Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Marek - skutečný příběh

Marek šel ulicí. Nepatřil mezi nejmladší, byl to už spíš pán po nejlepších letech. Před ním kráčely dvě dívky zabrané do hovoru. Jedna ve světle hnědé minisukni a bílé halence. Štíhlé opálené nohy, úzký pás, delší černé vlasy. Druhá měla na sobě letní šaty s barevným vzorem, které končily kousek nad koleny a plážové žabky. Světlé nazrzlé vlasy a téměř bílou kůži na nohou i na pažích. Byl téměř konec léta, a tak Markovi přišlo divné, kde asi dotyčná trávila léto. Pak se však při hovoru víc naklonila ke své společnici, a tak Marek uviděl i část jejího obličeje. Ten byl trochu chycený sluníčkem a také trochu pihatý. Ale tahle dívka nebyla Markův typ. Tyhle bledé, pihaté, se světlými nebo zrzavými vlasy opravdu nemusel. Nikdy nepřišel na chuť blonďatému stydkému ochlupení a nedej bože, kdyby ještě byla opravdu zrzavá. A při představě, že by třeba, nějakým náhodným řízením osudu, měl v jejím klínu vyvíjet nějakou činnost, se až oklepal. Fuj! Vždyť jak se na internetu traduje, po zrzavé prý pálí ocas. Ne, že by tomu věřil, ale odjakživa ho tyhle typy netáhly, ani kdyby byly vyholené. Sice se také říká, že rezavá střecha znamená vlhký sklep, ale nikdy ho nelákalo zjistit, zda je to pravda. Znovu přejel pohledem po kráčející zrzce. Jediné, co ho na ní alespoň trošku zaujalo, bylo její pozadí. Bylo tak akorát, ani malé, ani široké, dokonce mělo i ten správný tvar, který se Markovi zamlouval. Zaregistroval ještě tvar klasických kalhotek, jejichž obrysy se občas rýsovaly pod tenkou látkou šatů a pak už tuhle postavu jeho pohled opustil. Vrátil se pohledem na její společnici. Tam mu dalo větší práci zjistit tvar kalhotek. Už si myslel, že snad je i naostro, ale nakonec se to ukázalo, když se sehnula, aby si vyklepala kamínek ze střevíce. Na jejím vystrčeném zadečku se zarýsoval pod napnutou sukní, až nahoře, téměř na bedrech malý trojúhelníček. Tanga, jiná možnost nebyla. Když má tanga, tak to bude buď celá vyholená, aby jí chloupky nevykukovaly ven, nebo bude vyholená jen dole a vepředu bude mít jen takovou úzkou čárku chloupků, pomyslel si Marek. Při této představě si musel rychlým nenápadným pohybem přejet rukou po rozkroku a trochu si poposunout bimbase v kalhotách, aby ho neměl stále v jedné poloze. Sledoval teď zadeček kráčející dívky. Byl takový pěkně kulatý a tuhý. A k tomu ty opálené nohy. Při představě, kde až asi ty nohy končí a kde se sbíhají a spojují s podbřiškem, ho donutilo znovu nadhodit bimbase. Kdoví, jestli je opálená úplně celá, nebo má na sobě světlá místa od plavek? Neměl rád pruhovaná ženská těla, s různými světlými proužky a trojúhelníky – říkal jim zebry. Měl rád přírodně opálené ženy, ale aby byly opálené celé a všude stejně. Takové tělo se pak krásně vyjímá na bílém prostěradle. A když má k tomu ještě pěkný tmavý drn, tak to nemá chybu. Ale ty solárkové typy, ty zas taky moc nemusel. Přesunul svůj pohled na dívčiny záda a snažil se zjistit, zda má podprsenku, nebo je naboso. Po chvilce zaregistroval pod jejími lopatkami napříč zad nějaký úzký proužek. Zklamaně vzdychl, škoda. Čekal, že se mu ještě naskytne pohled na tuto dívku z boku, nebo zepředu, aby mohl ohodnotit tvar a velikost jejích prsů, ale obě dívky zabočily do průjezdu a zmizely mu z očí.
Marek trpěl od mládí obrovskou sexuální představivostí. Jeho představy byly vždy barevné a hlavně plastické, trojrozměrné. Proto mu také mnoho neříkaly fotky nahých žen, ani ho nějak zvlášť netáhly porno filmy. To byly jen ploché obrázky. Ale on potřeboval třírozměrný, plastický pohled. Tak jako jsou třeba sochy nahých postav, na které se také rád díval. Mohl je obejít ze všech stran a prohlédnout si každý detail. Zvolit si svůj úhel pohledu a popřípadě si i sáhnout a přejet rukou po všech těch oblinách a tvarech, které ho tolik lákaly a vzrušovaly. Pak mohl spustit svou sexuální představivost a promítat si v hlavě své plastické obrazy. Občas mu v mysli probleskly vzpomínky, či spíš útržky vzpomínek ze svého mládí. Ty nejstarší útržky byly z doby, kdy ještě chodil do mateřské školky. Nebylo jich mnoho. Pamatoval si, kde stála mateřská školka, na její vchod a chodbu. V paměti mu zůstaly některé oblíbené hračky a místnost ve které si hrál s ostatními dětmi. Také si pamatoval, že vedle byla místnost s lehátky, vždy dvě a dvě vedle sebe, kam se muselo povinně po obědě chodit spát. Jemu se nikdy spát nechtělo, a tak zatím, co už ostatní děti dávno usnuli, šeptem vždy přemlouval Ivanku na vedlejším lehátku, aby mu vzala jeho šulínka do ruky a jemně mu ho hladila. Asi se jí také nechtělo spát, a tak hladila. Dodnes si Marek pamatuje, že to byly velmi příjemné pocity. Pak přišla škola, každý šel do jiné školy. O pár let později se s ní znovu setkal. Tenkrát přesouvali žáky z jedné školy na druhou, a i ve třídách se děti vzájemně promíchávali, prý aby byli v jedné třídě žáci místní a v jiné přespolní. Bylo to složité, ale výsledkem bylo mimo jiné i to, že najednou byl s Ivankou ve stejné třídě, a dokonce i v jedné lavici. Jednou se jí zeptal, bylo to v sedmé třídě, jestli si ještě vzpomíná, že ve školce spolu leželi vedle sebe a že mu hladila šulínka. Neodpověděla, zčervenala a styděla se tak, jak se v té době ještě holky uměly stydět. Ne, jako ty dnešní, které budou klidně ve škole o přestávce na lavici veřejně masturbovat, a ještě se nechají natáčet na mobilní telefony. Dalším sexuálním zážitkem bylo, když Marek, ještě jako šestiletý chlapec musel do nemocnice na vyndání krčních mandlí. Byl na pokoji jen s jednou, asi o pět let starší dívčinou. Tenkrát mu ani nepřišlo divné, když ho zatáhla na svou postel a řekla mu, že to nesmí nikde říkat a ať si sundá kalhoty od pyžamka a lehne si na záda. Marek ji bez přemýšlení poslechl, vždyť byla přeci o tolik starší. Pro něho to byla autorita. Dodnes neví, ani jak se jmenovala. Dívčinu zajímal jen jeho šulínek. Klekla si mezi jeho nohy, obličej co nejblíž a svými drobnými prstíky mu ho něžně prozkoumávala a hladila. Opatrně shrnovala předkožku z hlavičky a zpět, pak prsty lehce promačkávala jeho šourek a zjišťovala jeho obsah. Bylo to docela příjemné, a tak Marek každý den rád držel. Bohužel ho po několika dnech propustili domů.
Marek ve svém ranném mládí pomalu ani nevěděl, jak vypadá nahá žena. V té době nebyly hanbaté časopisy, nebyly ani nějaké filmy s nahotinami. Nejvyšší možný erotický zážitek ve filmu, byl dlouho trvající polibek ukončující scénu, nebo nějaká herečka na chvilku ukázala odhalená záda, a ještě si rukama cudně zakrývala prsa. Mladé ženy v té době chodily v sukních pod kolena a starší až ke kotníkům. Marek vyrůstal sám jen s rodiči, kteří si ho pořídili v dost pozdním věku. Bydleli na okraji malého městečka. V okolí jen nějaká stará továrna, starý už zrušený hřbitov, pak louky, a ještě dál lesy. Jedinými sousedy byli starší lidé s dcerou Ájou, která byla o osm let starší než Marek a pak o kousek dál byl statek, kde s rodiči a prarodiči bydlela Evis. Stejně stará jako Marek, s ní pak chodil poslední dva roky základky do stejné třídy. Za jejich domovy už byly jen pastviny, pole, sady a lesy. Marek neměl žádnou sestru ani nikde blízko nějakou mladší příbuznou, jen starší tety a strýce. Jako malý si občas hrával s Evis, ale to spolu jen většinou vařili jídlo na miniaturním plechovém sporáčku, pro jeho plyšového Méďu a pro její panenku. Někdy Marka poslali rodiče ke starším sousedům, tak jak bylo dříve mezi sousedy všude zvykem, vypůjčit si trochu soli, cukru nebo něčeho podobného. Pokud bylo právě léto a otevřela mu zrovna Ája, byla většinou v plavkách. Jednodílné a vše zahalující. Ale přece jen něco. Nešlo si nevšimnout, že jí vepředu z nohaviček po obou stranách vykukují husté, hnědé a zakroucené chloupky. Ty přitahovaly Markovi oči jako magnet. Co se tam jen všecko může skrývat? Bohužel to nikdy nezjistil. To za Evis jednou přijeli její bratranci, a tak si i s Markem společně hráli na vojáky. Pak ale jeden její starší bratranec přišel s nápadem, že si budou hrát na pana doktora. Marek tuhle hru neznal. Hra spočívala v tom, že každý byl chvilku doktorem, ostatní v řadě přistupovali k doktoru, před ním si na moment stáhli tepláky, a to co měli pod nimi. Doktor kouknul a pokynul „Další, další, další, ..“. Jako posledním doktorem byl Marek. Usedl na židli a pokynul rukou na prvního v řadě. Šlo to rychle, vždyť to bylo stále stejné „Další, další, ….“ Když přišla na řadu Evis, stáhla tepláky a na chvilinku i kalhotky. Ukázala se jen malá čárka a to bylo vše. Marek pronesl automaticky „další“, ale zároveň si uvědomil, že to, co se mu na malou chvilku ukázalo, je jiné než ty skoro totožné malé pindíky. Zalitoval, že tak rychle řekl „další“. Mohl to přece o pár sekund odložit, udělat podrobnější prohlídku a třeba se toho místa alespoň dotknout. Nedal na sobě nic znát, ale stále mu to vrtalo v hlavě.
Markova matka byla zdravotní sestra, a tak měli v knihovně plno všelijakých lékařských knih. Otec se vracíval z práce až pozdě odpoledne a matka střídala denní a noční služby v nemocnici. A tak když byl deštivý nebo studený den a Marek byl sám doma, listoval si v lékařských knihách a studoval obrázky. Nejdříve jen ty velké a barevné, ale časem, když už chodil do čtvrté a páté třídy, tak i ty černobílé perokresby detailů s popisy. Nejvíce ze všeho ho zajímalo ženské tělo. Některé obrázky byly vrstvené, barevné a rozkládací. Nejdříve to byl velký, barevný obrázek stojící nahé ženy s pěknými kulatými prsy, zaobleným bříškem a tmavým trojúhelníkem chloupků. Pak po odklopení prsou a břicha se naskytl pohled do vnitřku těla a pak se dal postupně odebírat orgán po orgánu. Ale nejvíce Marka zajímaly perokresby ženského přirození se všemi detaily. Zvenku napohled jen jakási čárka, kožní záhyb nebo skulina, ohraničená hustým, povětšinou tmavým porostem. Ale udivovalo ho, co všechno se tam pod latinskými názvy skrývá. Bohužel ale zůstávalo stále jen u kreslených obrázků. Postupem dalších roků se začínaly v některých časopisech tu a tam, objevovat svlečené ženy, ale většinou to byly umělecké akty, hra světla a stínů probouzející fantazii. A té fantazie měl Marek dost a dost.
Přešlo pár roků. Prázdniny po osmé třídě. Na týden přijela teta z Brna s Markovou sestřenicí Alenou. Marek ji viděl v životě teprve potřetí, naposled to ještě byla malá holčička. Alena byla o rok mladší, hezká blondýnka s už docela vyvinutými prsy, tak asi do dlaně. Však jí to také ve dvoudílných plavkách slušelo. Jeden večer zůstali sami doma, mamka s tetou zašli na kus řeči k sousedům. Marek s Alenou leželi na ustlané dvojité válendě, bavili se, četli si a prohlíželi si obrázky v knížkách. Pak ale Alena vstala, odešla do koupelny a pak přišla jen v noční košilce, s tím, že se můžou bavit dál, ale ona že si k tomu zaleze pod přikrývku, aby jí nebyla zima. Ležela na zádech, do pasu přikrytá dekou, ruce založené za hlavou, pod košilkou se rýsovaly její prsy. Marek stále listoval v knížkách a mezi tím spolu pokračovali v hovoru. Když po chvilce zvedl oči, aby jí odpověděl na nějakou otázku, uviděl, že Alena má rozepnutou košilku a jeden prs má celý obnažený. Nešlo si toho nevšimnout, ta růžová, napřímená bradavka byla nepřehlédnutelná. Už dřív viděl naživo prsy některých svých starších tetiček, když před ním kojily své děti. To bylo na vsi a v malých městech obvyklé. Ty veliké nalité prsy s vystupujícími žilkami a s oslintanými bradavkami, ze kterých ještě vytékalo mléko. Běžný, normální pohled, nic neříkající. Ale teď poprvé uviděl zblízka opravdový, skutečný a krásný dívčí prs. Zrudnul a rychle odvrátil zrak, další hodnou dobu neměl odvahu znovu zvednout oči, a tak Aleně odpovídal jen se sklopenou hlavou. V hlavě mu zatím šrotovaly myšlenky. Byl si jistý, že moment předtím měla košilku pečlivě zapnutou až ke krku. Sama se košilka rozepnout nemohla, a ještě k tomu hned čtyři knoflíky a v chladné místnosti. To by přece Alena musela hned poznat, že ji má rozepnutou. Konečně mu to došlo, byl to úmysl, schválně si ji rozepnula a teď čeká, co to s ním udělá. Rychle si připravil větu „Jé, něco ti vyklouzlo“ a zvedl oči. Pozdě, košilka už byla znovu zapnutá až ke krku a Alena dělala jakoby nic. Přemýšlel, jak by se dala tahle situace vrátit nazpět, ale vtom uslyšel, jak už se vrací matka s tetou od sousedů. Další příležitost už nebyla a po dvou dnech obě zase odjely. Markovi zůstala jen vzpomínka a jeho plastické fantazie obohacené o další obrázek.
