GÁBINA 4 - ÚNOS
Po novém roce se všichni usilovně snažili, aby si zlepšili známky, které se objeví na prvním vysvědčení z výběrové školy. Já už se moc snažit nemusela, průběžné známky nasvědčovaly tomu, že budu mít stejně jako na základce vyznamenání. Naše tělocvikářka mi navíc nabídla jakousi neoficiální funkci sportovní referentky celé školy a já s radostí souhlasila. Domluvili jsme se, že po každém tělocviku za ní přijdu do nářaďovny, promluvíme o mé gymnastice a budeme přemýšlet, jak zlepšit stále mizernou sportovní zdatnost studentů. Já hned iniciativně vyhlásila soutěž o nejlepší sportovce naší třídy, ale to se nesetkalo s kladnou odezvou u většiny studentů, kteří považovali tělocvik za nutné zlo, kterému se raději vyhnout… Ani Ivan, omlouvající svou vánoční neúčast na šukání mé lasturky neočekávanou nominací na zimní halový turnaj, nebyl příliš nadšen. Nevadilo mi to, hlavně že mne hned v prvním lednovém týdnu parádně doma omrdal… Bílé stínítko bylo stále na původním místě a mne hodně vzrušovalo, když jsme se vášnivě milovali za tmy při rozsvícené lampičce, zacloněné mými bývalými kalhotkami. Když jsem se za tmy vracela domů, pro jistotu jsem obešla park, ale nic se nestalo… Žaneta, která mne za neuposlechnutí svého „rozkazu“ okázale ignorovala, prohlásila veřejně o přestávce, že největší kurva ze třídy chce být i nejlepší sportovkyní. To jsem nemohla nechat bez povšimnutí. Vystartovala jsem na ni a křičela, že to okamžitě odvolá. Vysmála se mi do obličeje a plivla na mne. Bleskem mi hlavou prolétlo předvánoční ponížení a vrhla jsem se na ni. Před zraky spolužáků jsme skončily na zemi a já měla znatelnou převahu. Slyšela jsem, jak si nás fotí mobily a mě se podařilo nešikovnou Žanetu dostat na kolena a ohnout hlavou k zemi. Simona volala na kluky, ať nás roztrhnou, ale ti byli zvědaví, jak náš souboj dopadne. Žaneta měla sukni, což bylo pro mne výhodné, neboť se mi podařilo ji vyhrnout. Kluci uznale zatleskali, když spatřili její téměř nahou prdel, kterou úsporná rudá tanga nemohla zakrýt ani náhodou. Ponížená blondýna se už vůbec nebránila a já si mohla vychutnat triumf nad nenáviděnou rivalkou. Bylo to velmi snadné, aspoň desetkrát jsem ji udeřila rukou střídavě přes obě půlky a přestala, až když měla zadnici rudou a brečela. Vstala jsem, otřepala si džíny i mikinu a k ležící spolužačce prohodila: „Neber si sukni a tanga, když se chceš prát!“ To jsem ale neudělala dobře, kluci přece mají raději tanga, více toho vidí a tak jejich reakce nebyla jednoznačná v můj prospěch. Dokonce jsem zaslechla od nich řeči, že bych i já měla ukázat své spoďáry… a dostat přes ně. Byly to první kritické ohlasy proti mně, ale já je zcela ignorovala. Mávla jsem rukou a šla pro svačinu, zatímco plačící Žaňu odváděly její kamarádky upravit se na záchod… Bylo mi jasné, že boj mezi námi vstoupil do vrcholné fáze, ale ke své škodě jsem se situaci ve třídě příliš nevěnovala, i když jsem cítila, že mých příznivců po útoku na Žanetu hodně ubylo a úvah o vhodnosti mé osoby na funkci předsedkyně třídy naopak hodně přibylo. Byla jsem zcela zaujata jinou vzrušující akcí, kterou jsem toužila uskutečnit hned po odjezdu rodičů na dvoutýdenní dovolenou do odlehlých afrických končin, kde není signál mobilních telefonů a nelze tedy dceru žádným způsobem