Náhodné setkání
Seděla jsem na baru a čekala na svého přítele Petra. Přemýšlela jsem o nás, o tom proč tam vůbec sedím, o něm, o sobě. A přestávalo mne to bavit. Do zorného úhlu mého mírně nepřítomného pohledu se neustále vnucovala silueta muže stojícího u protější zdi. Zaostřila jsem. Jen tam stál , ramenem opřený o zeď a pomalu upíjel svůj drink. Vůbec se nehýbal, kromě pohybu rukou ke svým ústům, občas. Nemohla jsem se ho nabažit. Nádherný chlap. Vysoký, štíhlý a přesto pevně stavěný, stál hrdě a vzpřímeně a přesto nějak divně snad smutně. Kolem něj jsem intenzivně cítila jakési vakuum. Fascinoval mne, jeho postava, jeho držení těla, způsob jakým pomalu upíjel a vychutnával. Fascinovalo mne i to prázdno kolem něj v přeplněném baru. A nemohla jsem se utrhnout od opojné představy pohledu na jeho záda ze shora, svých rukou v jeho hustých tmavých vlasech. Až mne zamrazilo v bedrech. Než jsem se vzpamatovala zmizel. To mi vzalo náladu. Svezla jsem se ze stoličky a chvíli se rozhlížela, zda jej neobjevím. Nic. Už ani na Petra jsem nechtěla čekat.
Toulala jsem se ulicemi a pomalu a nepřímo se blížila ke svému hradu. Nebylo ještě ani půl desáté a já stála u vchodu do domu. Podívala se do tmavých oken sálajících prázdnotou, postála před velkými těžkými dveřmi. A pak šla pomalu dál, domů se mi nechtělo. Krev mi ve spáncích bušila rozčilením. Rozhodla jsem se. Konec. S Petrem je konec. Krásný a opojný pocit. Konec. Už dlouho jsem váhala, proč s ním ještě jsem. Dnes jsem si chtěla o hodně věcech promluvit, ale ani nepřišel. Měla jsem chuť tancovat, zpívat, točit se kolem vlastní osy až do úplného vyčerpání, roztáhnout ruce a letět. Ale jen tak pomalu jsem šla širokou rovnou ulicí a tetelila se radostí.
Ani nevím, kde přesně jsem byla. Do očí mne praštilo světlo – neonová reklama zvoucí k příjemnému posezení. Vešla jsem do poloprázdného baru. A posadila se k maličkému stolku vedle dveří. Ani jsem si neodložila plášť, jen jsem seděla, opájela se pocitem svobody a podvědomě poslouchala muziku. A ještě tohle! Jako bych si ji vybírala sama. Zavřela jsem oči a nepatrně se vlnila do rytmu. Nevím jak dlouho, 5 minut, hodinu, nevím. Ozval se hlas. Příjemný hluboký melodický, ani se mi nechtělo otevřít oči. Aby ten příjemný pocit, který ve mně zanechal, nezmizel.
„Smím Vám pomoci odložit kabát ?“
„Prosím?“ Zašeptala jsem.
Odpovědi jsem se nedočkala a tak jsem oči otevřela. Na stolku přede mnou stála sklenice sodovky a maličký hrníček s kávou. A ten šok, když jsem zvedla oči. Stál tam on … ten stín … ta nádherná silueta.
Vstala jsem a beze slova svlékla a podala mu svůj kabát a rukou pokynula na židli proti mně. Kabát pověsil a také beze slova usedl. Dlouho jsme seděli mlčky bez hnutí a pozorovali se. Naprosto bezostyšně jsme se studovali. Každý milimetr obličeje, rukou, čehokoliv, co bylo v šeru vidět.
„Už jsem Vás viděla. Přede dvěma hodinami v centru.“
„Ano seděla jste u baru“
„Jak jste se tady ocitnul, jak jsem se tu ocitla já?“
„Nevím, toulal jsem se bezcílně ulicemi a náhodně vešel sem.“
Jen jsem kývla, takovou náhodou jsem byla vyvedena z míry. Vzpomněla jsem si na představy, které jsem měla v baru, kde jsem jej viděla poprvé. A rozpaky zakryla douškem sodovky.
„Máte nějaký program na zbytek večera?“
„Jakýkoliv bude příjemný Vám Madam“ To oslovení mne znovu lehce rozhodilo.