Přišel počátek nového školního roku, poslední ročník základní školy, devátá třída. Na hodiny ruštiny dostali novou, čerstvě vystudovanou, mladou učitelku. Ať už byla v těsně přiléhavých sportovních teplácích, nebo v letních šatech, měla vždy ve zvyku, když ve stoje z učebnice pomalu diktovala text diktátu, opírat se podbřiškem o přední lavici. Někdy se tak i na chvilku opřela o roh lavice a nepatrně se přitom v nohou pohoupla na jednu a pak i na druhou stranu. Marek pochopil, že asi jí v roznoží něco zašimralo, nějaký chloupek asi zrovna nebyl tam kde má být, a tak se tímto nepatrným pohybem nenápadně podrbala. Sahat si tam rukou by bylo nápadné. Nic na tom nebylo, Marek to znal, také měl někdy nějaký chloupek na nesprávném místě, a tak si jen rukou nadhodil rozkrok. Ale u žen to bylo jiné, nikdy neviděl, že by se nějaká dívka podrbala v roznoží. Všiml si už, že někdy stisknou najednou víc kolena k sobě a trochu se v bocích pohnou do stran nebo dopředu, aby odstranily problém. Při ruštině Marek většinou sedával v první lavici prostřední řady. A tak někdy při diktátu, když se učitelka blížila k jeho lavici, natáhl svou levou ruku a chytil se předního okraje stolu, doufaje, že si ruky na okraji učitelka nevšimne a přitlačí na ni svůj podbřišek. Dodnes Marek neví, zda si jeho ruky někdy všimla, nebo to bylo jen náhoda, ale nikdy se o jeho ruku neotřela. Markovi zůstalo jen u jeho přání.
Pomalu přišla zima a s ní i vánoční svátky. Na návštěvu přijel Markův starší nevlastní bratr Pepa se svou snoubenkou Janinou. To byl kus, 25 let, štíhlá postava, dlouhé černé vlasy. Bratr byl o třináct let starší než Marek. Bydlel na druhé straně Čech a sem přijížděl jednou za čas. Rád si pospal, a tak vstával až kolem deváté. Jeho snoubenka ale byla ranní ptáče. Zatím co Pepa ještě vyspával, ona už dávno vstala a aby se nenudila, tak připravovala pro všechny snídani. Pak přišla za Markem do pokoje „Vstávej, ospalče, už je bílý den“ skláněla se nad Markem a šimrala ho pod nosem. Marek nespal, jen tak ležel se zavřenýma očima a snil. Slyšel, když přišla do pokoje a předstíral, že ještě spí. Janina ho znovu pošimrala pod nosem, bleskurychle vystrčil své ruce z pod přikrývky, uchopil ji okolo pasu, přitáhl k sobě do postele a přitiskl ji na své tělo. Ucítil na své hrudi její ňadra. Smála se a snažila se vyprostit, ale držel ji pevně. Vzrušovalo ho to. Po chvilce zápasu mu jako by náhodou zajela svou rukou pod přikrývku směrem k rozkroku. Hned ji pustil, nechtěl, aby poznala, že ho to vzrušilo. Se smíchem odešla a Marek ještě raději pár minut počkal až jeho vzrušení opadlo. Po snídani se jí Marek vyptával, co vlastně dělá. Říkala, že teď dělá servírku, ale dřív dělala závodně gymnastiku. Marek pochybovačně povytáhl obočí. „Tak se podívej, něco ti ukážu“ sundala zástěru a zůstala v přiléhavém tričku a elastických kalhotách. Rozkročila se, vzpažila ruce a prohnula záda dozadu, až se rukama postavila na zem. Krásný most. Teď to byl pohled pro bohy. To štíhlé tělo, prohnuté jako luk. Neměla ve zvyku nosit podprsenku. Pod napnutým tričkem se krásně rýsovaly obě ňadra i s terči bradavek. Ploché a napnuté břicho s malým pupíkem. Vyvýšený venušin pahorek, kde chumáček porostu nadzvedával elastickou látku na jejím vystaveném roznoží. Marek těžko potlačil touhu stisknout ten její nastavený klín a přejet druhou rukou po jejích prsech. „Jsi dobrá“ pronesl pochvalně a raději se k ní otočil zády, aby si nevšimla jeho počínajícího vzrušení. „Chtěla bych si někdy zkusit jaké to je jezdit na lyžích, ještě jsem na nich nikdy nebyla“ pronesla. Marek strnul. I když bydleli v podkrkonoší, nenáviděl lyže, neměl rád sníh a ani zimu. A už vůbec nesnášel ve škole hodiny tělocviku, kdy museli povinně lyžovat. Do kopce se šlo na lyžích dlouho a člověk byl zpocený. Dolů to šlo rychle, a ještě okolo hlavy fičel ledový průvan. A nedej bože, aby se člověk vyválel. To pak ten protivný sníh zalezl do rukávů, za límec a podobně a hrozně studil. Marek se při tom pomyšlení až oklepal. A jak říkal jeho otec „Lyžování je pro lufťáky, správný horal v zimě sedí u kamen a neleze zbytečně ven.“ Na druhou stranu ho ale lákalo být s Janinou někde stranou od bratra a rodičů. „Jestli chceš, kouknu se na půdu po nějakých lyžích“ nabídl se. „Jé, to bys byl hodný“ a dala mu pusu na tvář. Vylezl po žebříku na půdu a našel tam svoje staré lyže i s botami. Jemu už byly boty malé, ale Janina má menší nohu. Po obědě vyrazili. Janina na jeho starých lyžích a on na svých, které mu rodiče museli pořídit na hodiny tělocviku. Po rovině to ještě šlo i když už tady měla Janina potíže, občas se jí lyže překřížily a už ležela na zemi, nohy i s lyžemi zapletené v sobě. Vždy ji musel Marek pomáhat vstát a jak ji zvedal oběma rukama pod prsy, často mu v rukou sklouzla níž a jemu ty měkké a poddajné polokoule zůstávaly v ruce, chráněné jen péřovou bundou a tričkem. Schválně mu občas zůstávala bezvládně viset v rukou, aby jí jeho ruce svíraly prsy. Podvědomě tušila, že ho to vzrušuje, a tak někdy, když ji zvedal, trochu zvrátila hlavu dozadu a temenem ucítila v jeho rozkroku něco tuhého. Dělalo jí to dobře, když cítila, jak toho mladého chlapce vzrušuje. Konečně se dostali na mírný svah. Měl jen pár metrů. Janina neuměla brzdit ani zatáčet, a tak Marek zůstal pod svahem a zachytával ji. Několikrát mu takhle skončila v náručí a několikrát ji ani neubrzdil a oba skončili na sněhu. Marek vespod a ona navrchu. Nespěchala se vstáváním, spíš naopak předstírala, že vstát nemůže, a tak si Marek jejích vnad ve svých rukou užíval stále častěji. Po hodině už byli oba úplně promočení a utahaní, a tak raději vzali lyže na ramena a vrátili se domů. Zbytek odpoledne a večer byl Marek jako ve snách, stále musel myslet na Janinu, na její poddajné prsy, na ty tělesné dotyky a jeho obrazotvornost pracovala na plné obrátky. Ráno byl Marek ještě v polospánku, když Janina tiše jako myška vešla do jeho pokoje. Neslyšel ji. Sklonila se a pomalu vsunula ruku pod jeho pokrývku, přesně do míst, kde se nacházela jeho chlouba s ranní erekcí. Pomalu mu rukou zajela směrem k rozkroku, okamžitě se probral a instinktivně se skrčil a sevřel kolena k sobě. Tiše se zasmála, ale přesto mu ještě stihla přejet dlaní po stojícím klacíku. Cuknul sebou „No počkej, teď uvidíš…“ vymrštil se a nedbaje na své vzrušení ji chytil okolo pasu a strhl na sebe. Jednou rukou ji zajel pod tričko a prohmátl oba prsy, druhou rukou ji stiskl v roznoží. I přes elastické kalhoty a kalhotky nahmátl tvar její škebličky a drn chloupků. Poprvé držel v ruce dámské přirození. Sice přes dvojí tkaninu, ale přece. Okamžitě jeho vzrušení nabylo na intenzitě. Prudce se mu vysmekla a upravila si tričko „Tak tohle ne. Na tohle jsi ještě moc mladý“ zasmála se „a až ti slehne, tak přijď na snídani.“ Šibalsky mrkla, přitiskla si ukazováček na ústa a pak ho přiložila na jeho rty. „Po snídani už odjíždíme. Budu na tebe vzpomínat.“ Po snídani opravdu odjeli a Markovi opět zůstaly jen jeho představy a fantazie rozrostlé o další zážitek.
Přišlo jaro, přicházel čas prvních lásek. Ostatní spolužáci nebo kamarádi už většinou něco okusili, ale Marek stále nic. Pak téměř ke konci května přece jen začal chodit s jednou spolužačkou. Ale jen chodit. Jak rád by i něco víc, ale v té době to tak jednoduché nebylo. To ještě museli děti doma pomáhat, vracet se domů před setměním, podrobovat se domácím výslechům, jako třeba: „Kam jdeš? Kde jsi byla? U koho? Co jste tam dělali? Kdo tam všechno byl?“ Nebylo to jako dnes, kdy si mladí dělají, co chtějí, mají k dispozici prázdný byt nebo chatu, auto, nebo jedou pod stan a podobně. A tak za pár měsíců „chození“ si Marek užil jen občasné vodění se za ruku, a to ještě jen v místech, kde nikoho nemohli potkat, pár nesmělých polibků a objetí v setmělém kině a jen několikrát se mu podařilo alespoň přes blůzku na okamžik pohladit ten pár malých kůzlátek. Jeho úd byl vždy připravený a tvrdý jako kámen. Marek se za to strašně styděl a dávalo mu strašnou práci to nějak zamaskovat. Doma se pak v posteli převaloval a snil o tom, jak tu blůzku rozepíná, jak hledá zapínání podprsenky, jak jeho ruka vniká pod sukénku, jak odhrnuje kalhotky,… Ale tam jeho představivost končila. Sice tušil, co si asi má dál představovat, ale jen podle obrázků, na živo to ještě neznal.
Překulila se polovina prázdnin a skončil i jeho vztah se spolužačkou. Tak, jak to bývá, ona si našla o dva roky staršího chlapce a Markovi dala kopačky.
Po prázdninách Marek nastoupil do učení na strojního zámečníka. Týden školy, týden praxe. Musel autobusem dojíždět ještě s několika dalšími spolužáky do vedlejšího města. V týdnu, kdy byla praxe, musel vstávat o dost dřív, než v týdnu, kdy musel do školy. Autobus vyjížděl v pět ráno a býval plný mladých i starších dělníků a dělnic strojírenského podniku, ve kterému bylo i tohle učiliště. Na okraji vedlejšího města museli všichni rychle přestoupit do jiného autobusu, který je dovezl až k fabrice. Už v prvním autobuse bylo vždy tak plno, že i ulička byla zčásti zaplněná stojícími pasažéry držících se stropní tyče. A pak to přišlo, při přestupování byl téměř vždy druhý autobus už plně obsazen a teď se do něho dral dav dalších cestujících. Zákonitě se tam nemohli všichni vejít, ale nikdo nechtěl počkat na další spoj, protože by nestihl začátek pracovní doby. A tak se všichni cpali dovnitř předními i zadními shrnovacími dveřmi. Kdo se nevešel dovnitř, tak alespoň stál, někdy i jen jednou nohou na schůdkách a autobus se už rozjížděl. Z předních i zadních dveří visely hrozny cestujících, kdy se každý držel, čeho mohl. Někdo alespoň jednou rukou zábradlí schůdků, jiný otevřených dveří nebo za ruku nebo nohu, popřípadě i kabátu dalšího cestujícího. Bylo to nejlepší vzrůšo pro mladíky jako byl Marek. V zimním období, kdy je ráno ještě tma, bylo v autobuse pološero, jen okny občas problesklo trochu světla z ulice. Všichni byli namačkaní na sebe, tělo na tělo, a tak bylo běžné, že něčí ruka byla přitisknutá na zadek nebo podbřišek nějaké dívky či zralé ženy, někdy se nějaká cizí ňadra mačkala někomu na prsa či na záda. A jak se přeplněný a přetížený autobus proplétal zatáčkami města a nakláněl se střídavě na jednu a druhou stranu, či brzdil a pak opět zrychloval, měnilo se těžiště cestujících a dalo se i té situace využít a někde si šáhnout. V té tlačenici stejně nikdo nevěděl, kdo a komu na něco šáhnul a většina žen i dívek ani neprotestovalo. Jen občas se z legrace ozvalo: „Pomóc, někdo mě chce znásilnit“ nebo „Pane, dejte ty pracky z mého zadku“. Všichni to brali s humorem, jako zpestření jízdy. Vždyť v autobuse byla téměř tma, nikdo nic neviděl, a tak i ženy to braly jako legraci. Pak v práci o svačině se o své zážitky dělily s kolegyněmi: „Něco tvrdého se mi celou cestu tlačilo na stehno. Nevím, jestli měl ten mládenec za mnou v kapse baterku, nebo to bylo něco jiného“. „Někdo mě pořád mačkal rukou pravý prs, ale já jsem se vůbec nemohla bránit.“ „Mě zase někdo vyhrnul sukni až k pasu.“ „To já jsem holky chytla někoho v rozkroku, držel ani nedutal, jen jsem cítila jak mi to v ruce nabejvá na objemu.“ Podobné hlášky byly i v pánské šatně hned po příchodu: „Teda dneska se mi tiskla na ptáka taková pěkná prdelka, až mi houpnul. Škoda, že nevím, která ženská to byla.“ „Já jsem se zase držel jednou rukou za klandr u stropu a tu druhou mi i s aktovkou svírala nějaká ženská mezi stehny. Chtěl jsem jí trochu potěšit po chlácholení, ale to bych musel pustit aktovku a já tam měl svačinu a peněženku.“ „Teda pánové, dneska to zase byla jízda, stál mě celou cestu.“ Marek své zážitky raději moc neventiloval, asi právě proto, že to byla jeho ruka, co mačkala prs jedné spolucestující a asi byla jeho i ta „baterka“ v kapse. Párkrát se mu také podařilo naskakovat až úplně mezi posledními do už se rozjíždějícího autobusu, a tak byl jakoby důvod se chytnout čehokoliv. A tak stojíce jen jednou nohou na nejspodnějším schůdku autobusu, se na poslední chvíli alespoň jednou rukou zachytl mezi nohama rozkročené ženy stojící o dva schůdky výš, za spodek zábradlíčka schůdků. Pak byl víc a víc vzrušenější, jak se dotyčná žena společně s celou masou ostatních v každé zatáčce nakláněla a střídavě napínala jednu nebo druhou nohu, když autobus brzdil anebo zrychloval. To tření stehen zralé ženy o jeho ruku, to napínání jejích svalů, to živočišné teplo obepínající jeho ruku. Bylo to vzrušení, jaké ještě nepoznal. Bohužel podobné zážitky netrvaly dlouho. Po pár měsících z důvodu bezpečnosti dopravy, ČSAD posílilo linku dalším autobusem. Všem zůstaly jen vzpomínky.
Markovi začal druhý ročník v učení. Mezi mládeží byly v té době oblíbené tzv. Nedělní odpolední čaje. Když se kamarád Marka optal, jestli taky nepůjde na „čaje“, udiveně se zeptal „A co se tam dělá?“ Kamarád mu odpověděl „No, to tam sedí dokola tetky, kecá se, popíjí se čaj a mezi tím se občas tancuje s holkama.“ Marek se nechal přemluvit a vyrazil na čaje. Brzy zjistil, že „odpolední čaje“ je jen název, který s čajem a sedícími tetkami nemá nic společného. Začátek od pěti odpoledne, ale muselo se přijít už dřív, okolo půl čtvrté, aby byl ještě volný nějaký stůl. Konec v devět večer. Od pěti do devíti hrála nějaká skupina tak, že nebylo slyšet vlastního slova. Vždy tři kousky a malá přestávka. První věc, která se musela udělat po obsazení volného stolu, bylo postavit se k výčepu do dlouhé fronty na pivo. Druhá, vzít najednou co nejvíce piv, většinou deset půllitrů, po pěti do každé ruky. Třetí, nalejt jich do sebe co nejvíc a co nejrychleji, aby pivo nezvětralo. Není divu, že takhle se moc nedalo navázat vztah s nějakou dívkou. Někdy, když zrovna Marek neblinkal, povedlo se mu po skončení doprovázet nějaká známá děvčata domů. Šli pak ve skupince zavěšení do sebe a cestou zpívali. Někdy nějaká ta pusa, občas ruka pod svetrem hladila mladé kozičky. Ale to bylo tak vše.
Další rok uplynul jako voda a Marek už byl ve třetím ročníku. Třetí ročník to už byla praxe přímo ve výrobě a tam začal Marek dostávat školení. V provoze bylo několik zajímavých lidí, například chlapík, který vždy, když někde ve výrobní hale stály alespoň dvě ženy zabrané do hovoru, je jedno zda z výroby nebo z kanceláře a alespoň jedna měla ruce za zády, nenápadně se zezadu přikradl a vložil jí do ruky svůj úd. Dotyčná nejdříve ucítila něco v dlani, většinou sevřela trochu prsty, pak zaječení a rudá studem prchala z dílny za chechtotu chlapů u strojů. Dělnice, které dělaly na této dílně to už většinou znaly a už se ani nečervenaly. Někdy sevřely ruku víc, rychle se otočily a přidaly i druhou ruku a pak to bylo ouu, ouu, ouu. A když se ženy spojily, pak chudák chlap. Zatím, co mu jedna svírala v ruce jeho chloubu, druhá přiskočila a už mu strhávala montérkové kalhoty dolů. Někdy se přidaly i další ženy a už mu svlékaly všechno. Ale to už se přidávali i další chlapi a zase oni stahovali ženám kalhoty a cpali své ruce do jejich blůzek a někdy i do rozkroku. Po chvilce už to bylo jedno klubko zápasících těl. Byl to zápas urputný, ale ve skutečnosti z toho měli všichni legraci. Pak přiběhl mistr a začal je všechny rozhánět. Nejraději by se také připojil, ale stroje stály a bylo potřeba znovu rozjet výrobu. Bojovníci a bojovnice jen neradi opouštěli bojiště. Konec konců, bylo to takové pěkné zpestření nudné pracovní doby. Muži i zadýchané ženy s ruměncem na tváři pomalu opouštěly bitevní pole, na bojišti zůstaly jen desítky utržených knoflíků a pár cárů z pracovních oděvů. A zatím, co si muži přidrátovávali tenkým vázacím drátkem utrhané knoflíky a lepili leukoplastí potrhané montérky a košile, ženy se šly upravit a na šatně si přišívali knoflíky a utržená ramínka podprsenek a někdy i spravovaly přetrženou gumu kalhotek. Nakonec se výroba znovu rozjela a jen úsměvy na rtech a zatnuté pěsti pod bradou vysílané ze ženského tábora směrem k mužům, svědčily o tom, co se právě událo. Marek a ostatní učni tyhle boje rádi pozorovali. Vždyť se bylo na co koukat, pohled na některé jen o něco starší, než byli oni sami, ale i už zralé spolupracovnice všech možných tvarů v lítém boji. Kdy v zápalu boje ztratily stud a nehledíc na to, že některé zůstaly už jen v kalhotkách a podprsence, stále pokračovaly v boji. Tu a tam na chlapce vykouklo i nějaké vypadlé ňadro, nebo bílá zadnice, když se některému z mužů povedlo na okamžik stáhnout protivnici kalhotky pod zadek. Bohužel však nebyly tyhle šarvátky často. Ale občas bylo i jiné zpestření. To, když měl někdo svátek nebo narozeniny. Zvykem bylo přinést rum, slivovici, vodku a podobné. Popíjelo se a ani mistr raději nikoho nehonil do práce, aby se nestal nějaký úraz, však oni to všichni druhý den doženou. A když se oslavenců sešlo najednou víc a když už měli chlapi svou hladinu, došlo na Elišku. „Eliško, pojď sem a ukaž nám to.“ Eliška byla menší černovlasá žena. „Dejte pokoj, najděte si někoho jiného“ a dál kompletovala vyrobené součástky. Ale věděla, že jí to nemine. Bylo to pokaždé stejné. Ze tří stran se k ní chlapi přihrnuli, neměla kam utéct, a tak po nich alespoň pro formu začala házet prázdné papírové krabičky od šroubků. Věděla, že je to zbytečné, ale musela dát alespoň trochu najevo, že bez boje se nevzdá. A už ji chytli za ruce a přivlekli k paletě, na kterou ostatní natáhli čistý arch prokládacího papíru. Ještě se pro formu snažila trochu bránit, ale už ji dva stáhli pracovní kalhoty, vyhrnuli blůzu nad břicho, stáhli kalhotky, položili ji na záda na paletu a poroztáhli pokrčené nohy. Drželi ji pevně ruce i nohy, že se nemohla ani pohnout. Marek to uviděl poprvé, Eliška měla obrovský černý, hustý a kudrnatý, téměř neprostupný kožich, který se jí táhnul od zadečku a okrajů stehen až nad pupík a po stranách končil až téměř na bocích. Ani by nemusela nosit kalhotky. I když měla poroztažené nohy, nic víc skrz to houští nebylo vidět. Eliška trochu ve tváři zčervenala, ale bylo to jen proto, že se na ni dívali ti noví mladíci, učni s vyvalenýma očima. Ostatní chlapi jí nevadili, ti už ji všichni dávno znali, tohle s ní přece dělali pokaždé, když byla nějaká větší oslava. Chlapi se začali střídat, postupně, téměř nábožně jí každý pohladil po tom krásném kožichu, zapletli své prsty do kudrlinek chloupků, položili dlaň na ten huňatý chumáč a dost. Nikdy si žádný nic víc nedovolil, jen kouknout a sáhnout. A Eliška dobře věděla, že si k ní nikdo nic víc nedovolí. A trochu jí to dělalo i dobře, jak jí obdivují a jak se jim to líbí, jak si na ten kožíšek jen opatrně sahají. Ve skrytu duše na to byla i trochu pyšná, žádná jiná ženská něco takového přece nemá. Jinde by se za své neskutečné ochlupení styděla, na koupaliště by nešla ani náhodou a ani u doktora se nechtěla svlékat. Ale tady to bylo něco jiného, žádné útrpné nebo výsměšné pohledy, jen obdiv. Všichni to o ní věděli, jak ženy, s kterými sdílela šatnu, tak i všichni muži s kterými pracovala. Marek byl mezi posledními, kdo si mohl sáhnout. Bylo to tak neskutečné a vzrušující, že měl tenhle obrázek před očima nejen do konce směny, ale ještě i několik večerů před spaním. Konečně chlapi Elišku pustili, sebrala z palety své kalhotky, otočila se ke všem zády, ohnula se a schválně na ně vystrčila ještě zadek. Ten kožich se jí ještě táhl mezi půlkami až ke kostrči. Oblékla si kalhotky a natáhla pracovní kalhoty. Dobrácky zabrblala „Chlapi mizerný, máte toho doma málo? Už jsem mohla mít normu dávno hotovou.“ A vrátila se ke své práci. I chlapi se pomalu vraceli ke strojům. Dneska už toho moc neudělají, ale ať je vidět alespoň snaha. Marek sice konečně viděl zblízka dámský rozkrok a mohl si i sáhnout na kožíšek, to ale neřešilo jeho problém. Stále ještě neznal všechny ty skutečné detaily, které se tam skrývají. Ale opět jeho fantazie a představy byly o něco bohatší.
Přišel konec školního roku, závěrečné učňovské zkoušky a pak každodenní nudná práce ve výrobě. Do provozu nastoupila nová svačinářka. Mladé děvče, 16 let, právě vyšla ze základky, šla hned do práce. Celkem hezká, krev a mlíko, sice napůl cikánka, ale docela sympatická. Chodila do práce před polednem a končila v osm večer, tak aby stihla nakoupit svačiny pro odpolední směnu a pak i pro noční a mezitím i něco pouklidit. Marek, a ještě dva další chlapci po vyučení brzy zjistili, že jí dělá dobře jejich společnost, a protože byli rozházeni do různých směn, mohli se s ní střídavě setkávat jen při své odpolední. Jako mladiství ještě nemohli dělat noční. Ale to stačilo, aby si vždy vyšetřili trochu času a pozdě odpoledne s ní sedli na setmělé schodiště vedoucí k prázdným kancelářím a tam v šeru prozkoumávali, co skrývá pod blůzkou. Líbání a mazlení se nebránila, dostat ruku do košíčků její podprsenky byl už docela problém. Když už se tam někdo z nich na moment dostal, než si to stačil vychutnat, vstala a už musela jít. Do kalhotek nepustila nikoho. Tak ještě letmý dotek po rozkroku přes kalhoty, ale to už odstrkovala ruku a vstávala, že musí ještě něco uklidit. Ale i tak to bylo příjemné zpestření odpolední směny. Jen se pak ze schodů Markovi špatně vstávalo. Nebylo divu, stál mu jako kámen a Marek musel vždy ještě dlouhou dobu počkat, než mu trochu poklesnul, aby mohl jít do provozu mezi ostatní dělníky. Čas pomalu plynul a Marek stále nezískával nové poznatky.
Do místního internátu ubytovalo město polské brigádnice, pracovaly v několika tkalcovnách v okolí. Mladé holky, ale na rozdíl od našich, byly víc vstřícné. Pár našich jedinců si k nim našlo cestu. Na oknech internátu sice byly mříže, ale do jednoho pokoje byla na jedné straně uvolněná. Domovník si tím nelámal hlavu, okno bylo tři metry nad zemí. Když se pak někteří chlapci vraceli v sobotu v noci ze zábavy, opojeni alkoholem, padly zábrany a bylo to. Stačilo přisunout vedle ležící dřevěnou bednu a na ní postavit dvě palety a už se dalo dosáhnout na mříž, přitáhnout se a zaťukat na okno. Vždy se jedna ze dvou dívek bydlících v tomto pokoji zvedla a otevřela okno. Na nic se neptala, otevřela a opět ulehla. Bylo jen na návštěvníkovi, zda skončí u jedné z nich nebo půjde do jiného pokoje. Jenom bylo nutné se pořádně podívat, jestli už dané lůžko není obsazeno jiným návštěvníkem. Probíhalo to téměř beze slov. Tak, jako když se k tomu odhodlal i Marek. Byl tehdy rozmrzelý, po pár pivech a trochu vodky zbavený zábran a ten večer na zábavě nepotkal žádnou známou. Přišel pod okno, bedna i palety už byly postavené pod oknem. Vyšplhal se k oknu a zaťukal. Okno se otevřelo, vlezl dovnitř. Tma, jen zahlédl siluetu dívky, která mu otevřela, jak opět uléhá do postele. Na protější straně v druhé posteli rozeznal dvě postavy, tam už je obsazeno. Přiblížil se k první dívce a usedl na postel. Posunula se, aby mu udělala místo. Svlékl se a přilehl. Sama mu položila ruku okolo krku. Pár polibků, polaskat prsy a honem rukou mezi nohy. Cesta byla volná a tam už to bylo připraveno. Vlhko, teplo, klouzavo a tak rychle nasadit svůj nástroj a zatlačit. A už byl uvnitř. Pár spěšných pohybů a pro jistotu raději ven, ať z toho něco není. Tenkrát jedinou spolehlivou antikoncepcí pro děvčata byl desetník mezi koleny, ale ten asi nebyl zrovna k sehnání. Po chvilce znovu. Děvče se moc neprojevovalo, jen se nastavila, a to bylo vše, mimo polibků žádná další spolupráce. Pravděpodobně se potřebovala jen k někomu přitulit, objímat se s někým, cítit o sebe zájem, když byla tak dlouho v cizí zemi a od rodiny. Zbytek noci proběhl už jen v objetí a polospánku. Začínalo se rozednívat, Marek vstal, oblékl se, pusu na rozloučenou. Jen něco zamumlala a spala dál. Pak už jen otevřít okno, vylézt ven, přivřít okno, aby na ostatní spáče netáhlo a vyrazit chladným ránem k domovu. Ještě několikrát v průběhu roku si to Marek zopakoval, ale stejně nevěděl, jak se dotyčná dívka jmenuje, ani zda to byla stále ta samá, nebo třeba nějaká jiná. Vždy vše proběhlo za tmy, a tak by ji ve dne ani nepoznal.
Jak běžel čas, tak se tu a tam objevila nějaká chvilková známost. Ale kde se mohl s nějakou dívčinou oddávat intimnostem? Nebylo kde, v létě se ještě dalo někde večer v parku na lavičce, ale co v zimě. Tu a tam mu některý z kamarádů půjčil na večer své auto, ale jiné možnosti už nebyly. A i v tom autě, když venku mrzlo, žádné teplo nebylo. A tak zůstávalo většinou jen u mazlení, jen občas byl nějaký chvilkový zásun, ale za moc to nestálo. Co taky můžete dělat ve Fiatu 600, je v něm zima, málo místa, a ještě musíte přitom sledovat, jestli někdo nejde a partnerka musí za chvíli domů. Byly to jen takové rychlovky, nikdy se Markovi nepodařilo tu tajuplnou jeskyňku prozkoumat podrobně a za světla. Jen ruka to už téměř vše znala po hmatu, ale to bylo bohužel příliš málo, aby mohl mít Marek opravdu reálné plastické představy. Jeho obrazová fantazie končila jen u tmavého trojúhelníčku.
Pak přišel nástup na vojnu a následovaly dva roky ztraceného života. Jak tam záviděl jiným klukům, že na ně někdo doma čeká, děvče, snoubenka a někdy i manželka. A jak za některými pak přijíždějí i na návštěvu. Na Marka nečekal nikdo, tedy vyjma rodičů. Neměl žádnou známost, nikdo za ním nejezdil. A dovolenka nebo opušťák? To se jen poflakoval doma, nebo na zahradě. Kam by také šel. Všichni kamarádi byli také na vojně a holky nestály o vojáčka. Byl jim milejší kluk, kterého měly stále na dosah. Co s vyhublým, ostříhaným klukem v uniformě, která na něm visela jak na strašákovi do zelí a kterého uvidí tak třikrát do roka. Byly to moc smutné dva roky, málokdo si umí představit, jaké to je, být dva roky bez kontaktu s nějakou ženou.
Konečně civil. Marek se vrátil zpět do fabriky, ale už to tam nebylo takové. Chlapík, co vkládal svou chloubu ženám do dlaně už tam dávno nepracoval, Eliška také někam zmizela, a i mladou svačinářku nahradila kantýna. Marka už to tam nebavilo, podal výpověď a čekal až mu skončí šestiměsíční výpovědní lhůta. Mezitím si koupil za čtyři tisíce starou škodověnku embéčko. Už si alespoň nemusel půjčovat auto od kamarádů. Po šesti měsících nastoupil do údržby jednoho tkalcovského závodu. Nebylo to tam nejhorší, výplaty sice nic moc, ale všude teplo, někde až moc. Na dílně bylo zvykem, tak jako v předcházejícím zaměstnání, zapíjet každý svátek a narozeniny. A i ženy z provozu se nechaly pozvat na nějakou tu skleničku. Na každém oddělení jich bylo dost, mladé i staré, V krátkých zástěrách nebo pláštích bez rukávů, či v bílých kalhotách a tričku. Bylo se na co dívat. Rád se na ně díval, na ty jejich křivky, na ty pohyby při práci. Když naváděly nitě na horní dráhy, ruce zvednuté, to se jejich krátké zástěry povytáhly ještě trochu výš a odhalily ještě další část stehen. V předklonu zase ukazovaly ve volném výstřihu téměř vše a zezadu se rýsovaly ty pěkné kulaté prdelky. Marek byl ve svém živlu, už po pár týdnech se naučil se všemi alespoň slovně pošpásovat a mohl si i dovolit něco víc. Nebyl problém vzít některou z žen při hovoru okolo pasu, nebo ramen, nebo když byla ohnutá, zlehka ji plácnout po zadku. Je jedno, jestli to byla mladá holka, nebo padesátiletá žena po třech dětech – přece jak se říká „Kde je vystrčeno, tam je dovoleno.“ Ty mladé někdy zaječely, jak se lekly a ty starší zase po Markovi se smíchem hodily mokrý hadr, nebo prázdnou cívku od nití. To ve skladu zase Marek rád přidal ruku k dílu, když některá z žen stála na štaflích nebo žebříku a z horních polic vysokého regálu snášela krabici speciálních cívek. Pak hned přidržoval její žebřík a sledoval, kde až končí její nohy a jaké asi má kalhotky. Občas se mu povedlo i nenápadně držet žebřík za špryncl a tak když dělnice s plnou krabicí sestupovala, nějak mu sama nakročila tak, že jeho předloktí měla najednou mezi stehny. To vždy vyjekla, ale s velkou krabicí to zpět nahoru tak rychle nešlo, a tak Marek ještě stihl rukou stehno sevřít a někdy, než stačila stisknout nohy k sobě, vyjet rukou po stehně ještě o trochu výš, až téměř ke kalhotkám. Rád také chodil něco opravit do podnikové laboratoře, ale to bylo jen zřídka. Tam byly samé mladé holky. Vždy si vyčíhl příležitost, když některá z nich nesla plné ruce zkumavek se vzorky barev. Přistoupil zezadu se slovy: „Jé, teď se asi nemůžeš moc bránit, že?“ a zezadu se na ni přitiskl a rukama jí sevřel ňadra nebo jí nadzvedl plášť až nad pás. Ještě se nestalo, že by některá upustila zkumavky, ty barvy se opravdu moc špatně umývaly. Vždy jen ječely, tiskly kolena k sobě a volaly některou kolegyni na pomoc. Nejlepší pro Marka bylo, když šel něco opravovat do barvírny látek. Bylo tam největší horko v celé fabrice. Zde se sušily pomalu běžící nekonečné pásy nabarvené látky, které se pak namotávaly na obrovské cívky. Už jak tam Marek vstoupil, košile se mu začala lepit na tělo. Nebylo divu, teplota vzduchu u běžícího pásu se pohybovala od 50 do 60 stupňů. Ženy musely neustále urovnávat okraje běžícího pásu, označovat na látce kazy v barvě a seřizovat tah napnutí. Po natočení daného počtu metrů na cívce, ji tři ženy musely společně odstřihnout, stáhnout z točny, rychle nasadit novou prázdnou cívku a plnou odvézt. Mezitím další dvě ženy přidržovali odstřihnutý konec látky a snažily se ho co nejrychleji přichytit na další otáčející cívku. To vše za nepřetržitého chodu stroje. Marka vzrušovalo, jak se ženám během chvilky promočily zástěry od prsů až na břicho i celá záda potem a po obličeji a krku jim tekly potůčky potu a stékaly jim žlábkem mezi prsy. Představoval si, jak pot stéká stále níž, vepředu i vzadu mezi půlkami, až skončí v nejnižším místě kalhotek, jak je tam asi vlhko, jak jsou chloupky orosené kapičkami.
Tyhle ženy měly hned vedle barvírny šatnu se sprchami. Měly povolené se během směny kdykoliv osprchovat. Tahle místnost byla zároveň svačinový kout, šatna, sprchy i sušárna. Na šňůrách mezi šatními skříňkami, stolem a židlemi, tu visely zástěry, podprsenky, miniaturní kalhotky i bombarďáky a ručníky. Podél jedné zdi, zde byly tři sprchové boxy. Mezi sebou oddělené jen matným sklem a z přední strany umělohmotným bílým závěsem. Sem vždy některá z nich, upocená a rudá v obličeji, rychle přiběhla. Odhrnula závěs, otočila kohoutky a pod tryskající sprchou ze sebe strhala zástěru i spodní oblečení. Ochladila se a smyla pot, vyždímala oblečení, vyšla ze sprchy, osušila se, oblékla se do suchého a mokré opět pověsila na šňůru. Markovi se už několikrát stalo, že jim na šatně zrovna čistil často ucpaný odpadní kanálek, nebo opravoval v koutě kapající radiátor, když některá z nich přiběhla do šatny a aniž si ho klečícího v rohu všimla, vběhla do sprchy, kde ze sebe všechno shodila. Marek si rád počkal, až se rozpálená žena ochladí a svlečená vyleze ze sprchy. To pak jen zaznělo krátké zaječení a pak jen za skulinou závěsu sprchy prošení, ať dotyčné podá to a to oblečení ze šňůry. Je jasné, že to Marek prodlužoval, jak se dalo, schválně přinášel jiné spodní prádlo a pak ho znovu a znovu vyměňoval. Někdy jen tak držel ty správné kalhotky a podprsenku v ruce, pohupoval s nimi a říkal „Tak si pro to pojď.“ Dotyčná dlouho škemrala, až nakonec držíc si před sebou svlečené mokré prádlo, rychle vyběhla a vytrhla mu vše z ruky a znovu zmizela ve sprše. Tak jak to bývalo dřív zvykem, měla tato šatna část stropu proskleného, byl zároveň i střechou. Občas, když měl Marek odpolední, po setmění vylezl po požárním žebříku na střechu a sednul si u prosklené střechy. Stačilo půl hodinky počkat a už bylo na co koukat. Postupem času už měl přehled o všech dělnicích z barvírny. Věděl, jak velká má každá prsa, jejich tvar, a i velikost a barvu kožíšku.
Postupem času dostal Marek ještě s jedním mladým spolupracovníkem na starost malý skládek náhradních dílů. Takových všelijakých malých skládků bylo v celé fabrice několik. Od tohoto měli klíče jen oni, Marek a Standa. Tenhle skládek byl jednou svou částí umístěný i pod odpočívadlem schodiště, takže v tomto místě byl strop velice nízko. Člověk se tam musel hodně sehnout, dalo se tam jen usednout a sedící člověk přitom lehce dosáhl na strop. Marek tuto část vyklidil, umístil sem několik nízkých beden a na ně staré matrace potažené dekou. Vzniklo tu něco jako gauč. Další bedna posloužila jako stolek. Vždy po výplatě se oba složili a nakoupili plnou tašku dobrého laciného pití, aby bylo něco v zásobě, když by bylo potřeba. V té době byl v práci nejoblíbenější rum, vodka, zelená. To bylo ale spíš pro chlapy. Ženy dávaly přednost něčemu sladšímu, Broskvová, Meruňková vodka anebo nějaké laciné víno, Konzumní nebo Stolní, popřípadě i tzv. vína znalců. To byla desertní vína, Rybízové, Třešňové, Višňové a pak i třeba Šumavské bylinné.
Ve fabrice bylo zavedené, že jednou za dva týdny byla čistící směna. To celou jednu dopolední směnu stály všechny stroje, dělnice je čistily a uklízely provoz, údržbáři opravovali, co nešlo opravit za provozu. Nikdo se v tento den nehonil, nebylo kam spěchat, a tak to byla vždy dobrá příležitost k nějakému popíjení. I ženy z provozu si mohly dát o skleničku víc, protože stroje stály a nebyla možnost úrazu. Marek i Standa už měli řadu vytypovaných favoritek z různých směn, které neodmítly přijít do skládku na pár skleniček. A protože se pracovalo na třísměnný provoz, na každou čistící směnu vycházelo jiné obsazení. Nebyl problém se tu na dvě hodinky zašít a strávit tu příjemný čas v družné rozpravě. Seděli tu pak ve čtyřech nebo v pěti, někdo na improvizovaném gauči, další naproti na židli, mezi sebou na prázdné bedně pár skleniček a láhev. A pro lepší zážitek se zhasla jediná žárovka u stropu a nahradila se osvětlením dvojicí svíček. Marek se Standou po čase oživili tyhle posezení společenskými hrami. Začali s Člověče, nezlob se, pak se žolíkovými kartami. Každý, kdo prohrál musel vypít najednou panáka, skleničku vína, nebo se vykoupit nějakým fantem. A protože by žádná návštěvnice nebyla schopná zvládnout tolik skleniček nebo panáků v tak krátké době, bylo jasné, že po pár sklenkách raději daly nějaký fant. Brzy návštěvnice přicházející jen v sandálech a zástěře, nebo v plášti, poukazovaly, že ony jsou v nevýhodě, když jsou jen tak nalehko, a tak se přijmula závazná pravidla, že mohou platit i náušnicemi, prstýnky a dalšími drobnostmi. Ale karty a Člověče nezlob se, raději vypustili. To už nevyhovovalo, bylo to příliš zdlouhavé. Začalo se hrát jen kostkami. Tři kostky v kelímku, kdo hodil nejmenší součet, prohrál a dostal na výběr. Buď vypít na ex skleničku, nebo dát fant. A tak u chlapců to byly nejdříve boty, ponožky, košile, tričko, kalhoty a nakonec trenýrky. Tam nebyl žádný problém. U jejich protějšků to bylo horší, nejdřív to byla sklenička na kuráž, pak hodinky, prstýnek, náušnice, řetízek, sandály. Pak, když už přituhovalo, hledaly další drobnosti, sponku do vlasů, kapesník, klíče. Nakonec už nebylo vyhnutí, dotyčná se většinou otočila zády a nějakým zvláštním způsobem se jí podařilo, tak jako když taháte ježka z klece, vyprostit z pod pláště nebo zástěry podprsenku. Pak následovaly kalhotky. Všechny tyto věci, dámské i pánské se dávaly na jednu kupku a vždy se pořádně promíchaly. Teď už, když na sobě měla dotyčná jen plášť nebo zástěru, nastalo při každé další prohře smlouvání. Ale pravidla byla přísná a nedalo se z nich vykroutit ani výmluvou, že potřebuje na malou. V protějším rohu, schovaný za regálem, byl v podlaze kanálek, a tak se chodilo tam. Nakonec dotyčná povolila, někdy ale pod podmínkou, že se sfoukne alespoň jedna ze svíček. O to víc to bylo vzrušivější. Pomalu si rozepnula knoflíky, rukou si zakrývala prsa a v sedě s koleny těsně u sebe, spustila z ramen plášť nebo zástěru. Hned se našla ochotná ruka, která tenhle poslední hadřík přihodila na hromadu. Když už někdo neměl co svlékat a ani se nechtěl vykoupit vypitím další sklenky, musel se postavit uprostřed přede všemi, zvednout ruce nad hlavu a pomalu se plném světle dvou svíček dvakrát otočit, aby si ho mohli ostatní pěkně podrobně prohlédnout. A když už se takhle někdo musel ukázat a pak prohrál ještě jednou, pak musel udělat něco, co pro něho vymyslel ten, kdo hodil nejvíce. Na tento okamžik se Marek i Standa nejvíc těšili. Nestávalo se to často, ale byl to ten nejkrásnější a nevzrušivější okamžik. Ovšem horší bylo, když se dařilo ženám a prohrával Marek nebo Standa. Jejich chlouba už dávno předtím trčela a museli se tak předvést. Když hra skončila, všichni se vrhli na hromádku svršků. Každý popadl, co mohl, bylo jedno čí to je. S hrstí různorodých hadříků, zakrývajíce si intimní partie, pak začal výměnný obchod, „Vyměním kalhotky s kytičkami za proužkované trenky“, „Červené tričko za tu menší podprsenku“ a podobně. Pro někoho pak byla smůla, když jiný měl jeho nejdůležitější věci, ale k tomu i ty své. Pak nastal ten nejzajímavější obchod „Nechám ti podprsenku, když mě je necháš pohladit“, další „Chceš trenýrky? Tak drž“ a sevřela mu penis v ruce, nebo „Vyměním modré kalhotky za šáhnutí na bubáka“ a další. Někdy se chlapcům povedlo ještě před rozebráním hromádky, sfouknout obě svíčky a využít naprosté tmy a šáhnout některé zezadu mezi nohy, nebo ji obejmout, přitisknout se k ní a pomuchlat oba prsy a zajet rukou do kožíšku a někdy i přejet prsty po okraji zvlhlé dírky. Je zajímavé, že vždycky byly ty dírky vlhké, někdy i úplně mokré, vždyť alkohol a vzrušení udělalo své.
Jednou takhle popíjeli s Natašou, starší trochu silnější ženou před důchodem a asi třicetiletou vysokou Jarčou s brýlemi a téměř neskutečnou postavou. Nikdo o ní nemluvil jinak, než jako o samici. Měla všechno tak, jak to ženská má mít. Krev a mlíko. Marek seděl na gauči vedle té samice v brýlích a Standa s tou starší naproti na židlích. Opět hráli oblíbené kostky. Šlo to rychle, obě už měly lehce upito, protože jejich kolegyně ze směny měla narozeniny. Nesledovaly hru tak pozorně, a tak se oběma chlapcům povedlo několikrát nahlásit vyšší číslo, než jim skutečně padlo. Zatím nejvíce prohrávala ta starší, už seděla jen v kalhotkách, velké, už trošku povadlé prsy zakrývala rukou, a právě prohrála i kalhotky. Při své tlouštce a stáří už nezvládala rychlé stáhnutí kalhotek vsedě, musela se na to postavit, skloněná pod nízkým stropem, pustit svá prsa a oběma rukama pracně stáhnout kalhotky. Na okamžik se naskytl pěkný pohled, povadlejší, ale stále pěkná prsa s tmavými dvorci bradavek se houpala sem a tam a na okamžik se ukázal už i místy prošedivělý porost, v kterém se nedala přehlédnout skulina. Opět usedla. V dalším kole prohrála Jarča, ta samice. Přišla sem nepřipravená, narychlo. Hodinky, ani řetízek na krku nenosila, a prstýnek s náušnicemi měla v šatně ve skřínce. Na začátku hry měla jen sandály, brýle, zástěru, podprsenku a kalhotky. Ani nic po kapsách. O sandály a brýle už dávno přišla, ale pak už dlouho neprohrála. Teď na ni konečně došlo. Na rozdíl od jiných žen, nejprve svlékla zástěru a zůstala v kalhotkách a podprsence. Už teď bylo na co koukat. Marek i Standa už brněli vzrušením, na ni se těšili nejvíc. Původně si mysleli, jak to bude rychlá a snadná kořist, pár kol a bude hned nahá. Ale více prohrávala ta starší a pak Standa s Markem. Další kolo, znovu samice prohrála. Už se oba těšili, jak vykouknou ta pěkná velká prsa. Ale ona se rychle nadzvedla, a ještě rychleji stáhla kalhotky, hodila je na hromadu, a přitom si hned druhou rukou zakryla klín. Ale než stačila usednout, byl Marek rychlejší. Vsunul svou otevřenou dlaň pod její zadek a ona mu dosedla lasturkou přímo na dlaň. Marek sevřel ruku, teď měl její celé lůno v ruce. Zaječela a vyskočila, hlavou okamžitě narazila v plné rychlosti do nízkého stropu. To jí srazilo dolů, zpátky na Markovu dlaň. Znovu ji měl v ruce. Držela se za hlavu a pokoušela se vstát, ale Marek vyprostil svou ruku a oběma rukama ji zezadu chytil za prsa a povalil na sebe. Jednu ruku ji vsunul do podprsenky a druhou zepředu mezi nohy. To byl kožíšek! Tvrdé, husté a černé chlupy, a i poměrně tuhé pysky. Odstrčila ho „Tak to teda ne“ a znovu se posadila. „Tohle jsme si neujednali. Za to mám teď jednu prohru k dobru.“ Hra pokračovala, Marek i Standa už byli jen v trenýrkách, nějak se jim teď nedařilo. Samice mezitím sice jednou prohrála, ale to se jí za to příkoří nepočítalo. Nyní znovu prohrála ta starší, musela se postavit doprostřed místnosti, zvednout ruce a pomalu se dvakrát otočit. I na svá léta a tloušťku, vypadala stále docela dobře. V dalším kole prohrál Marek a musel sundat poslední kus oblečení. Pak i Standa. Oba nedočkavě čekali, kdy prohraje Jarča. Konečně prohrála a musela si sundat podprsenku. Ale mnoho toho vidět nebylo, oba prsy si zakrývala rukama a kolena měla těsně u sebe. „Ještě alespoň jednou musí prohrát“ říkal si v duchu Marek. Místo toho prohrála opět ta starší. Vykoupit se vypitím další sklenky už nechtěla, cítila, že má už dost. Standa, který měl nejvyšší hod navrhl, že tedy musí splnit nějaký úkol. Spolu s Markem vymysleli, že se musí položit na záda a pět minut si od nich nechat všechno líbit. Moc se jí do toho nechtělo, ale když viděla, že se jí nezastane ani její kolegyně, tak nakonec nerada souhlasila, ale s podmínkou, že nebude žádná soulož. Jarča se přesunula naproti na židli a ona se odevzdaně položila na gauč. Standa se posadil za její hlavu a hrál si s jejími prsy, Marek jí trochu poroztáhl nohy a posadil se mezi ně. Svíčku na stole přisunul blíž, aby na to lépe viděl. Hladil kožíšek a laskal jí pysky, pak je trochu pootevřel a pomalu projížděl mezi malými pysky a okolo růžového poštěváčku. Odměnou mu bylo slabé vzdychání. Samice s úsměvem přihlížela a kochala se pohledem na jejich vztyčená mužství, která už měla na špičce kapičky průhledné kapaliny. Už si ani nezakrývala prsa, věděla, že teď oba chlapce zajímá něco jiného. Marek sáhl po svíčce a přiblížil ji blíž. Nataša si zakryla rukou rozkrok, a tak jí Marek lehce pleskl po ruce „Víš, že si musíš všechno nechat líbit.“ Prosebně se podívala na svou společnici. Ale ta jen s pokrčením rameny pronesla „Pravidla jsou pravidla.“ Když Nataša viděla, že se od ní žádné pomoci nedočká, odevzdaně své ruce položila podél těla. Nyní konečně měl Marek poprvé před očima polorozevřené ženské lůno. Svítil si a celé to podrobně prozkoumával. Její vzdechy byly při tom stále častější, a tak sfoukl svíčku a její druhý konec pomalu zasunul do provlhčeného pootevřeného otvoru. Odpovědí mu byl silnější vzdech a její ruka se mu sevřela okolo penisu. Pomalu svíčkou pohyboval dovnitř a ven, a přitom prostředníkem jemně dráždil klitoris. Začala mu pohyby pánve vycházet vstříc. Její vzdechy se stupňovaly, až se proměnily téměř ve sténání. Najednou rychle stáhla kolena k sobě a pevně stiskla stehny jeho ruku. Dosáhla vrcholu. Marek se ještě pokusil udělat rukou pár pohybů, ale zavrtěla hlavou „Už dost, teď už to je nepříjemné“. Vyprostil svou ruku se svíčkou z jejího sevření a pohlédl na Jarču. Všiml si, jak její rozšířené zorničky fascinovaně pozorují tuto scénu a jednu ruku má sevřenou ve svém klíně. Její oči se teď přesunuly na Markův úd, trčící dopředu jako kůl a z kterého pomalu stékala lepkavá šťáva a vpíjela se pod ním do deky. „Tak pokračujeme, pět minut uplynulo. Další kolo“ oznámil Standa a zatřepal kelímkem s kostkami. V tomto kole konečně znovu prohrála samice. Konečně, pomyslel si Marek. V tom zazněla zvenku požární siréna. Teď si všichni uvědomili, že ráno na vrátnici visel papír o požárním cvičení. Jarča vstala, zvedla ruce nad hlavu a rychle se před ostatními dvakrát zatočila. A než mohl někdo zareagovat, přitáhla k sobě celou kupku oblečení a rychle z ní vytahala své věci. Ostatní se vrhli na ten zbytek a všichni se rychle oblékali. Za dveřmi už bylo slyšet množství rychlých kroků, jak okolo vybíhali ostatní zaměstnanci. V tom spěchu z obou chlapců opadlo i veškeré vzrušení. Standa opatrně odemkl dveře, vykoukl a pak mávl na obě ženy, že je čistý vzduch a mohou vystartovat ven. Oba pak ještě pár vteřin počkali a vyrazili také. Cestou jen Marek pronesl „To je k vzteku, už jsme byli tak blízko.“ Odpovědí mu bylo jen Standovo „Hmm.“ Postupem času, při dalších čistících směnách, znovu lákali obě ženy na posezení, ale obě se jen smály a vrtěly hlavou, že ne. Tyhle dvě tam už znovu nikdy nedostali.