kontrolovat. Frontální útok na Ivana jsem musela důkladně připravit a tak jsem včas navštívila několik butiků a zakoupila pár dráždivých kousků prádla, i takového, které jsem nikdy nenosila – podvazkový pas i černé punčochy. Dopředu jsem svému lovenému spolužákovi nechtěla nic prozradit, postavila ho před hotovou věc hned ráno před školou v pondělí, v posledním lednovém týdnu, kdy ve čtvrtek dostaneme pololetní vysvědčení a v pátek budou jednodenní prázdniny, na šukání času spousty…. Ale Ivan mne hned zklamal, projevil sice radost, ale řekl, že v pondělí má trénink, takže budeme řádit až v úterý… Měla jsem docela vztek, když jsem večer v prázdném bytě alespoň sledovala na počítači porno… našla jsem si tam i drsné mučení holky, staré jako já… hodně mě to vzrušilo, kalhotky jsem odhodila, udělala jsem se víckrát, ale ten tvrdý kolík v lasturce mi hodně chyběl… Abych Ivana vyrajcovala už ve škole a naštvala Žanetu, oblékla jsem se v úterý ráno hodně vyzývavě. Bílá halenka s límečkem, červený svetřík s hlubokým výstřihem, černá sukénka nad kolena, punčochy, poprvé držené podvazkovým pasem, prádlo samozřejmě krajkové. Poznámky spolužáků typu „Gábina je fakt děvka“ jsem nevnímala, i když jich bylo čím dál víc. Průšvih, který se na mne přivalil, však s oblečením nesouvisel. To se o hlavní přestávce přihnala Žaneta se Simonou a řvaly jako na lesy: „Ty jedna krávo, proč jsi nám neřekla o tom lyžáku do Francie? Proč jsi to zatajila třídě? Mluv, mluv!“ Vůbec jsem nechápala, o co jde, popřela jsem, že bych o tom věděla. Ale měli dobré informace z vedlejší třídy, dokázali mi, že se o tom mluvilo na shromáždění předsedů. Mlčela jsem, hlavou mi blesklo, že to bylo tenkrát ráno po mejdanu, kde jsem byla ošukána a seřezána, na schůzi jsem byla mimo sebe a nezapsala si to… Řvaly na mne, chtěly omluvu, připojila se k nim většina třídy, ale já zrudla, pořád mlčela, nevěděla, co dělat… Vypadalo to se mnou špatně, ty vzteklé fúrie to chtěly řešit okamžitě, vyvlekly mne ze třídy na chodbu a přitiskly ke zdi… Simča mne chytila za límec a vlepila první facku, Žaňa druhou… Vtom vyběhl ze třídy Ivan, vrhl se na obě útočnice a odtrhl je ode mne… „Dneska ji nechte na pokoji, vyřídíme to později!“, křikl na ně a ony kupodivu poslechly a zmizely ve třídě. Vděčně jsem se mu vrhla do náruče. „Zachránil jsi mne, moc děkuju, však ti to hned po obědě vynahradím!“ Ale on asi nechtěl na chodbě nějaké něžnosti, lehce mě odstrčil a se slovy „Uprav se!“ mne opustil. Srovnala jsem si límeček blůzky, povytáhla svetřík a vstoupila do třídy. Zaslechla jsem ještě Simonin ječák o třídním soudu, samozřejmě se mnou, ale já věděla, že mám ochránce, nemusím se bát, nikdy se jim neomluvím… vyplázla jsem na ni jazyk… pak přišel učitel a hodina začala… Při obědě jsem si vychutnávala nejen svíčkovou, ale i zvědavého Ivana, jehož ruka se vzrušeně sunula po černé punčošce, aby vnikla pod sukýnku, vyhrnutou do půli stehen. Když narazil na podvazek, překvapením zvedl obočí, tohle u mne nečekal. Usmála jsem se na něj, položila svou ruku na jeho a zašeptala: „Počkej doma!“ Zavěsila jsem se do svého miláčka a jako dvě hrdličky jsme prošli kolem stolu, kde vzrušeně diskutovala Žaneta s holkami, které jí ještě nedávno nemohly přijít na jméno. Nebyla jsem tak naivní, abych nečekala ve škole potíže, ale toto odpoledne, večer… a snad i noc… chci strávit se svým ochráncem v milostném šílenství a úplně zapomenout na okolní ošklivý svět… Cestou domů jsem ještě vymyslela, jak dosud trochu chladného Ivana vyrajcovat do maxima. Mám na to správné oblečení, tak mu předvedu striptýz, rozhodla jsem se. Posadila jsem ho v obýváku do křesla a pustila vhodnou hudbu. Nikdy jsem to nedělala, ale sledováním videa jsem věděla, jak na to. Gymnastický trénink mne naučil ladně se pohybovat, vlnila jsem se a kroužila kolem Ivana, po chvíli přetáhla svetr přes hlavu a odhodila ho co nejdál… Za pohybu jsem dokázala uvolnit knoflík a rozjet zip u sukně, černá látka klesla k zemi a já z ní vystoupila, rychle ji odkopla směrem ke křeslu a bez zaváhání pokračovala dál ve svém svádění… Teď se objevil můj nový podvazkový pás, přidržující nejen punčochy, ale i bílou halenku, která byla díky své délce pod ním a zakrývala částečně i miniaturní krajkové kalhotky… Přemýšlela jsem, jak se jí vhodně smyslně zbavit, když byla takto zajištěná, ale to už do hry rázně vstoupil Ivan. „Už toho svíjení nech a pojď si lehnout do mého klína!“, pronesl svým rozkazovačným tónem, v němž nebylo ani trochu sexuální touhy. Byla jsem zklamaná, ale neodvážila jsem neposlechnout přítele, který mne dnes zachránil před vzteklými spolužačkami. Polooblečená jsem se tedy přehnula tělem před jeho kolena, hlava i ruce mi visely k zemi a já musela vyslechnout řeč, vracející mne k tomu, na co jsem přece chtěla dnes úplně zapomenout… „Gabrielo, vůbec se mi nelíbí, jak se v poslední době chováš ve škole. Před týdnem ses porvala s Žanetou a zesměšnila ji před třídou. Asi nevíš, že na straně Žanety je už víc než půlka třídy a kluci touží vidět tvojí nahou prdel. To chceš? Já jsem tvůj kluk a tak já mám právo tě potrestat, bude spravedlivé, když teď dostaneš deset na holou stejně jako Žaňa!“ I ve své nepříjemné poloze jsem si dovolila protestovat: „Sám dobře víš, že ona si začala, nazvala mne největší kurvou, to jsem si měla nechat líbit?“ “Jako předsedkyně jsi měla mít nadhled a zvysoka na ni kašlat! A už dost řečí! Napřed trest, potom teprve sex! Trochu si tě upravím, čekám, že budeš statečná, nebo chceš roubík?“ Mohutně jsem zavrtěla hlavou, tak tedy po měsíci zase výprask… vzpomněla jsem si na včerejší video. Cítila jsem, jak mi stahuje kalhotky, pak závan studeného vzduchu na holé sedínce… vyhrnul mi ještě protivně dlouhou blůzu, ale podvazky i punčochy mi nechal, asi ho fakt vzrušovaly… Tklivá hudební melodie byla přerušována mlaskavými údery Ivanovy ruky a mým následným hlasitým vzdycháním… Fotbalista měl sice pádnou ruku, ale s výpraskem od učnic se to nedalo srovnávat. Udeřil mne jen desetkrát, když přestal, zvedla jsem se z jeho klína a vrhla se mu kolem krku. „Tak už je pán spokojený a půjde se mnou do postýlky…“, šeptala jsem mazlivě. Zdálo se mi, že je vše na dobré cestě. Když se vymanil z mého objetí, poručil mi: „Postav se do pozoru a sundej košili!“ Usmála jsem se na něj a pomalu rozepínala knoflíky své průsvitné blůzičky, skrze níž byly jasně vidět krajkové košíčky. Když jsem ji odhodila ke kalhotkám a chtěla obnažit kozičky, zarazil mne další příkaz. „Stůj v pozoru, ještě jsme neskončili!