„Tedy víte aspoň kde jsme?“
„Planeta Země, Evropa, Česká republika, Praha – Smíchov .“
„……………. A …“ zmlkla jsem. „Jdeme“
Nechala jsem se doprovodit až k domu, chodbou až k bytu, předsíní až do koupelny. Podivně ochromena jako ve snách. Nechala se svléci, vzít do náruče a uložit do vany. Nechala se osprchovat, namydlit, opláchnout, utřít a opět v náruči odnést do postele. Jakoby to vše bylo samozřejmé a odjakživa. Tam jsem slastně zavřela oči.
Ráno jsem se s leknutím probudila a rozhlédla se. Ach ne, to byl jen krásný sen. Zavřela jsem oči a snažila se ještě ten sen chytit. Nezdařilo se. A pocit plného měchýře mne vyhnal z postele. Ale ten šok, když jsem spustila nohy na podlahu. Nebyly tam jako obyčejně moje pantofle. Ležel tam On. Okamžitě jsem se stáhla a přikryla peřinou až po bradu. Zmizel jako stín absolutně nehlučně a téměř neviditelně. Seděla jsem na posteli s koleny až u brady a vytřeštěně se dívala před sebe. Pomalu mi docházelo, že sen nebyl snem. Vrátil se s tácem se snídaní. Ani jeden jsme nepromluvili ani slovo. Ticho bylo až hlučné. Tác mi položil na peřinu k nohám a opět zmizel. Pomalu jsem usrkávala výtečnou kávu a divila se jak ji z té bryndy, kterou v kuchyni mám, vykouzlil. Přehodila jsem přes sebe župan a rozpaky se až zalykala. Rozhodnuta ho slušně a rychle vyprovodit jsem vešla s hrnkem nedopité kávy do pokoje a málem jej upustila.
Byt jsem si koupila pár měsíců před tím než jsem se poznala s Petrem. Tenkrát nebyl ještě zařízený. S Petrem jsme si hráli na Paní a otroka často. Ostatně jsme se poznali ve videopůjčovně v sekci s touto tematikou. Koupili jsme vysokou úzkou klec. Uprostřed pokoje trůnil veliký pevný stůl. Ano byl to krásný rok spolu, ale pak mi nějak spadly klapky z očí. Už NE. To nebylo to pravé. On nebyl ten pravý.
Vydýchávala jsme překvapení. On stál v kleci, bosý a jen v kalhotách. Dveře zaklapnuté. Došla jsem až ke křeslu a slabostí v nohách se do něj spíše sesula, než sedla. Hrnek jsem odložila na malý stolek vedle a opět zírala. On tam stál a držel se mříží. Téměř celou ji vyplňoval. Mlčel i já jsem mlčela. Opět jsme se vzájemně prohlíželi. Vzchopila jsem se a pomalu dopila kávu. Tak teď už jsem vůbec nevěděla co říci. Odkráčela jsem z pokoje a zamkla dveře. Byla jsem si téměř jista, že Petr přijde s omluvami a nebo pro vysvětlení proč jsem nepočkala. Měla jsem co vysvětlovat a také jsem se těšila až mu řeknu, že už sem chodit nemá. Chtěla jsem to mít za sebou. Tyčilo se to přede mnou jako obrovská stěna. A teď ještě On a v kleci. Ani nevím proč jsem ho nevyhodila. Ale strašně se mi líbil a neodolatelně mne přitahoval.
Usadila jsem se na svém trucmístě v koutě kuchyně a snažila se přemýšlet. Jak se tady ocitl? Jak to, že jsme se zase potkali? Jak je možné, že jsem jej pustila dovnitř? A jak to všechno ostatní.? ? ? ? Ale nešlo to. Nejprve se hlavou zmateně honilo vše možné a pak jsem upadla do podivného klidu. Pustila jsem se do úklidu kuchyně, ložnice, toalety … úplně bez myšlenek, mechanicky jako robot. Před několika hodinami jsem si myslela, že žádného ocáska nechci vidět hodně dlouho. Ale on tam stál hrdě, vzpřímeně a přesto s pokorou. Byl nádherný a ani nevím proč, bylo mi jasné, že to není žádný ňouma a už vůbec ne ocásek. Bojovala jsem sama se sebou.
Tak tedy ano. Vrátila jsem se do pokoje, vzchopila se a vzala situaci za samozřejmou.
„Mám nevyřešený problém a potřebuji na jeho řešení prostor.“ Odemkla jsem klec a pokynula ať vyleze. Váhavě se vysoukal ven a zůstal stát těsně před.
„Vůbec nevím, jak se mi stalo, že jsi tady, ale jsi a beru to na vědomí. Prozatím.“ Podávala jsem mu jeho košili a snažila se zakrýt lesknoucí se oči. Pohled na něj s pozadím klece mne vzrušoval.