Uplynulo pár roků, Markovi už bylo třiatřicet. Za tu dobu se ve skládku vystřídalo několik desítek žen, ale už nikdy to nezašlo tak daleko. Většinou to skončilo jen u sundání podprsenky a už se vymlouvaly, že je bude hledat mistr a spěchaly pryč. I na těch čistících směnách se už šetřilo, musely končit dřív a někdy se ani nekonaly. Marek se musel rozloučit i se Standou. Ten se odstěhoval za svou novomanželkou do jiného kraje. Marek nikoho dalšího nechtěl do těchto kratochvílí zasvěcovat, a tak na to zůstal sám. Posezení sice pokračovala, ale už se musela zkrátit na pouhou hodinku a někdy ani to ne. Také hry už nebyly to, co dřív. Tím, že byl Marek jediný muž většinou proti dvěma ženám, častěji prohrával a také byl většinou přehlasován, když se rozhodovalo, co všechno jako fant platí, nebo co musí prohrávající všechno udělat. Marek musel změnit taktiku. Začal vždy zvát jen jednu. Pokud dvě, tak jenom když některá nechtěla přijít sama. Ale ve dvou se kostky hrají špatně, není to tak zábavné a vzrušující. a tak musel Marek změnit i strategii. Naučil se několik jednoduchých kouzel s provázky a když pak návštěvnici po pár sklenkách nějaké kouzlo ukázal, byla většinou zvědavá na další kouzla. A na to byl Marek připravený. Na ten nízký strop, který byl jen kousek nad hlavami sedících, namaloval přímo nad místem, kde usazoval návštěvnice, malý černý kroužek. Kousek od něj, namaloval na každé straně malý křížek. Nad svým místem pak namaloval hvězdičku. Když dotyčná chtěla vidět další kouzlo, ukázal nad její hlavu na kolečko „Vidíš to kolečko? Když zavřeš na okamžik oči a pak je znovu otevřeš, místo toho kolečka uvidíš hvězdičku.“ Každá to hned chtěla vidět. „Sedni si ke mně zády, zvedni ruce a ukazováčky dej na ty křížky. Upřeně se dívej na to kolečko. Teď zavři oči.“ V tom okamžiku ji zezadu uchopil za oba prsy a rychle přitáhl na svůj klín. „Teď už můžeš otevřít oči“ už pronesl celkem zbytečně. Přímo nad jejím obličejem byla hvězdička. „Vidíš, že jsem ti nelhal“ pronesl na omluvu a žmoulal v každé ruce jedno prso. Někdy se dotyčná celá rudá bránila, ale někdy zůstala v této pozici a nechala se líbat, hladit na prsou a někdy si i nechala zajet rukou do kalhotek. Tu a tam, podle množství alkoholu, nálady a temperamentu návštěvnice, se to zvrhlo v takovou malou rychlovku. Marek miloval tyhle chvíle, kdy pod ním leželo nahé ženské tělo, on mezi jejími pokrčenými koleny s hlavou skloněnou mezi stehny. To, když si zblízka prohlížel tu růžovou rozevřenou lasturku. To, když se špičkou jazyka dotýkal toho malého hrášku a slyšel tiché vzdechy. To, když se pak přitiskl svým tělem na její a pomalu zasunul. Tenhle plastický obraz doplněný svou fantazií, si pak po večerech promítal v hlavě každý den, až do dalšího zážitku. Ale jeho fantazie pracovala nejen po večerech, ty plastické obrazy ho pronásledovaly celé dny od rána do večera. Představy mu naskakovaly ve frontě u okénka na poště, v autobuse, v čekárně u zubaře, dokonce i na výrobní poradě, prostě všude. Stačilo mu jen uvidět jakoukoliv ženu. Je jedno, jestli byla hezká nebo míň hezká, mladá nebo starší – každá ji přece má. Okamžitě se mu v mysli objevil plastický, třírozměrný, barevný obraz v pohybu. Jak ji svléká, jak ona leží na bílém prostěradle, jak ……
Muži se rozdělují na horňáky a dolňáky. Horňáci milují kozy, ňadra, prsy, … a nejlépe co největší a hned jít na věc. Ale dolňáci, to jsou takoví fajnšmekři, vršek se jim sice také líbí a dovedou ho ocenit, ale není pro ně až tak důležitý. Překousnou, když má objekt jejich zájmu titěrná prsíčka, nejvíc je zajímá a vzrušuje ženský rozkrok, zadek, šířka pánve a boků, velikost a barva ochlupení, tuhost a velikost labií a pak i ten nejcitlivější malý orgánek, se kterým si dovedou tak vyhrát. A Marek patřil mezi dolňáky.
Do závodní laboratoře nastoupila nová mladá síla. Menší, hezká, blonďatá. Marek ji často potkával, protože měla za úkol přinášet několikrát za den ze všech oddělení vzorky na rozbor. Vždy, když šla proti němu chodbou, Markovi hned sjel pohled z její tváře dolů do míst, kde tušil její roznoží. Tam jako magnetem přitahovaný zíral na zapínání jejího bílého pláště, na mezery mezi knoflíky, které se jí při chůzi neznatelně rozevíraly. Nic vidět nebylo, ale Markova fantazie pracovala naplno, představoval si ten klín, porostlý světlými chloupky. Viděl ji ležet nahou na zádech na bílém prostěradle, jak si s přivřenýma očima jednou rukou hladí malé pevné prsy se vztyčenými bradavkami, a druhou si pomalu projíždí svou štěrbinku mezi doširoka rozevřenými stehny.
Vždycky si všimla jeho pohledu a kam směřoval. Neměla kam z chodby uhnout, a tak musela dál kráčet proti němu. V obličeji rudá věděla, že ji právě očima celou svléká. A to ještě netušila, jaké další představy se v Markově hlavě honí. Markovi se líbila, ale nějak nikdy nenašel odvahu ji oslovit a pozvat do skladu na skleničku. Stejně by nepřišla, nemohla se vzdálit ani na půl hodinky. A tak zůstávalo jen u pohledů a představ.
Do fabriky nastoupila nová uklízečka, hubená, mladá, nedávno vdaná. Už po pár dnech se o ní vědělo, že to má ráda a nenechá se dlouho přemlouvat. Marek ji potkal jeden den na chodbě, právě když ji vytírala. Přešel hned k tykání a zeptal se, jestli by si s ním nedala skleničku něčeho dobrého. „Proč ne“ řekla, opřela smeták s hadrem o stěnu a cupitala za Markem. Ani ji nenabídl předvedení svých kouzel, hned po první sklence si od něho nechala rozepnout dva horní knoflíčky u krku, aby se Marek mohl podívat na její medailónek. Vzal ho do ruky a malíčkem přitom zajel do žlábku mezi prsy. Držela. Požádal ji, aby se k němu pootočila zády, pak ji uchopil za ramena a pomalu si ji zvrátil na svůj klín. Stále držela. Pomalu ji rozepnul celou zástěru, pak podprsenku, a nakonec stáhl i kalhotky. Nebránila se a nechala si sáhnout mezi nohy. Viditelně jí to bylo příjemné. Přetočil ji nohama k sobě, pokrčila nohy a sama odtáhla kolena od sebe. Řídký, světlejší porost a v něm pootevřená růžová štěrbina. Marek si s ní chvilku pohrál, dobře si prohlédl každý její kout a pak zasunul. Nechala si se sebou dělat cokoli, ale nijak zvlášť se neprojevovala. Vycházela mu sice vstříc, ale to bylo vše. Pár směšných pohybů a Marka to přestávalo bavit. Žádné vzdechy, žádný náznak přicházejícího orgasmu, žádné další projevy. Jen držela, sice bylo vidět, že je jí to příjemné, ale to bylo vše. Zeptal se, jestli si to nedají zezadu. Přikývla, obrátila se na všechny čtyři a držela. Po pár pohybech to Marka opět přestalo bavit. Slezl a otřel si ho do kapesníku. „Nechceš mi ho požužlat?“ zeptal se. Přikývla a poslušně se obrátila obličejem do jeho klína. Teď Marek jen ležel na zádech a držel. Bylo to příjemné, ale také ho to moc nebavilo. Počkal až to na něho přišlo a pak ji odstrčil, aby neměla plnou pusu a zachytil vše do kapesníku. „Tak to zatím stačí“ poplácal ji po zadečku „Necháme si něco na příště.“ Poslušně vstala a oblékla se. „Hmm, ani jsme si nepokecali. Vždyť ani nevím, jak se jmenuješ.“ „Marie“ odpověděla a čekala, až jí odemkne dveře. Postupem času ji ještě několikrát takhle využil, vždy když už delší dobu nikoho jiného do skládku nenalákal. Tohle byla vždy tutovka, nikdy neřekla ne, pokaždé jen odložila smeták nebo hadr a šla. Ale to byla taková nic neříkající nouzovka. I když si hrál s její lasturkou, nebo mu žužlala, vždy měl před očima úplně jiný obraz. Jinou ženu, jiné prostředí a jiné, daleko vzrušující provedení.
Jednou hned po ránu Marka poslal mistr do krytu civilní obrany, umístěného ve sklepě správní budovy. „Pomůžeš tam dva dny jedné paní z kanceláře s inventurou.“ Kryt byl připravený pro úkryt zaměstnanců v případě války. Byl vybavený malou kuchyňkou, sprchou, spoustou úsporných patrových lůžek, brašnami s lékařskými potřebami, svítilnami, dozimetry, plynovými maskami, protichemickými brašnami a obleky, a dokonce i vojenskými konzervami. Marek se zastavil před zavřenými pancéřovými dveřmi, vzal za kliku. Bylo zamčeno. „Kde sakra je?“ pomyslel si. Asi deset minut čekal, nikdo nepřicházel. „Taky jsem se mohl mistra optat, jak se jmenuje a z které je kanceláře“ pomyslel si. Opřel se zády o dveře a v rytmu melodie, která mu právě přelétla v hlavě, poklepával patou do dveří. Najednou uslyšel z druhé strany dveří odemykání. „Dobrý den“ pronesl, když se dveře otevřely a díval se do tváře štíhlé, drobné ženy v bílém plášti. Její středně velká a kulatá ňadra vypadala vůči její křehké postavě jako kdyby byla o pár čísel větší, nedala se přehlédnout. Kdyby byly ještě o něco větší, tak by snad musela přepadnout dopředu. Usmála se „Vy jste asi Marek, že?“ Přikývl. „Zamkla jsem se, aby mi sem nevlezl nějaký otrapa“ omlouvala se. „Tak pojďte“ a zase za ním zamkla. Marek už věděl, kdo to je. Nastoupila asi před měsícem. Už se o ní vědělo, že je veselá a ráda se napije. „Já jsem Radka“ napřáhla ruku „klidně mi tykej“. Marek se pomalu vzpamatovával. „Já jsem Marek“ pronesl už celkem zbytečně. „Ale to by se asi chtělo na to tykání něčeho napít“ vzchopil se. „Chtělo, ale tady nic není. Tady to je jak u Suchánků“ lítostivě pronesla. „Já bych třeba o něčem věděl“ opatrně naznačil Marek. Zasvítilo ji v očích „To by bylo fajn, alespoň by nám to tady rychleji uteklo.“ „Záleží ale, jak moc je tady práce“ kul železo Marek. „Práce neuteče, není zajíc“ odpověděla zvesela. „Tak já pro něco skočím“ nabídl se. „Tak pak zaťukej“ a zase za ním zamkla. Marek se zastavil na dílně pro montážní brašnu, ve skládku pak do ní nacpal dvě lahve konzumního vína a spěchal nazpět. Stačilo malé zaťukání, dveře se hned otevřely a za ním se opět zavřely. „To bylo rychlé“ uznale podotkla. „Ale nemám skleničky, na ty jsem zapomenul“ lítostivě odpověděl Marek. „Nevadí, něco najdeme“ prohledávala skřínky. Nakonec našla dvě sklenky od hořčice. Marek je chtěl hned nalít. „Počkej, nespěchej, musíme nejdřív postavit kulisy“ zadržela ho. Marek se zarazil „Co to mele?“ pomyslel si. „No nekoukej, musíme nejdřív udělat nějakou rozpracovanost“ a začala snášet brašny s lékařskými potřebami. „Co kdyby přišla nějaká kontrola.“ Marek si uvědomil, že má pravdu. „Nejdřív vyndáme ze všech brašen jódovou tinkturu. Ty se vymění za nové, ani je nemusíme kontrolovat, stejně jsou všechny prošlé. Ostatní nepodléhá zkáze, takže to tady na seznamu odškrtáme, jako že je to zkontrolované.“ Zatím co Marek ze všech brašen vytahoval nažloutlé lahvičky, Radka rychle odškrtávala položky v seznamu. „Tak a máme nejméně do oběda vyděláno“ zasmála se po necelé půlhodině. „Teď už to můžeš nalít“. Bylo jasné, že už má v takových inventurách a kontrolách praxi.“ „Tak na to tykání“ pozvedl sklenku od hořčice. „A co pusu?“ zeptala se a nastavila pootevřená ústa. Byla to taková o vteřinu nebo o dvě delší pusa, než bývá běžné. Přitom se její pevné prsy na okamžik přitiskly na Markovu hruď. Už po první sklence Marek zjistil, že se s Radkou docela dobře povídá o čemkoliv. Dozvěděl se, že je sice vdaná, ale jen formálně. Každý si žije po svém. Smůla je jen to, že její manžel skoro pořád sedí doma, a tak si tam nikoho nemůže přivést. Byla sice o pět let starší než Marek, ale to přece nevadí. Vždyť jak se říká „Na starém kole se naučíš nejlépe jezdit“ nebo „Ve starém kalendáři se nejlépe listuje“. Po druhé a pak i třetí sklence už jejich hovor prošpikovávaly dvojsmyslné narážky a občas se na stole dotkly i jejich ruce. Hovor se stáčel různými směry, a tak při jednom takovém zabočení na ženská prsa, se jí Marek zeptal „A ty je máš přírodní nebo jsou napumpovaný?“ Hrdě vypnula hruď „Přírodní“ a přitom si na nich uhladila plášť, aby víc vynikly. „Nevěřím“ zavrtěl hlavou. „No opravdu jsou přírodní“ dušovala se. „Tak mě nech šáhnout.“ „Klidně“ sebevědomě odpověděla, postavila se a nastavila vypjatou hruď. Marek natáhl ruku a dlaní pomalu přejel po obrysu prsu. „Tak co, už tomu věříš?“ Marek pochybovačně zavrtěl hlavou „To může být podprsenkou, třeba ji máš vycpanou.“ Skoro se urazila. Rozepnula nahoře plášť a vykoukla nadupaná podprsenka. Odtáhla trochu jeden košíček od těla a Marek zahlédl hnědou bradavku. „Ještě nevěříš?“ „Možná, že je to skutečný, ale nemůžu si být jistý, dokud si na to nesáhnu.“ Držela dál košíček odtažený od těla. „Můžu?“ zeptal se. Neodpovídala. Pomalu zespodu sáhl rukou do košíčku, ucítil v dlani ten teplý kulatý prs a pak mezi prsty bradavku. „Tenhle vypadá jako pravý, ještě jestli i ten druhý a vsunul druhou dlaň do vedlejšího košíčku. Mezi prsty cítil bradavky. Oba si vzájemně zírali do očí. Pomalu hřbety rukou nadzvedl košíčky a obě ňadra vyklouzla ven. Stáli naproti sobě, pod jeho dlaněmi se bradavky napřimovaly stále víc a v pravé dlaní cítil tlukot jejího srdce. Sundal ruce z její hrudi a přitáhl si její obličej blíž. Pootevřela ústa a přivřela oči. Přisál se na její rty a začal jí sunout plášť nahoru. Zvedla obě ruce nad hlavu a nechala si ho přetáhnout přes hlavu. Sáhl dozadu a rozepnul jí podprsenku, sklonila paže dolů a nechala ji sklouznout z ramen na zem. Její ruce se mu ovinuly okolo krku a hroty prsů se mu zarývaly do hrudi. Zatlačil ji k nejbližšímu lůžku a pomalu ji tam složil. Jednou rukou vnikl zepředu do kalhotek a teď měl dlaň vyplněnou jejím horkým a ochlupeným lůnem. Druhou rukou jí ty kalhotky stahoval. Když už byly pod koleny, sama je skopla dolů. Přisál své rty ze strany na její šíji. Cítil, jak jí naskakuje husí kůže. „Ty se na to nesvlékneš?“ zeptala se s úsměvem. „Takhle by to asi nešlo“ dodala. Rychle ze sebe všechno strhal a vtlačil svou hruď mezi její teď už rozevřená kolena. Střídavě jazykem dráždil levou i pravou bradavku. Pak si kleknul, uchopil ji za lýtka a nohy jí zvedl, až se jí kolena téměř dotýkala ramen. Sklonil hlavu, aby si zblízka prohlédl ten její poklad. I když měla kolena hodně daleko od sebe, její škvírka zůstávala stále téměř uzavřená. Nebyla to žádná buchtička, velké pysky měla oproti jiným ženám tenké a okolo světlejší řidší porost. Marek měl raději tmavší, husté chloupky, ale tohle také nebylo špatné. Sama se chytla za kotníky a přidržovala kotníky ve výši své hlavy, obě nohy co nejvíce roztažené, tak aby byla co nejpřístupnější. Marek měl najednou obě ruce volné, a tak je obě využil k roztažení lůna do stran. Před očima měl najednou krásně růžový vnitřek, dvojici nařasených závojíčků sbíhajících se v čepičku, z které vykukoval malinký hrášek. Neodolal a rozevřel i ty malé závojíčky zevnitř lesklé vlhkostí. Jen lehce přejel bříšky prstů od shora dolů, po hrázi až ke kakaové dírce. Obkroužil ji a vracel se zpět na poštěváček. Zasténala a skousla rty. Nasadil svůj nástroj do připraveného otvoru a pomalu zatlačil, pak víc, trochu zpátky a znovu. Pak už nasadil pravidelný rytmus. Vycházela mu vstříc, zavřené oči, pevně semknuté rty, skrz které vycházelo tlumené sténání. Její prsy se vztyčenými bradavkami poskakovaly ve stejném rytmu a ve žlábku mezi nimi se zaleskl potem. Dech se jí zrychloval a stejně tak i sténání. I Markovi se už orosilo čelo. Najednou pootevřela ústa, z nich se vydrala tlumená zaúpění a zároveň strnula v jakési křeči. Dosáhla vrcholu. I Marek právě vrcholil, a tak z ní vyklouzl a celou dávkou jí potřísnil břicho. Vysíleně se svalil vedle ní a oba hlasitě vydechovali. Otočila se k němu a dlouze ho políbila „Díky, bylo to fajn“ pronesla a něžně mu v dlani sevřela varlata, zatím co si druhou rukou ručníkem otírala postříkané břicho. Pomalu se vzpamatovávali a ohlíželi se po svém oblečení. Natáhla si kalhotky a nastavila Markovi záda, aby jí zapnul podprsenku. Marek toho ještě jednou využil, přitiskl se svým údem o její bedra, znovu rukama zajel pod košíčky a laskal její pevné prsy. Nastavila mu svou šíji k polibku a rukou mu pevně sevřela penis. „Tak už stačí, necháme si taky něco na zítra, co říkáš?“ nadhodila otázku. Mlčky přikývl. Po zbytek pracovní doby doháněli inventuru, ale přesto se stačili navzájem občas letmo dotknout. Marek si pak večer před spaním pouštěl v hlavě znovu tento zážitek, tak jako nějaký film a nemohl se dočkat zítřejšího pokračování. Druhý den se téměř vše opakovalo, jen s tím rozdílem, už hned ráno měl Marek sebou dvě lahve vína, které hned otevřeli a ochutnali, aby se pak nezdržovali. Dnes kontrolovali inventární seznam všeho zařízení. Po rozestavění kulis a odškrtání části položek už měli pár sklenek v sobě, a tak se bez zbytečného zdržování vrhli na sex. Radka sama odhodila všechny své hadříky a zaujala polohu na zádech s mírně pokrčenýma nohama a koleny od sebe. Jednou rukou si hladila bradavky, palcem a prsteníkem si mírně rozevřela skulinu, ukazováčkem tlačila na klitoris a prostředníkem si projížděla mezi závojíčky. Přitom si špičkou jazyka přejížděla pootevřené rty. Věděla, co chlapy vzrušuje. Pro Marka to byl neobyčejně vzrušující pohled. Odhodil oblečení a přiklekl k Radčinu obličeji a nabídl jí před ústa svůj naběhlý penis „Nechceš pocumlat?“ zeptal se. „Jen když to bude vzájemné“ odpověděla. Přesunul svou hlavu mezi její stehna a ulehl na bok tak, aby jí stačilo jen pootočit hlavu na stranu a už měla jeho úd před ústy. Sám ji vsunul dlaně pod zadek a zabořil ústa mezi pysky. Jeho jazyk hned našel to správné místo a rychlými pohyby jeho špičkou dráždil ono citlivé místo. Vzdychla, sevřela rukou penis, obkroužila ho svými rty hned za hlavičkou, lehce ho sevřela svými ostrými zoubky a začala špičku zpracovávat jazykem. Byla to slast smíchaná s bolestí, ale bylo to hrozně vzrušující. Tentokrát byl Marek hotový dřív. Stačil dát najevo, že už se blíží na vrchol, vyprostit se ze sevření zubů a vypustit celou dávku na její prsa. Rychle otřel špičku připraveným ručníkem, přetočil se a zasunul do správného otvoru. Rychle pokračoval v rozdělané práci, nemohl ji přece zklamat před jejím vyvrcholením. Žalud ho sice pálil, jak byl odřený od jejích zubů, ale nepolevil, dokud nebylo dílo hotovo. Oba pak ještě chvíli bezvládně leželi, než našli sílu se obléct a pokračovat v práci. Po poledni už zase Markovi naskakovali před očima plastické představy, stačilo jen, když se Radka pro něco ohnula. Jak ji spatřil zezadu, ohnutou v předklonu, ucítil napětí v rozkroku a před očima už měl znovu barevný obrázek jejího pootevřeného lůna. Bylo před druhou hodinou odpoledne, když to už nevydržel a jak se ohnula pro něco do skřínky, tiše se přikradl a prudce jí vyhrnul plášť vysoko nad pás a strhnul dolů kalhotky. Strnula v této poloze, jen si přešlápla a dala nohy trochu od sebe. Úd mu z kalhot vyskočil skoro sám, a tak ho tam v okamžiku vrazil. Vjel tam jak po másle. Rychle s ním začal pohybovat a Radka přidržujíc se skřínky, mu vycházela naproti. Bylo to rychlé, a tak už po pár vteřinách měla Radka jednu malou dávku na zádech. „Ty jeden divochu, ty se nezdáš“ smála se, když mu podávala další ručník, aby jí otřel. Blížil se konec pracovní doby. Poklidili po sobě a Radka odškrtla pár posledních položek. „Tak ahoj a zase někdy“ loučila se s ním.
Asi po týdnu ji potkal na chodbě před kantýnou. Hned jak ji spatřil, naskočil mu před očima barevný film. Ležela v něm nahá na kavalci, pokrčené doširoka roztažené nohy, přivřené oči a pootevřená ústa. A on, Marek, leží na ní a mocně přiráží. Přerušila jeho představy v mysli. „Ahoj“ hlásila se k němu. Hned využil situace „Ahoj, nedala by sis něco?“ „Kde?“ „Mám za dílnou takový malý skládek.“ „Teď ještě musím něco zařídit, nejdřív tak za hodinku“ s lítostí v hlase prohlásila. „To nevadí, tak za hodinu se sejdeme na chodbě u barvírny, jo?“ nadhodil. „No, snad to stihnu“ odpověděla a spěchala do své kanceláře. Marek rychle rozebral převodovku, kterou měl na stole a mistrovi sdělil, že do ní musí pohledat nějaké díly. Ještě, že ve fabrice bylo několik takových malých skládků jako měl on a nikdo neměl přehled, co v kterém je a kde to tam hledat a ani nikdo pořádně nevěděl, jak má dotyčná součástka vypadat. Vždy se poškozený díl vymontoval a pak se podle něho hledalo. Všichni byli smíření s tím, že oprava bude trvat dlouho. Marek začínal být nervózní, čas setkání se blížil a jemu se v hlavě stále rychleji a rychleji odvíjely jeho plastické představy jako zrychlený film. Konečně byl ten správný čas. Marek pomalu prošel chodbou, na konci se otočil a kráčel zase zpět. V tom ji uviděl, mávl na ni a zabočil ke skládku. Cupitala za ním jako malý psík. Odemkl skládek, otevřel dveře, nechal ji projít dovnitř a rychle za ní zavřel a zamkl. Zvědavě se rozhlédla, „Docela dobrý“ uznale pokývla, když spatřila improvizovaný gauč a další bednu jako stolek. Ani na nic nečekala a hned se usadila. Marek otevřel vedle stojící skřínku. Tam stály vyrovnané lahve s vínem, a i nějaká zelená a rum. Uznale přikývla. „Co si dáš“ zeptal se. „Asi to víno, to ze mě nebude tak cítit.“ Mlčky ucucávali a Marek přemýšlel, jak začít. „To budeme jen tak sedět, nebo bude i nějaká zábava?“ nevině se optala. „Čekám až něco vypiješ a budeš povolnější“ odpověděl. „Já jsem povolná pořád“ zahihňala se a položila mu ruku na koleno. Rychle ji uchopil okolo ramen a stáhl ji zády na svůj klín. Potěšeně se usmála a ovinula mu ruce okolo krku. Rozepnul jí horní knoflíček pláště a vsunul obě ruce pod košíčky podprsenky. Jemně jí hnětl oba prsy. Chvilku držela, ale pak si rozepnula celý plášť. „Počkej“ odstrčila mu ruce, sedla si a shodila plášť z ramen. Sundala si podprsenku a přitulila se k Markovi „Takhle to bude lepší“. Ještě chvilku si hrál jazykem s jejími bradavkami, ale jeho ruka už se dobývala do kalhotek. Když už svíral v dlani její kožíšek a pod bříškem prostředníku cítil tu vlhkou a horkou štěrbinu, nadzvedla zadeček a stáhla si kalhotky ke kolenům. Sehnul hlavu a chtěl jí zabořit mezi její stehna, ale odstrčila ho „Teď ty, postav se a svlékni se. Chci se dívat“ pronesla a pohodlně se opřela zády o stěnu. Postavil se před ni a postupně si svlékal košili, kalhoty, tričko a nakonec trenýrky. Trčel mu dopředu jako kolík. Seděla proti němu, stiskla kolena k sobě a prstem mu pokynula, aby šel blíž. Ještě blíž, až stál mírně rozkročený těsně u ní, její kolena mezi svými. Fascinovaně se dívala zblízka na jeho úd. Pak natáhla ruku, pevně sevřela v dlani jeho varlata a zaryla své nehty do kůže za šourkem. Druhou rukou pomalu shrnula ze žaludu předkožku a okrajem jazyka začala dráždit jeho špičku. Po chvilce obkroužila svými rty penis hned za hlavičkou a začala ho zpracovávat nejen jazykem, ale i hlubokými zásuny až do krku a zpět. Bylo vidět, že v tom má letitou praxi. Marek byl blahem bez sebe. Po pár minutách usilovné práce uvolnila sevření varlat i rtů, položila se na záda a Marka si přitáhla mezi své rozevřené nohy. Oběma rukama mu stlačila hlavu mezi svá stehna a zabořila jeho nos i ústa do svého lůna. Marek téměř nemohl dýchat, ale přesto hbitými pohyby jazyka zpracovával její citlivá místa. Konečně se začala celá chvět a její přidušené sténání se změnilo v dlouhé zaúpění, kdy napnula své svaly a v křeči dosáhla vyvrcholení. Marek počkal pár desítek vteřin, až přišla trochu k sobě a uvolnila se. Pak zasunul a v pravidelném rytmu a pak stále rychleji přirážel, až i on dosáhl vrcholu. Teď leželi vedle sebe a oba nabírali sílu. „Budeme muset končit, aby nás někdo nehledal“ smutně pronesl Marek. Přikývla „Dvakrát týdně musím být v práci až do pěti. Kdyby ses chtěl někdy zdržet o trochu déle v práci, ……“ nedokončila větu. „To stojí za uvážení“ zvesela odpověděl Marek a podal jí kalhotky.