“ Bláhově jsem se domnívala, že se chce nabažit pohledu na mé dráždivé prádélko. Měla jsem už jen podprsenku, podvazkový pas a punčochy, odhalená kundička netrpělivě čekala na mocný příraz chlapáckého kolíku… Ale místo toho jsem se dočkala ještě jedné studené sprchy… „Dnes jsi předvedla, že svou funkci nezvládneš, vůbec se nediv, že tě chtějí soudit a trestat, takže si dáme ještě před sexem jeden testík statečnosti, zatím ti to moc nejde. Pojď do koupelny!“ „Budeš mě mučit?“, zeptala jsem se zaraženě. Neodpověděl a postavil mne k přívodním trubkám teplé vody, které vedly kolmo až ke stropu. „Ten kozinec už nebudeš potřebovat!“, prohodil a sám mi ho vzadu rozepínal. Nebránila jsem se a pomalu cítila, jak působí vzrušení z bolesti, která mne čeká. Vypuštěné kozičky důkladně promačkal, až jsem vyjekla a hned dostala facku, po které jsem se rychle uklidnila a jen přerývaně dýchala, když jeho ruka vnikla do odhaleného rozkroku a mačkala poštěváčka. Když si pohrál, porozhlédl se po koupelně a byl spokojený, protože našel, co potřeboval. Prádelní šňůrou mi přivázal ruce i nohy k potrubí a pak si vzal košíček, plný kolíčků na prádlo. Určitě jsem zbledla, když jsem pochopila, co pro mne chystá. První kolíček sevřel mou levou bradavku a já vykřikla, zasažena dosud neznámou, ale velmi intenzivní bolestí. V šestnácti letech byly mé kozičky extrémně citlivé… Jen se usmál a místo facky jsem dostala další kolíček na pravý růžový pupenec, což bylo daleko horší. Zaťala jsem zuby a už nekřičela, když jsem další mučidla dostala na vnější pysky a nakonec i na hrášek. „Jsem moc zvědavý, jestli v klidu vydržíš čtvrt hodiny a nerozbrečíš se!“, pravil posměšně, zhasl světlo, odešel z koupelny a zanechal mne bezmocnou a trpící… Čtvrthodina bolesti byla nekonečná, taky se mi nelíbilo, že se Ivan prochází po bytě, zřejmě byl v mém pokoji, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Přemohla jsem se a vydržela celou dobu bez křiku a pláče, jenom malé slzičky jsem měla v očích, když se můj přítel vrátil. „No vida, zlepšuješ se Gábi, už jsi dost statečná, to se ti bude hodit!“ Nechápala jsem, co tím myslí, ale více mne zajímalo, kdy mi už konečně kolíčky sundá. Pořád se k tomu neměl a já byla hrdá a neprosila. Nakonec to udělal, ale pevně přivázanou k rourám mne nechal, ale změnil se v hodného milence. Otřel mi slzičky, pohladil ztrápené kozičky a jel dolů. Klekl si přede mne, uvolnil podvazky a se slovy „Mohl bych ti je taky pocákat!“, pomalu shrnoval punčochy dolů. Byly posazeny opravdu nebezpečně blízko mé kundičky a já pochopila, že se konečně dočkám! Hodně mě vzrušovalo, jak jeho ruce jemně laskaly má odhalená stehýnka, kolínka a nakonec i chodidla… Ale podvazkový pas, jediné „oblečení“, které jsem ještě měla, mi nechal, asi ho hodně dráždil. Mé vzrušení stoupalo, věděla jsem, že poprvé v životě budu šukat jak bezmocná, spoutaná a zcela pasivní otrokyně! Doširoka otevřenýma očima jsem sledovala jeho rychlý striptýz. Svlékl si i ponožky, byl úplně nahý. Usmál se, „Tak vidíš Gabi, jsi víc oblečená než já!“, vytáhl mi pas až k pupíku a rychle do mne vstoupil. Bolest pevně utažených končetin jsem necítila, vnímala jsem jen tlak silného mužského těla na vztyčené bradavky a přirážení jeho tvrdého kůlu. Nechtěla jsem být tak pasivní, chtěla mu vyjít vstříc pánví, ale moc mi to nešlo. Zpomalil, abych si mohla déle vychutnat slastné okamžiky bezmoci. Začala jsem křičet, zacpal mi ústa rukou a konečně naplnil mou jeskyňku horkým semenem. Vystoupil ze mne a ještě chvíli si užíval pohled na provazem spoutanou a bezmocnou předsedkyni třídy, svíjející se v mohutném vyvrcholení… Když jsem se přece jen trochu uklidnila, odvázal mne a za ruku dovedl k vaně. „Vykoupeme se!“ Začal napouštět vodu a zbavil mne před vstupem do vany i pasu, který jsem už dávno nevnímala. Neměla jsem na sobě ani nitku a tak jsem zůstala až do sedmi hodin středečního rána, i když jsem to v tu chvíli ještě netušila… Hráli jsme si v bublinkách a já mohla pozorovat zázračnou přeměnu povadlého penisu na fialovou kládu… Teď jsem zase převzala aktivitu já, intenzivně jsem se mu věnovala až do chvíle, kdy jsem uznala za vhodné znovu ho vstrčit do své nenasytné lasturky… Nevím, kolikrát se to opakovalo, když jsme po umytí a osušení přeběhli na rozlehlé rodičovské letiště… byl to divoký sex, nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Vystřídali jsme snad všechny polohy, co existují, abychom zcela vyčerpaní zůstali ležet vedle sebe. Po takovém výkonu jsme pořádně vyhládli, taky už bylo půl sedmé, tak jsem vstala, abych udělala nějakou večeři. Chtěla jsem si natáhnout aspoň kalhotky, ale Ivan to nedovolil, aby si prý mohl neustále prohlížet mojí rozkošnou, trochu rudou prdelku. Nevadilo mi to, ladnými kroky gymnastky jsem kolem něj kroužila a byla v sedmém nebi. Po večeři jsem mu, trochu nesměle, navrhla, aby se mnou strávil noc v našem bytě. Souhlasil s tím, že si ale musí zajít domů, aby si vzal učení na zítřejší den. To bylo pochopitelné, půjčila jsem mu klíče, aby se bez problémů dostal do domu a po dlouhém polibku ho vypustila ven… Dívala jsem se za ním z okna, hned, co vyšel z domu, vytáhl mobil a telefonoval… Někdo se bez mobilu neobejde, povzdechla jsem si a pořád nahá jsem si znaveně lehla do postýlky v očekávání báječných věcí příštích a okamžitě usnula… Nevím, jak dlouho jsem spala, probudila jsem se až ve chvíli, kdy se mi do úst tlačil nějaký velký tvrdý předmět. Když jsem se vzpamatovala, spatřila jsem ve tmě Ivana, jak sedí u mé hlavy… Posílena spánkem, jsem okamžitě uchopila jeho obrovský pyj oběma rukama a začala mu pomáhat… Divoká jízda pokračovala určitě i po půlnoci, ještě že jsem jasnozřivě natáhla budíka, abychom stihli posnídat a spěchat do školy, kam se mi snad poprvé v životě vůbec nechtělo… V koupelně jsem se zdržela hodně dlouho, hlavně obličej a vlasy jsem musela dát do pořádku… Když jsem stále nahá ji konečně opustila, leželo na mé postýlce Ivanem připravené spodní prádlo. Za jiných okolností bych byla nesmírně uražena, že se mi někdo hrabe ve skříni, ale po divoké noci mi to nevadilo. Jasně, co se mému klukovi nejvíc líbilo: odvážně vykrojené miniaturní kalhotky, jejichž díly byly na bocích spojené železným kroužkem a zcela průhledná podprsenka, zakrývající kozičky jen z malé části… Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou: „Nne, Ivánku, máš smůlu. Dneska je středa a to máme odpoledne tělocvik. Už ráno si beru gymnastický trikot, abych se nemusela v šatně převlíkat. Ale vezmu si, co jsi mi vybral, s sebou, po hodině se pěkně vysprchuji a pak si něžné prádélko obléknu, slibuji, určitě je uvidíš, až mě zase přijdeš večer ošukat, budu se moc těšit a doufám, že ty taky, líbilo se ti to?!“ Divila jsem se, že mi vůbec neodpověděl a zmizel v koupelně. Rychle jsem se navlékla do bílého trikotu, už mi byl dost těsný, kozičky vyzývavě napínaly látku… a já se hodně drze vetřela do koupelny za svým nahým milencem. Jeho klacek už zase stál, já si před něj klekla a začala mu ho kouřit. Hladil mne po vlasech, ale díval se někam úplně mimo mne… zdálo se mi, jako by neměl čisté svědomí… Na snídani jsme už moc času neměli, ale přesto jsem na něj zaútočila přímou otázkou, kdy a zda vůbec dnes přijde. „No já nevím, asi spíš ne, ty máš odpoledne tělák, budeš utahaná a asi budeš myslet na něco jinýho!“, odpověděl značně vyhýbavě. To mě dopálilo a skoro jsem vykřikla: „Co to na mě hraješ? Jestli myslíš Žanetu a ty její krávy okolo, tak na ně rozhodně nemyslím, i kdyby mne mučily, tak se jim nikdy neomluvím! To si dobře pamatuj!“ Pokrčil rameny a neodpověděl. Do školy jsme už museli spěchat a tak se už k předchozímu hovoru nedostali. Ignorovala jsem všechny nevhodné a sexistické poznámky od spolužáků, od kterých bych to nikdy nečekala. Kašlala jsem na atmosféru, která se ve třídě vytvořila proti mně. S Ivanem jsem se setkala zase až na obědě, seděli jsme sice spolu, ale já byla hrdá a rozhodně se nechtěla doprošovat, mlčeli jsme oba. Měla jsem aspoň zlomyslnou radost, že mé přiléhavé džíny mu nedovolují pronikat po mých stehnech dál a výš jako včera. Na chodbě jsme se rozloučili, kluci šli domů a my holky na tělák, Ivan mne náhle pevně objal kolem krku a hodně dlouho líbal, pak se náhle ode mne odtrhl, když viděl, jak nás holky ze třídy pozorují. Ještě mi zašeptal: „Drž se, Gábino!“ a spěšně mne opustil. Vůbec jsme nechápala, co to mělo znamenat. Ta slova a polibek – nějak mi to připomnělo biblický příběh, jak Jidáš polibkem zradil Ježíše Krista a vydal ho žoldnéřům do zajetí a mučení. Podívala jsem se okolo, ale na chodbě už nikdo nebyl, holky někam zmizely a já jen pokrčila rameny a klidně zamířila po schodech do tělocvičny. Do šatny jsem dorazila až těsně před hodinou, neměla jsem náladu poslouchat hloupé holčičí žvásty a jejich vzájemné hodnocení svého spodního prádla. Mé oblečení bylo již přizpůsobeno rychlému svlečení, stačilo rozjet dva zipy na svetru a džínách, z neposlušných vlasů jsem jako obvykle před tělákem vytvořila gumičkou culík a už jsem stála ve svém bílém trikotu připravena vpochodovat do tělocvičny jako první. Nikdo si mne nevšímal, žádné poznámky k mé osobě jsem neslyšela, tak to bylo celou hodinu. Když jsem pak diskutovala s učitelkou o mimoškolní sportovní aktivitě studentů, bezděčně jsem počítala švihadla, s nimiž jsme také dnes cvičily, a nyní ležela vzorně složená před mýma očima. Bylo jich o dvě méně než nás cvičících holek! Projela mnou divná předtucha, pomalu mi začalo docházet, co se dá se švihadlem všechno dělat… ale nemohla jsem věřit, že by mne právě tady chtěly spoutat, bít… a Ivan by musel vědět o jejich plánu, když nechtěl se mnou dneska šukat… ne, to určitě tak nemůže být… Rychle jsem ukončila svůj rozhovor s učitelkou a běžela do šatny. Většina dívek už byla pryč, popadla jsem své svršky na převlečení a klusala do sprch, kde už nikdo nebyl. Schválně jsem se tady zdržela déle, než bylo obvyklé, důkladně jsem si vymyla všechny tělní otvory, skoro láskyplně oblékla mým miláčkem vybrané dráždivé prádélko, potom košilku, džíny i svetr, sbalila trikot a pomalu se vrátila do šatny. Vždy po mé zpožděné očistě tady už bylo úplně prázdno, ale dnes ne, seděly tu tři… Slyšela jsem, jak mi buší srdce… Jasně jsem věděla, kdo odnesl pod tričkem švihadla a na co mají být použita… určitě čekají na mne… ale odváží se mne zajmout právě tady? Žaneta, Simona a Sylva, tři grácie navlečené do drahých teplých bundiček, se k odchodu rozhodně neměly. Snažila jsem se jich nevšímat, rychle si oblékla svou péřovku, když ke mně přistoupila Žaneta a vyštěkla mi do obličeje: „Ty jedna mizerná děvko, konečně jsi v naší moci, těš se, právě nastal čas odplaty!“ Asi jsem hodně zbledla, mlčela a nevěděla, co mohu dělat… „Vůbec jsi neposlechla, co jsem ti poručila před vánoci. Pořád se kurvíš s Ivanem a své funkce ses taky nevzdala, chceš ovládat třídu, ale nemáš na to. Já splním, co jsem slíbila, čeká tě peklo, jaké jsi ještě nezažila. Potrestáme tě za všechny tvé zločiny, budeš vyslýchaná a potom tě to bude hrozně moc bolet, píčo, ale ne tady!“, pokračovala má třídní sokyně. Věděla jsem, že je zle, pokusila se o útěk, ale byla jsem v jejich obklíčení, okamžitě se na mne vrhly. Nejdřív mi přehodily kapuci přes hlavu a stáhly ji přes obličej, takže jsem nic neviděla, pak z jednoho švihadla udělaly smyčku, kterou mi obtočily kolem krku a utáhly… druhým švihadlem mi zatím svázaly ruce za zády… snažila jsem se je aspoň kopnout, ale musela jsem vynaložit všechnu sílu na dýchání, aby mne neuškrtily… Byla jsem úplně bezmocná a vydaná jim zcela na pospas… Měly to dobře vymyšlené, táhly mě po zadním schodišti rovnou na hřiště, kde v tu dobu už nikdo nebyl. Kapuce se mi trochu shrnula a já viděla, že u vjezdu stálo velké auto, opíral se o něj a pokuřoval mladík, velice podobný Žanetě, určitě její starší bratr… Přivlekly mne až těsně k němu, zvedl mi kapuci, foukl kouř do obličeje a pravil: „Zdravím tě, milá předsedkyně, teď se trochu projedeme a pak budeš mluvit, přiznáš se a my tě odsoudíme k exemplárním trestům, budeme tě mučit, strašně mučit, spoutáme tě a pěkně potrápíme kozy i píču, těšíš se, kočko?“ „Nebudu mluvit, pusťte mne nebo vás udám“, vyhrkla jsem a plivla mu do tváře. Dostala jsem pěstí do brady takový úder, že jsem myslela, že mi hlava odlétne od těla. „Jen počkej, čubo, budeš trpce litovat, co jsi provedla!“, vztekle křičel mladík, dostala jsem od něj druhý tvrdý direkt, pak pokračovaly holky a ve spršce dalších ran mne strčily dovnitř auta. Bránila jsem se, ale marně. Žaneta seděla vepředu vedle bratra, já byla vzadu mezi Simonou a Sylvou. Ohnuly mé tělo do oblouku tak, že jsem měla hlavu mezi koleny a pořád mne bily. Naštěstí byla péřovka docela silná a chránila mne… Auto se pomalu rozjelo. Nic jsem neviděla, ale podle klidné jízdy tušila, že jsme stále ve městě. Vzpomněla jsem si, jak mi Žaneta vyhrožovala, že mne její sadistický brácha bude mučit na chatě, takže proto mě unesli… Musím s nimi bojovat, říkala jsem si bláhově a taky si připomenula Ivanovy řeči o statečnosti… Že by o tom, co na mne ty děvky chystají, něco věděl? Ne, ne, tomu jsem pořád nevěřila! Paradoxně mě teď jejich švihadlová pouta chránila, holky se mi chtěly dostat na tělo, ale pevně stažená bunda jim to nedovolovala. Jeli jsme teď o hodně rychleji, pochopila jsem, že jsme venku z Prahy. Ale netrvalo to dlouho, asi jsme zabočili na nějakou vedlejší cestu, pomalá jízda a houpání na nerovném povrchu neklamně svědčilo, že cíl cesty a začátek mého trápení se přiblížil… Zastavili jsme, holky mi uvolnily škrtidla a já mohla konečně narovnat své spoutané tělo. Ale stažená kapuce mi stále nedovolovala cokoliv spatřit, jen jsem slyšela posměšný hlas řidiče: „Tak, děvko, jsme na místě, čeká tě tvrdý trest za tvé zločiny ve třídě, radím ti, abys spolupracovala, jinak to bude bolet daleko víc, takže teď sama vystoupíš a poslušně s námi půjdeš do chaty! Rozumíš?“ V tuhle chvíli jsem samozřejmě jakoukoliv spolupráci odmítla, rozhodla jsem se s nimi vůbec nemluvit, ať se děje cokoliv, jen jsem na znamení nesouhlasu zavrtěla hlavou, až se mi švihadlo kolem krku bolestivě utáhlo. Oběma nohama jsem se zapřela za přední sedadla a skutečně aspoň minutu trvalo, než se jim podařilo mne vytáhnout ven. Samozřejmě na mne dopadla nová sprška ran a švihadlo mi utáhli u krku tak, že jsem se každým obranným pohybem sama škrtila. Táhli mne po několika schodech a pak mne otevřenými dveřmi zezadu strčili, takže jsem skončila na břiše na studených dlaždicích… Když mne vlekli dovnitř, nechtěně mi trochu odhrnuli kapuci, takže i když jsem ležela bezmocná a pevně spoutaná, viděla jsem, že se nalézám v předsíni luxusní chaty zazobaných Žanetiných rodičů. Mí únosci stáli kolem mne a já na úvod dostala několik kopanců přes oblečení, které mi ale moc neublížily. Bylo mi ale jasné, že takto chráněnou mne mučit nebudou, aby mne mohli svléknout, musí mne však uvolnit pouta, a v tom jsem viděla svou nepatrnou šanci. Uhodla jsem jejich myšlenky, protože Žanetin bratr mne svýma silnýma rukama zvedl ze země a postavil proti sobě. “Teď tě, čubko, trochu rozvážeme, abychom si tě připravili na to pěkný múčo, ale hned tě upozorňuju, že každý odpor z tvé strany je zbytečný a nemáš žádnou šanci proti nám čtyřem! Jasný?“ Já svou šanci viděla v rychlé reakci, vycvičenou ze sportu, ale abych je trochu oklamala, kývla jsem na souhlas, že budu poslušná. Chlápek trochu poodstoupil stranou a holky povolovaly švihadla, už jsem měla volný krk a když mi uvolnily ruce, neváhala jsem, bleskově vymrštila pravačku sevřenou v pěst a udeřila Sylvu do obličeje, ta zavrávorala a pustila mne úplně, levou rukou jsem strčila do Simony, ruce jsem měla volné. Ale pořád spoutané nohy mne zradily. Než jsem mohla jimi pohnout, Žaneta vykřikla, chytila mne za krk a její bratr okamžitě zlikvidoval mou vzpouru strašnou ranou do břicha. Bolestí jsem se prohnula a to už mne všechny tři bestie zase chytily a držely jako v kleštích, zatímco Robin, už jsem od holčičího ječení znala jméno svého hlavního mučitele, mne jednou rukou fackoval tak silně, že mi hlava lítala střídavě na obě strany a druhou rukou bleskově rozjížděl zip mé péřovky, až jsem měla obavu, že mi ho zničí. Společně mě z ní vysvlékli, odhodili ji někam do kouta, holky mi urychleně zkroutily ruce za zády a silným provazem uvázaly ke krku. Bolelo to, zfackované tváře hořely, ale já nekřičela, jen hlasitě vzdychala. Protože mne dále nesvlékaly, připravovala jsem se duševně na křížový výslech, při němž nepromluvím ani náhodou… Ale bylo to horší, než jsem čekala…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