„Odjíždím řešit ten problém a o tobě se rozhodnu až po tom. Obleč se a odejdi! Vyzvednu si tě večer v tom baru.“
Pomalu se oblékal a několikrát nadechnul, jako že asi něco řekne. Až po chvíli kývnul.
„Ano, počkám a rád“
„Nech mi tady nějaký telefon a jméno“
„Ach ano promiňte.“ Vylovil ze svého pláště navštívenku a podal mi ji. Hmm.. hezká jednoduchá úhledná.
„Těší mne Ondřeji, já jsem Dana, ale to už sis asi přečetl na dveřích.“
Chvíli nerozhodně postál u dveří, jako by nevěděl má-li, smí-li, mne políbit. A pak s pokrčením ramen odešel. Zavřela jsem dveře, opřela se zády o ně, zavřela i oči a plašila divný pocit, trošku i stud, rozpaky a zmatek. Ale také radost a nadšení.
Když jsem se uklidnila, vytočila jsem číslo na Petra. Ale nenechala ho ani zazvonit. Najednou mi přišlo, že telefonem ne. Rychle jsem se oblékla a vyrazila na autobus. Petra jsem našla , jak jsem předpokládala, doma v domku jeho rodičů na okraji Prahy. Překvapeně nevypadal, ani se nedivil, že jsem v baru nečekala, ani se neomlouval za zpoždění. Vlastně ani nevím, zda tam vůbec přišel. Nedivil se ani po tom, co jsem mu řekla, že je konec. Prý to čekal a cítil stejně. Jen nevěděl jak do toho, jak to říci. Ano asi ano, neklapalo to už déle. Odcházela jsem jako ochromená. Jak jednoduché, jak prosté. Nevěděla jsem jestli se mi chce brečet a nebo se smát. Dohodli jsme se, že si pro věci přijede v průběhu týdne.
Domů jsem se vrátila až k večeru. A šla rovnou hledat bar. Jenže jsem vůbec nevěděla, kde začít. Nemohl být daleko. Měla jsem jen matnou představu kterým směrem hledat. Brouzdala jsem se ulicemi, ale nemohla jsem si vzpomenout. Nikde nic. Opět jsem začala pochybovat, zda se to celé vůbec stalo. A ! vizitka! prohrábla jsem kabelku, nic. Pokud vůbec existuje, zapomněla jsem ji doma. Zklamaně jsem se šourala k domu. Vůbec nic se mi nechtělo a zároveň všechno najednou chtělo. Ale ze všeho nejméně se mi chtělo jít domů, takže jsem šla jako s balvanem na noze.
Když jsem z poza rohu vešla do ulice, kde bydlím, balvan se okamžitě rozplynul. Už z velké dálky, jsem poznala Ondřeje. Stál před domem. Asi také nenašel bar. Radostí mi zabouchalo srdce o žebra. Pomalu jsem došla až k němu a najednou jsem nevěděla co říci. „Dobrý den Madam, promiňte, že čekám tady. Celé odpoledne jsem hledal náš bar, ale nenašel.“
Nekomentovala jsem to nijak. Podala mu klíče a nechala si otvírat dveře. A hned v předsíni , jak jsme stáli blízko sebe a já cítila jeho vůni, se ve mně vystřídaly nálady bezvýhradně mu patřit a bezvýhradně jej ovládnout. Odkládal kabát a rovnal si boty, sehnul se aby pomohl z bot mně a bylo rozhodnuto.
Měla jsem spoustu otázek, ale ne chuť je teď vyslovit. Nemohla jsem odolat zcela jiné chuti. Jak mne zul, nastavila jsem nohu k políbení. Jeho horké rty, jeho ruce na mém kotníku, jeho záda pode mnou, mne celou roztřásly. Zajela jsem rukou do jeho vlasů a tahem jej postavila a začala pomalu svlékat. Nahého jej vzala za penis a vedla do pokoje. Rostl mi v ruce. Nechala stát uprostřed a chvíli obcházela kolem dokola a prohlížela si ho a pomalu se při tom svlékala. Stál se skloněnou hlavou a rukama podél těla. Už jen ten pohled na vztyčený penis mně strašně vzrušoval. Jednotlivé části oblečení jsem ze sebe pomalu soukala, plížila se v kruhu kolem něho a přehazovala mu je přes ramena, tu a tam ho jimi pohladila. Stál jako sloup a jeho vzrušení rostlo a rostlo.
Pustila jsem zcela volně uzdu svým představám. I mé vzrušení a chuť rostla. Už jen v prádle a punčochách jsem se zastavila před ním. Lehce se otírala svým podbřiškem o jeho. Krev mi v uších bublala. Nohu jsem patou opřela o jeho rameno a pomaličku rolovala dolů punčochu tedy spíše nahoru. Pak jej vzala za ruku a punčochu mu uvázala kolem zápěstí. Stejně tak s druhou punčochou a druhým zápěstím.Obešla jej a obě ruce punčochami za zády spoutala.Volné konce omotala kolem pasu a ruce tak připoutala k pasu. Halenku jsem stáhla z jeho ramena a ovázala ji kolem hlavy, zavázala mu tak oči. Už jen pohled na něj, mne málem dostal. Chvíli jen stála před ním a hladila jeho ramena a hrudník. Popotahovala a lehounce kroutila jeho bradavky. Tlukot jeho srdce bylo slyšet až ven. Pak jsem vzala jeho penis mezi stehna a pomaličku, minimálním pohybem lehce přirážela a penis tak třela i o svůj poštěváček.
Kalhotky jsem už měla úplně mokré. Byl to jen malý trojúhelníček spojený kolem těla šňůrkami. Rozvázala jsem je, kaťky sundala a líbajíce jeho hruď, bříško, podbřišek .. se pomalu sunula do dřepu až k jeho klínu. Lehýnce jsem olízla penis. Ruce mu zacukaly, ale punčochy jsou pevné. Oba jsem jen vzdychali. Poklepáním – posunkem jsem naznačila ať dá nohy od sebe. Okamžitě vykonal a já si chvíli hrála s varlaty, lehce je žmoulala a popotahovala, to miluji. Nádhera. Šňůrkami od kalhotek jsem něžně omotávala a podvazovala varlata a penis až krásně ztmavnul. Vzrušením a rozčilením mne pálili oči. Vstala jsem a vzala ho za penis a vedla k stolu. Lehce ho na něj povalila. Penis trčel nahoru a já od něj nemohla odtrhnout oči. Chvíli jsem se sním mazlila tváří a krkem. A při tom jsem pomalu brala jeho nohy a roztahovala je doširoka od sebe, kotníky omotávala šňůrkou a přivazovala je k nohám stolu. Vůbec se nebránil, byl jako z gumy.
Na rukou si ležel, měl je vzadu svázané punčochami, byl téměř bezmocný. Kochala jsem se výsledkem a nehtama lehce škrabkala podvázaná varlata. Celou dobu nepadlo jediné slovo, jen se snažil dusit milostné sténání. A já si volně užívala stoupající horečky. Vylezla jsem na stůl, odhrnula halenku z obličeje a klekla si obkročmo nad jeho obličej. Několikrát se otřela poštěváčkem o nos. Okamžitě začal jemňounce lízat. Až se mi dech zadrhával v krku a záda prohýbala. Jen jsem sténala blahem. Už už se blížil můj vrchol, až jsem se lekla, bleskově jsem se přesunula na pánev a zprudka nasedla. Šíleně zasténal. Slastně jsem vychutnávala penis ve svém chrámu, jeho podvědomé pohyby, pulsování v penisu, mé rytmické stahy. Seděla jsem dlouho a slastí zatínala nehty do jeho stehen. A potom jsem pomalu, blaženě začala přirážet a pomaličku rozmotávat šňůrky od kalhotek, kterými byl podvázaný. Už i on sotva dýchal. Až jsem ztuhla jako socha a čekala na náraz rychlíku. Nejkrásnější okamžiky!!!! A… .. . . .. . . .. . . . ježííííííííššš . Jen jsem jej stiskla, stříkal také , stříkal tak silně, že mne proud lechtal na dně, a to už bylo moc. Řvala jsem jako zvíře. Ždímala jej až do poslední kapky, záda se sama prohýbala, stehna se třásla a bylo to dlouhé, dlouhé, úžasné, silné a velmi živočišné.
Svezla jsem se bezvládně pod stůl a vzpamatovávala se. Trvalo dost dlouho, než jsem se sebrala a rozvázala ho. Pohled na jeho bezmocnou polohu, mne málem zase dostal. Rukama opřená o stůl jsme sbírala síly.
„Smím?“
„Ano??“
„Smím Vás umýt?“
„Ano!“
Jemně mne vzal do náruče a opět odnesl do koupelny. Bylo to krásné, dlouho a něžně mne umýval a já málem usnula ve vaně. Byl už zase vzrušený. Jako by se za to styděl, omotal svá bedra ručníkem.
V noci jsme se vydali hledat bar společně. A … našli, asi se brána do nějakého paralelního světa otevírá jen v noci.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Polop