Plynul čas, Markovi už bylo devětatřicet. Za tu dobu se s Radkou nesčetněkrát sešli ve skládku. Vždy alespoň jednou týdně. Ale většinou to nechávali na odpoledne, na některý z dnů, kdy Radka zůstávala v práci déle. V tu dobu už byli ve fabrice jen lidi na směnách, a tak byl i větší klid. Občasné posezení o čistících směnách si nechával Marek pro své stálé favoritky z výroby. A zbývající nevyužité dny, si vyplňoval svými plastickými představami. Bylo dávno po tzv. sametové revoluci a naskýtaly se nové možnosti. Marek si udělal masérský kurz a pak i živnostenský list na masáže. Zatím provozoval svou živnost jen po práci. Nebylo divu, zákazníků (tedy spíš zákaznic, protože muže na masáže odmítal) mnoho nechodilo. Někdy žádná, jindy jedna, dvě, maximálně tři za odpoledne a večer. Ale to Markovi nevadilo, stále chodil do práce a tohle bylo k výplatě jen takové přilepšení. A co víc, byl stále ve styku se ženami. Mohl s nimi hovořit, dotýkat se jich a když svlečené ležely na masérském lehátku, mohl popustit uzdu svým plastickým představám. Postupně zjišťoval, že zákaznice k němu většinou jdou nejen proto, že je něco bolí, ale že potřebují, aby se jich někdo dotýkal a dotýkal se jiným způsobem, než jak se jich doma dotýkají jejich manželé a partneři. Že potřebují jemné dotyky, a i zažít nějaké malé vzrušení, když před ním ležely nahé a jeho ruce se pohybovaly v těsné blízkosti jejich intimních partií. A také se potřebují vypovídat ze svých problémů. A tak se z Marka občas stávala i taková malá vrba. Někdy přišly zákaznice, které už na pohled vypadaly nepřístupně, viditelně nestojící o nějaký hovor, úplně chladné. Taková přišla právě dnes. Chtěla celkovou masáž. Svlékla se jen do kalhotek a podprsenky a chystala se ulehnout na lehátko. Když ji Marek požádal, zda by jí nevadilo se svléknout úplně, aby mu nepřekážely v práci její hadříky, jen semkla nevolí trochu rty. S viditelnou nechutí vše odložila a rychle se položila na břicho. Teď přišla Markova chvíle. Jemné dotyky od šíje, pomalu postupně po páteři dolů, po zadečku, po stehnech a lýtkách ke kotníkům. Pak uchopení za kotníky a trochu oddálit její nohy od sebe. A hned jemné masírování jedné nohy. Nejprve kotníku, lýtka a nakonec stehno, jednou rukou vnější stranu a druhou vnitřní a pomalu stoupal výš a výš až se hřbety prstů dotkly protějšího stehna a jemných chloupků rozkroku. Sama trochu poodtáhla nohy víc od sebe, aby měl pro své prsty víc místa. A tak znovu masíroval od kotníku nahoru a v nejvyšším bodě se opět opřel hřbetem ruky o protější stehno a ona znovu druhou nohou uhnula, aby měl víc místa. Ještě jednou promasíroval nohu od kotníku až nahoru a přešel na druhou nohu. Tam se to opakovalo, jako u první nohy. Pokaždé, když dojel rukou až k roznoží a hřbetem ruky zavadil o protilehlé stehno, tak tuto nohu vždy o kousek poodtáhla do strany. Těžko se loučil s jejími stehny teď, když se mu naskýtal tak krásný pohled na její skulinu porostlou jemnými chloupky. S povzdechem přejel rukama po jejím zadečku a začal s masáží zad. Od půlky zadečku, pak bedra a pomalu stoupal okolo páteře nahoru až k šíji. Pak od ramen dolů, pod lopatkami kopíroval prsty směr žeber do stran a do boků. Toto opakoval třikrát a pak oběma dlaněmi vedle sebe pomalu sjížděl po pravé straně od ramene dolů. Pravá půlka zadečku mu postupně projížděla mezi dlaněmi tak, že hrana jedné dlaně klouzala mezi jejími půlkami, blížila se k roznoží a ocitala se nebezpečně blízko kakaové dírky. Cukla sebou a lehce sevřela půlky k sobě, ale ten pocit byl pro ni tak vzrušující, že je hned zase uvolnila. Marek to znovu zopakoval, teď už věděla, jaký to je pocit, a tak držela v očekávání bez sevření. Pak Marek udělal to samé i na druhé straně těla a požádal ji, aby se obrátila na záda. Trochu ji to zaskočilo, netušila, že jí bude dělat masáž i zepředu. Chvilku váhala. „Chtěla jste přece celkovou masáž, ne? Zatím jsem vás udělal jen zezadu“ pobídl ji Marek. Trochu zčervenala v obličeji a neochotně se otočila na záda, stiskla stehna k sobě a obě dlaně složila v klíně. Na jejím břiše a prsou zůstal vytlačený vzor prostěradla, které měla pod sebou. Čekala, co bude dál. „Nebojte se“ pronesl a uchopil její ruce, odtáhl je z jejího klína a položil podél těla, přitom musel překonat její sotva znatelný odpor. „Ještě si vás trochu připravím“ pronesl, uchopil ji za kotníky a odtáhl je od sebe až k okrajům lehátka. Teď už zrudla, takhle ještě před cizím mužem neležela. Raději zavřela oči. Začal opět u kotníku a pomalu stoupal výš a výš. Když už pracoval na jejím stehnu a jeho ruce zpracovávaly zároveň vnější a vnitřní stranu a tu a tam lehce zavadil o její chloupky, začínalo ji to vzrušovat. Podbřiškem jí procházelo mravenčení a v bradavkách cítila napětí, které se projevilo jejich ztvrdnutím. A když jí Marek pokrčil nohu v kolenu, chodidlem položil na lehátko a začal protřásat stehenní svaly, cítila, jak se jí skulinka přitom trochu pootvírá. Opustil pokrčenou nohu a udělal to samé i s tou druhou. Teď mu byla vystavená ještě víc, pokrčené rozevřené nohy odhalovaly mezi chloupky štěrbinku, jejíž okraje se leskly vlhkostí. Marek přešel k masáži břicha, projížděl krouživými pohyby od spodních žeber až k venušinu pahorku. Vždy, když se blížil k ochlupenému trojúhelníku a dotknul se krajem dlaně prvních chloupků, mravenčení v jejím podbřišku se stupňovalo. Marek přesunul své ruce na její hrudník, teď měl v dlaních ty pevné, kulaté prsy a opět krouživými pohyby je masíroval. Jak mu prsty zadrhávaly o ztvrdlé bradavky, její vzrušení se stupňovalo. Pootevřenými ústy začala rychleji dýchat a stehna pokrčených nohou stiskla k sobě. Marek už byl také vzrušený, jeho plastické představy se spustily už když se svlékla a ulehla na lehátko a další vývoj situace a ty pevné prsy v jeho dlaních mu představy ještě umocnily. Opustil její prsy „Hotovo“ pronesl. Pomalu se zvedala z lehátka. Když vstala, oba si všimli pár centimetrů velké vlhké skvrny na prostěradle v místě, kde předtím byl její rozkrok. Znovu zrudla, ale nekomentoval to ani Marek, ani ona. Otočila se k Markovi zády, sáhla na židli, kde leželo její oblečení, sáhla pro kapesník a rychlým pohybem si sním přejela po roznoží, natáhla kalhotky a podprsenku. „Tak co, dalo se to vydržet?“ zeptal se Marek. Otočila se k němu stále ještě červená v obličeji a Marek si přitom všiml na jejích kalhotkách vlhké čárky „Děkuji, bylo to velice příjemné“ odpověděla s ruměncem na tváři. Oblékla se, zaplatila a odešla. Marek zůstal sám, jen se svými plastickými představami.
Plynul čas, Marek už skončil ve fabrice. Věnoval se teď už jen své živnosti. Zákaznic chodilo víc. Nebylo to na zbohatnutí, ale na žití to stačilo. S Radkou se vídal už jen zřídka, manžel od ní odešel a ona si našla nějakého přítele. Občas se ještě potkali, dvakrát byla u Marka na masáži, několikrát se i pomilovali, ale už to nebylo jako dřív. Jemu už bylo pětapadesát a ona byla ještě o pět let starší. U Marka se postupem doby vystřídala spousta naprosto rozdílných zákaznic. Od mladých dívek až po ženy v důchodovém věku. Hubené i tlusté. Od stydlivek, které odmítaly svléknout si i jen podprsenku, až po provokatérky, které se snažily Marka dohnat k rozpakům. Jedním z těchto extrémů byla návštěvnice trpící suchou kůží po celém těle, která si přinesla z lékárny mast s tím, že jí lékař doporučil, aby jí to někdo důkladně vmasíroval. Když jí Marek řekl ať se svlékne a položí se na lehátko, svlékla si jen teplákovou bundu a ponožky. Když se jí zeptal, jak to má tedy dělat, s nechutí si vyhrnula tepláky nad kolena a vyhrnula trochu tričko na zádech. Bylo zbytečné ji vysvětlovat, že takhle to nejde. Namazal jí nohy až nad kolena a úzký proužek na zádech mezi vyhrnutým tričkem a vysoko vytaženými tepláky a byl rád, když odsud vypadla. Ani při tom neměl žádnou plastickou představu. Dalším extrémem byla zákaznice středního věku s velkými povislými prsy a huňatým rozkrokem. Když jí masíroval prsa, tak se jen chichotala a pobízela Marka, ať je hněte ještě víc a víc, že je to hrozně příjemné a když jí masíroval stehna, roztahovala je co nejvíc od sebe s tím, ať se nebojí a nic tam nevynechá, že mu prsty nic neukousne. Tak tady Marka jeho plastické představy také opouštěly. Ale někdy přišla docela pěkná samička a po počáteční stydlivosti si masáž začala opravdu užívat. To se potom někdy z obyčejné masáže stala erotická a pak už ze zákaznice spadly veškeré zábrany a Marek nemusel zůstat jen u svých plastických představ. Některé tyhle zákaznice se za svou chvilkovou slabost styděly a už nikdy znovu nepřišly, jiné se rády vracely.
Dnes je Markovi dvaašedesát, se živností už skončil, jeho záda na to už nebyla. Tu a tam ještě doma některé z těch bývalých zákaznic tu masáž udělá ze staré známosti, a nejen tu masáž. Ale už je to opravdu jen občas a s každým přibývajícím rokem je toho míň a míň. A tak už většinou Markovi zbývají jen vzpomínky a ty jeho plastické představy. Právě teď na chodníku míjel mladou paní s kočárkem. Byla skloněná do kočárku a její velice krátká sukénka odhalovala, nejen kde až končí její dlouhé a štíhlé nohy, ale i kousek jejích bílých kalhotek. Markovi okamžitě naskočil před očima barevný, třírozměrný a plastický obraz. Úplně to viděl před očima, ohnutá, nahá a rozkročená. Štěrbinka trochu pootevřená, orámovaná tmavými kudrnatými chloupky. V tom se mladá žena narovnala a tlačíce kočárek mu zmizela za rohem. Povzdechl si, rukou popohodil bimbase v kalhotách a vydal se hledat jiný objekt pro své představy.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Blanka

Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 452

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Sofie

Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 451

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Bobis


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2022 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury