžíme, užij si krásnou noc a nezapomeň, že je zítra tělák! Máš teď dobu hájení, tak tě svlíkat nebudeme, to všechno přijde, když nebudeš rozumná! Tak pá,pá!“ Povolily mi pouta tak, abych se z nich mohla sama vyprostit a pak tři sadistky v drahých kombinézách zmizely ve tmě. Byla jsem ponížená, polosvlečená a zmučená, ale ani na okamžik jsem neuvažovala o přijetí jejich „nabídky“. Sportovci jsou bojovníci a já musím s těmi zbohatlickými dcerkami bojovat! Věřila jsem tenkrát, že Ivan bude mou oporou a pomůže mi, taky jsem ale věděla, že ještě nejsem tak statečná, abych nebrečela, vzpomněla jsem, jak mi Ivan před týdnem říkal, že předsedkyně by mohla být mučena – tušil nebo věděl snad něco? Ale to jsem v temném parku nechtěla řešit, vrátila oblečení na původní místo, zbytkem kapesníčků setřela krev z úst i nosu, naházela školní věci do batohu a vyčerpaně klopýtala k domovu. Rodiče už byli doma, viděli mé zpolíčkované tváře, ale já je odbyla tvrzením, že jsme hráli vánoční turnaj v házené a to je hodně tvrdý sport… Až v zamčené koupelně jsem si pořádně prohlédla své zmučené bříško, obrovský rudofialový ostrov se rozléval od pupíčku až skoro pod ňadra… Hojivá mast i kvalitní kosmetické přípravky však brzy uvedly mé ztrápené tělo do použitelného stavu pro školní vyučování i tělesnou výchovu… To, že jsem si na tělocvik opět oblékla svůj gymnastický trikot, mělo mým včerejším mučitelkám ukázat, že se nevzdám. S Ivanem jsem také mluvila, tak aby to všichni viděli, ale to, co se stalo včera večer, jsem si nechala pro sebe, věděla jsem jasně, jak by mi odpověděl na dotaz k jeho telefonátu. Žaneta také samozřejmě mlčela o mém mučení, protože dobře věděla, že by její čin odsoudila většina třídy. Já se raději věnovala přípravě vánoční besídky, která se mi podařila, sama jsem ji moderovala a nakonec všem popřála hezké vánoce, obešla všechny spolužáky a podala jim ruku, jen jeden stolek jsem zcela ignorovala, mé oči se střetly s Žanetinými, viděla jsem v nich nenávist a zlobu, já neuhnula, aby musela pochopit, že se jí nebojím, ona byla ta první, která sklopila oči… Boj byl vyhlášen, těšilo mne, že jsem pořád u většiny studentů oblíbená, pochválila mne i třídní učitelka za obětavou práci, Žaneta neměla šanci, že by mne mohla v rovném boji porazit! Doufala jsem v rovný, čestný boj… Když jsme se loučili před vánočními prázdninami, Ivan mi jen neurčitě slíbil, že mi někdy zavolá. Čekala jsem marně… Před Silvestrem se ozval Martin a zval mne na oslavu mezi gymnasty, které jsem v poslední době hodně zanedbávala. Potěšilo mne to, ale s díky jsem odmítla, protože jsem dobře věděla, jaké se tam vždy po půlnoci konají sexuální orgie a já přece chtěla být věrná svému Ivanovi… Pak jsem toho trpce litovala, když jsem nakonec zůstala na Silvestra doma a „slavila“ s rodiči u televize. Byla jsem pořádně otrávená a smutně vzpomínala na loňskou oslavu, kdy mi jako vzorné studentce rodiče dovolili poprvé jít slavit do gymnastického klubu. Do půl dvanácté vše probíhalo jako normální mejdan, bavili jsme se výborně, kluci hráli na kytaru, pili jsme víno, tančili… Když už zbývala jen půlhodina do půlnoci, gymnasti se jako na povel vrhli na Lindu, museli být domluveni, bránila se, ale rychle ji svlékli úplně ze všeho a položili na záda na stůl. Křičela a zmítala se, ale bylo to marné, znehybnili ji provazem a vylosovali kluka, který na ni vlezl a začal ji šukat, nejdřív pomalu, aby to do hymny vydrželi, postavili hodiny vedle Lindina obličeje, pět minut před půlnocí Ruda zrychlil a podařilo se mu svou kolegyni přivést k orgasmu právě včas… Její vášnivé výkřiky úplně přehlušily tlukot hodin, nad tělem, které se svíjelo v orgastické křeči, jsme rozlévali šampáňo a jí ho lili rovnou do úst… Vzrušení a zdivočelí jsme pak také odhazovali svršky a já poprvé v šestnácti poznala, co to je swingers párty… Ani já neuchránila kalhotky a má úzká kundička dostala takový příděl semene jako nikdy předtím… Možná, že letos jsem na stole měla být já… smutnila jsem, ale toužila po Ivanovi… Ještě že mí milovaní rodiče netušili, co jejich vzorná dcera prováděla loni… V polovině ledna měli odjet na dvoutýdenní dovolenou do dalekých končin, kde není ani mobilní signál a já doufala, že prázdným bytem konečně doženu Ivana k pořádným sexuálním akcím… třeba každý den… ale jenom s ním samotným… Tolik jsem se už těšila na jeho velikého ptáka, nevadil by mi ani menší výprask, pouta i kouření, prostě všechno, co se mnou prováděl, i když mě to bolelo, vzpomínky na jeho trápení mne neustále vzrušovaly… jsem přece statečná předsedkyně třídy, která všechno vydrží… Vůbec jsem netušila, co mi přinese příští rok a tak jsem si ještě užívala krásné vánoce…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Sofie
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
