Povídka.cz povídky psané životem...
9. kapitola – Před svatbou. Někomu by se zdálo, že náš společný
život byl pouze ve znamení rozkoše. Ne, není tomu tak, zmiňuji se jen
o dnech nebo příhodách které jaksi se vymykaly normálu. Jak už to
v životě dvou bývá, chytli jsme se kolikrát kvůli nějaké maličkosti a
chodili kolem sebe jako bychom se neznali. Jana to dlouho nevydržela a pak se
vší ženskou rafinovaností se snažila udobřit a hledala způsob jak to
narafičit abychom se udobřili, a hlavně, abych přiznal že má pravdu ona.
Dřevo už bylo poskládané okolo boudy, že to vypadalo jako u broučků,
listnáče se začaly pomalu barvit a v Městečku končila letní sezóna.
Jana se už naučila s Modráskem jezdit a přestala se ho bát. Sešlost se
tentokrát konala u Rudly Na Vyhlídce. Bětka, kterou kvůli vylouděnému
receptu chlapi stále napadali, dostala za trest zákaz podávat na sešlosti
segedin. Sjeli jsme tedy s Janou dolů, usadili u stolu a Rudla začal
roztáčet pivo. Samozřejmě, vše si vzala do organizování Bětka a tak ze
sešlosti se stal organizační štáb naší svatby. Rozdělovala jednotlivé
úkoly chlapům, kteří poslouchali lépe než její Rudla. Naplánovala kdy
pojedou s Janou ke švadleně, kde se sejdou a nakonec se zeptal co já, všem
dala úkoly a já nic.
„Tebe se to netýká, seš ženich,“ vyštěkla. Pak se zamyslela a hned
mně úkolovala. „Pojedeš ke švadleně s námi a koupíš si slušný
kvádro. V tom cos měl na promoci vypadals jako hastroš. Jo Jano a koupíš
mu aspoň tucet bílých košil, naposledy chtěl s ní odstřelit rechtora.“
Chlapi se škodolibě řehtali, spokojeni, že se jich přestřelka netýká.
Pak začali plánovat kdo na svatbu přijde, kdo starostovi vypucuje řetěz na
krk a já byl na omdlení. Podle plánu se svatby zúčastní nejen rodiče, ale
také celé Městečko a okolí do třiceti kilometrů.
Řekl jsem potichu Janě, „neměli bychom pozvat šéfa a profesora, hodně
nám pomohli.“ Přikývla a diktovala Bětě aby je připsala na Vip
listinu.
„Kterého profesora?“ zeptala se Běta, „toho co zatknul Jarka na
promoci?“ „Nevím, já jsem s vámi nebyla,“ kroutila hlavou Jana. „No
jó, holka, já zapomněla!“ zajásala Běta. „Chlapi to ještě nevíte.
Jana měla mít za manžela spokojenýho cikána.“ Jana, vytřeštěné oči
vůbec nechápala o co se jedná. Střídavě se dívala na Bětu, pak na mně
a pak zakvílela, „vždyť já žádnýho cigána neznám!“ Šeptem jsem ji
vysvětlil, že to Bětka zase všechno zmotala dohromady a že její profesor
byl ředitelem ústavu kde jsem pracoval. „No vidíš,“ nato Bětka „a tam
mu chtěli dát cikána.“ „Bětka je popleta,“ řekl jsem, „byl jsem
navržen na CSc, ale odešel jsem z ústavu dřív než k tomu došlo.“
„Prosím tě cos mně ještě zatajil?“ podivila se Jana. Zašeptal jsem do
ouška, „to seš ráda že si nemusíš vzít cikána co?“ Ošila se a
hleděla na mě kukadly a rengenovala. Rudla se zeptal Bětky, kdo je ten
druhý. „Prej jejich šéf,“ odsekla. „Jó, Franta?“ zajásal Rudla,
„s tím jsem seděl na základce v lavici.“ A bylo to venku, kdo nám
pomohl . Mezitím Bětka chlapům básnila, že ten profesor říkal, že jsem
byl velký vědec a že je mě škoda a další blbiny, které si vymyslela. Tak
jsem řekl, že Bětka si to v makovici všechno zpřeházela a že jediné je
pravda, že jsem v ústavu dělal a že jsem z něho odešel. Jana se tiše
zeptala, „proč jsi odešel, mohl jsi udělat kariéru.“ Pošeptal jsem ji,
„chtěl jsem potkat vílu z Mýtinky.“ „Budeš mi muset doma hodně
vysvětlovat,“ dívala se káravě.
„Jak si to má víla bude přát? Jako obvykle,“ zažertoval jsem a ona mně
pleskla přes ruku, „nemravo, to nemůžeš myslet na důležitější
věci.“ Přitiskla se a já viděl, že jsem byl přijat na milost. Sešlost
končila, holky se rozloučily Jana sedla za volant a vydali jsme se domů.
Cestou přísně přikazovala, „dnes se o nic nepokoušej, smrdí z tebe
pivo a vůbec, nevím jestli si neustelu na pohovce, když se napiješ,
příšerně chrápeš.“ Přesto, když jsme přijeli a zalehli na postel,
přitulila se „teď povídej, nevím tomu hlavu ani patu.“ Tak jsem ji
pověděl celý příběh o mém opuštění ústavu, seznámení s Rudlou a
Bětkou a o výstavbě boudy na Mýtince. Jana, slzičky v očích se zeptala,
„není ti to líto, mohls být slavný vědec.“
„Ale to bych nepotkal tebe,“ namítl jsem a stíral slzičky. Přitulila se
a vůbec ji protentokrát nevadilo, že chrápu. Termín svatby se pomalu
blížil, ženské byly stále nervóznější, téměř každý den jezdily ke
švadleně, účet za benzin krásně narůstal a já si medil, že na mne
zapomněly. Nezapomněly. Teda správně nezapomněla. Jednoho dne jsem od své
víly dostal rozkaz, že budu dělat řidiče. Musí navštívit švadlenu a
zařídit milión dalších věcí.
Odevzdaně jsem se začal stěhovat za volant, když to začalo.
„To chceš jet v té košili? Co to máš na sobě za boty, to chceš jet do
města jako hastroš?“
„Nechci, ale musím,“ namítl jsem. A už tu bylo dirigování, obleč si
tohle, obuj si tohle a já viděl, že Bětka zdárně provádí svůj
výcvik.
„Cítím se jako Rudla,“ začal jsem si stěžovat. „Rudla je správný
kluk, toho si už Bětka vychovala, ale s tebou to nebudu mít jednoduché,“
spustila škodolibě. „Tak si mě neber,“ pokrčil jsem rameny. Přitiskla
se „tak je to, svobody se hošánkovi zachtělo, pozdě hošánku, nemáš si
vodit holky do boudy.“ Nedalo se s ní nic dělat. Nastartoval jsem a jelo se
do města. Cestou si Jana vzpomněla, že mně má koupit košile. Dovlekla mne
do obchodu, dlouze debatovala s prodavačkou, která donesla horu košil,
zahnala do kabinky a já si musel celou tu horu zkoušet, otáčet se jako
manekýn, ohmatáván prodavačkou, lechtán Janou, než po půlhodině se
rozhodla, které košile koupí. Já jsem necítil prsty od stálého
zapínání a rozpínání knoflíků když mne dirigovala do obchodu
s konfekcí, že musí vybrat oblek. Zajel jsem před obchod a dostrkán
dovnitř jsem se rozhlížel. „Koupím si třeba tenhle“ a ukázal na první
co jsem viděl. „Zbláznil jsi se, na svatbu? To se musí vybrat.“ Již
úplně odevzdaně jsem trpěl, nechal se ohmatávat, pro změnu od prodavače,
lechtat od Jany točit se před zrcadlem.
„Tak, který se ti líbí?“ spustila.
„Pro mně za mně, já půjdu na svatbu třeba v pyžamu,“ řekl jsem
resignovaně. „To se nebudu muset furt převlíkat.“ Má víla to však
zaregistrovala jako pokus o návrh večerního programu, pleskla přes ruku a
prý „nemravo, to se nemůžeš soustředit na tak vážné věci? Tak
který?“ „Vyber ho sama,“ vzdychl jsem, „vždyť ty si mě bereš.“
Jana viděla že jsem z toho nakupování unondaný a rozmrzelý, tak vybrala
oblek, naložila do auta a že ještě musí ke švadleně.
„Doufám, že tam mě nepovlečeš.“
„Omyl miláčku,“ ona na to „musíš mně poradit, proto taky se mnou
jedeš.“ U švadleny jsem se s úlevou zapasoval do křesla, nechal se od
ní pochválit jak jsem vzorný ženich a obě zmizely vzadu za plentou. To je
krása, když nemusím dělat kašpara. Vzadu se rozhrnula plenta a z ní
vystoupila lesní víla v bílém moderním kostýmku, zrůžovělá
očekáváním jestli se bude líbit. Vstal jsem a chtěl ji chytnout kolem
boků, když vtom se ozvalo zakvílení švadleny. „Nesahat, je to
sešpendlený, popícháte se.“
Rozesmáli jsme se, já šaty pochválil a tím jsem byl přijat na milost.
Navštívili jsme na chvíli rodiče a jelo se konečně domů. Nebudete mi to
věřit, ale tohle trdlování po obchodech nám zabralo skoro celý den a tak
po zaparkování a uložení nákupu jsme sedli k večeři. Po večeři šla
Jana poklidit v kuchyňce a já jsem doháněl celodenní pracovní resty.
Práci jsem měl skončenou, vidím že se již odebrala spát, tak jsem se
vykoupal a šel do postele. Jana zrůžovělá, ležela na boku směrem ke mně
a zeptala se, „nechce dnes satyr dát polibek své lesní víle?“ Zastavil
jsem se, přestal na sebe soukal pyžamové kalhoty, přitáhl se blíž a
začal líbat. Přehodila rukou na nás deku a celým tělem se přitlačila.
Krásné klokánky se tiskly na hruď, dole se chloupky otíraly o klín.
Samozřejmě, který muž by odolal. Můj divoch na takové dráždění
reagoval tuhnutím a víla poněkud povolila nohy, nechala ho vklouznout mezi
ně, pak stiskla a masírovala si tímto způsobem lasturku. Vzrušeně dýchala
tiskla se a líbala na tvář. Vzal jsem její nohu, zvedl přes stehno a jemně
jsem poslal divocha do vlhké, horké jeskyňky.
Nikdy jsme tohle nezkoušeli, ale Janě se líbilo, že se spolu po celém těle
dotýkáme, tiskneme v náručí a když jsem se začal pohybovat a zjistila
že divoch zároveň hladí růžového kamaráda, vzrušeně dosáhla orgasmu,
přehozenou nohou si mně k sobě přitahovala a se zvrácenou hlavou
chraptivě sténala.
Zmítali jsme se v těsném objetí, vášnivě líbali, tiskli se k sobě co
nejvíce, než vystříknutí pomalu ukončilo tyto krásné chvíle. Leželi
jsme již volněji u sebe, oddychovali vzrušením, já opět uklízel slzičky
na tváři lesní víly a stále v objetí jsme usnuli.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
J. Robbertos
Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz
Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury