Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Přijdou velcí muži

Na to jak to začalo, si pamatuji dobře. Barborka pořád plakala. Marcela kolem ní neustále kmitala. Po té, co večer malou uspala, obvykle padla do postele jako podťatá a ihned tvrdě usnula. Tentokrát ale ne. Díval jsem se do její vyčerpáním strhané tváře. Poslední dobou se už vůbec neusmívala.
„Františku přemýšlela jsem,“ začala ze široka. „Nevím jak ti to co nejšetrněji říct.“
Hleděla na mě vážně. Čekal jsem s čím přijde.
„Chtěla bych ještě další dítě.“
Překvapením jsem vykulil oči. Očekával jsem všechno možné, jen ne tohle. Pečovat o naši dvouletou dceru bylo mimořádně náročné. Barborka trpěla dědičnou metabolickou poruchou, kvůli které měla často bolesti bříška a střevní katary. Porucha se u ní bohužel projevila mnohem silněji, než u mě. Byla tu ale naděje, že v dospělosti se její problémy zmírní tak jako to proběhlo v mém případě. Marcela se o Barborku starala vzorně, ale viděl jsem, jak mimořádně ji to vyčerpává.
„Myslel jsem, že jsi unavená.“
„Ano, to jsem.“
„A přesto si troufáš na další?“
„Víš, mě je moc smutno z Barborčina stavu. Vím, že bude trvat roky.“
„No právě proto,“ namítl jsem.
„O Barborku se budu pořád starat. Je to moje zlatíčko. Ale chtěla bych mít ještě jedno dítě. Takové, co bude zdravé a silné. Chápeš?“
Myslel jsem, že chápu, ale ukázalo se, že ne.
„Abych z něj měla radost,“ pokračovala. „Barborku miluji. Její hendikep mě ale moc trápí. Zdravé dítě by mi přinášelo radost, která by vyvažovala to soužení s Barborkou.“
Podivil jsem se, že vůbec neuvažuje nad tím, že by další potomek na tom mohl být stejně nebo možná ještě hůř.
„No, ale co když to děcko také zdědí?“ začal jsem opatrně.
„Nezdědí,“ řekla pevně a odhodlaně mi pohlédla do očí. „Protože nebude mít po kom.“
„Jak to, že nebude mít po kom?“ divil jsem se.
„Já žádnou metabolickou poruchou nikdy netrpěla.“
„Ale já ano.“
„No právě!“
Padlo na mě neblahé tušení. „Co, no právě?!“
„Nezdědí, protože ty nebudeš biologický otec.“
„Cože?“ zasmál jsem se. „To jako myslíš jak?“
„Myslím to tak, jak jsem to řekla.“
Nevěřícně jsem na ni zíral.
„Ty si chceš pořídit dítě s někým jiným?“
Hleděla na mě klidně.
„Ano.“
Znova jsem se zasmál. Smích mi ale odumřel hned v zárodku.
„To myslíš vážně?“
„No ano.“
Těžce jsem polkl. Udělalo se mi špatně.
„Toho bys byla schopná?“
„Moc jsem o tom přemýšlela. Věř mi.“
Mlčel jsem. Nevěděl jsem, co říct. Pak jsem se konečně vzpamatoval.
„Ty máš milence?“
„Nemám.“
„Chceš mě opustit?“
„Ne, to nechci.“
„Tak co tedy chceš?“
„Jenom to dítě.“
„S jiným mužem? Víš co to znamená? Tím bys mě podvedla!“
Zamračila se.
„Nepodvedla! To tys mě podvedl!“
„Já?!“
„Ano. Ty! Neřekl jsi mi to!“
„To není pravda! Říkal jsem ti to!“
„Jo? A kdy?“
„Říkal jsem ti přece, že jsem jako kluk býval často nemocný.“
„Jo tááák! Já ti zase říkala, že jako holka jsem často padala z kola.“
„Asi jsem měl být konkrétnější.“
„To jsi měl!“
„Promiň.“
„Na omluvu je již pozdě.“
„Tak co tedy?“ rozčilil jsem se.
„Teď už nic. Nemusíš se omlouvat. Odčiníš to zodpovědným otcovstvím našich dětí.“
„Našich dětí?“ opakoval jsem po ní.
„Ano.“
Slzy zoufalství se mi vedraly do očí.
„No tak miláčku!“ přitulila se ke mě a hladila konejšivě po vlasech.
„Není jiná možnost?“
„Bohužel ne. Spermabanky poskytují sperma jen neplodným párům.“
Rozbrečel jsem se jak malé děcko.


Každé úterý a čtvrtek chodila Marcela s Barborkou na procházku. Tu vždy zakončily na pískovišti v sousedním bloku. Barborce se tam moc líbilo, protože si tam mohla hrát s hračkami, které tam zůstaly po jiných dětech. Měla sebou i své vlastní, ale z nepochopitelných důvodů ji nejvíce bavily ty cizí. Tentokrát jsme šli všichni tři spolu. Otec, matka a dítě. Mezi matkou a otcem ale něco viselo. Něco zůstalo nedořešeno. Od toho dne, kdy mi sdělila svůj záměr, jsme o tom již nemluvili. Nevěděl jsem, co s tím. Nevěděl jsem, jestli mám začít o tom mluvit. Čekal jsem, až s tím začne ona. Bál jsem se, s čím zase přijde. Děsil jsem se té chvíle, až mi oznámí, že je těhotná. Moje by to nebylo, protože po Barborčině narození musel být sex vždy jen s gumou. Netušil jsem, jak to chce provést. Nikam nechodila. O dítě se starala čtyřiadvacet hodin v kuse. V noci jsem se budil zpocený strachy a kontroloval, jestli vedle mě ještě pořád leží. Jestli náhodou někam neodešla si to nechat udělat. Strašlivě mě ničily šílené představy. Představa, jak má plachá žena prosí jiného muže, aby jí udělal dítě. Jak se před ním svléká. Jak se nahá pomalu pokládá na postel. Jak dává nohy od sebe. On na ni naléhá a zasouvá jí ztopořený úd do pochvy. To mě ničilo snad nejvíc. Představa, že má žena má ve svém pohlaví zasunutý jiný penis, než ten můj. Udělalo se mi nevolno. Došli jsme na pískoviště. Sedli jsme si s Marcelou na lavičku a pozorovali Barboku jak kolem nás šťastně pobíhá. Slunce svítilo a krásně hřálo. Nastavil jsem mu tvář a snažil se potlačit to divné chvění v mém těle. Měl jsem nebývale silnou erekci.
„Budu potřebovat tvou pomoc,“ uchopila mě Marcela za ruku.
„S čím?“ zeptal jsem se, i když jsem tušil.
„S mým oplodněním.“
Šílené představy okamžitě naskočily zpět v plné intenzitě.
„Ne! Nechci o tom nic vědět!“
„Dlužíš mi to.“
V krku mi vyschlo. Představy se měly stát realitou. V kalhotách mě něco silně tlačilo.
„Co mám udělat?“ zachroptěl jsem.
„V určený den jej k nám přivedeš.“
„Koho?“
„Tam toho muže,“ otočila hlavou.
Sledoval jsem směr jejího pohledu. Naproti pískovišti kolem jednoho z domů stálo lešení. Na něm parta chlapů opravovala fasádu. Jeden dělník dole u kolečka do něj lopatou házel písek. Další maníci chodili po lešení a zednickými špachtlemi roztírali po stěně omítku. Jeden mohutný vazoun balancoval na okraji lešení a bruskou v ruce brousil hranu parapetu. Všichni byli zaprášení. Někteří jen v montérkách bez košil, protože bylo pořádné vedro. Pot se z nich jen lil.
„Kterého?“
„Toho s tou bruskou.“
„Cože toho?!“ zařval jsem.
„Tiše!“
Zíral jsem na toho chlapa jako uhranutý. Byl obrovský. Mohutné bicepsy se mu leskly potem. Nechápal jsem, jak si mohla vybrat zrovna jeho. Má žena je štíhlá jako proutek. Před Barborkou ani neměla žádná prsa. Teď je má ale moc pěkná. A pořád zůstala krásně štíhlá. Ona je nevelkého vzrůstu, tak jako já. Oba jsme zhruba stejné tělesné konstrukce. Ten chlap byl proti nám oběma úplný obr.
„Ty myslíš toho tlusťocha?“
„Není tlustý. Je jen silný.“
Nechápal jsem to. Takový obr! Jí se líbí takový kyklop?
„Ty jej znáš?“
„Neznám.“
„Tak proč zrovna on?“
„Protože je velký a silný.“
Přemýšlel jsem proč si tedy brala mě, mrňavého střízlíka, když touží po takovém halamovi.
„Dělají tu už dva týdny. Makají od rána do večera. Po každé, když tu s Barborkou jsme, jej nenápadně sleduji. Ani odpoledne po šichtě nevypadá nijak unaveně.“
„Ty se chceš spustit s takovým obyčejným lúzrem?“
„Hele, nebuď rasista, jo?! Je to odporné!“ pustila mě a trochu si odsedla.
Seděli jsme vedle sebe a mlčeli. Sledoval jsem toho chlapa na fasádě. Ramena měl jako býk. Mohutné svaly na rukou se mu napínaly, jak se snažil brusku pořádně přitlačit. Nemohl jsem se ubránit představě jak tyhle mohutné bicepsy svírají mou křehkou ženu. Jak ji drtí. A on ji má, má ji celou, celičkou mou choť. Může si s ní dělat co chce, protože ona mu to dovolila. Ona to po něm chce, tak jí to dělá, až se její drobné tělo pod ním zoufale kroutí. Podbřišek se mi najednou silně sevřel. V kalhotách jsem ucítil mokro.
„Co mám tedy udělat?“
Zase mě uchopila za ruku.
„Nějak jej přesvědč, aby se se mnou pomiloval.“
„Já?“ divil jsem se. „To bys snad měla ty, ne?“
„A jak asi? Nevíš?“
„Řekneš mu třeba, že ses do něj zamilovala.“
„Kdepak. To by mi nevěřil.“
Tahle debata mě dost vytáčela.
„Tak se mu nabídni, že s ním půjdeš za pětikilo.“
„Zbláznil ses? Copak jsem kurva?“
Přemýšlel jsem o tom.
„To bych nikdy nezahrála tak, aby mi to věřil.“
Z hlouby duše jsem věděl, že je to pravda.
„Po šichtě ti chlapi chodí ke Zbořilům. Co kdybys tam dnes zašel na jedno?“
Přemýšlel jsem o tom.
„A nenápadně se seznámil?“
„No, to by možná šlo.“
„Jsi skvělý!“ políbila mě.
„No a pak dál?“
„Dál si už nějak poradíš. Jsi přece šikovný muž!“
„Šikovný muž, co předhodí svou ženu jinému!“ zašklebil jsem se jako čert.
„Hlavně mu ale nesmíš prozradit pravý důvod. Rozumíš?“
„A tobě nevadí, že to budeš dělat s chlapem, kterého vůbec neznáš?“
„Po pravdě? To mě vzrušuje ze všeho úplně nejvíc!“


A tak jsem se seznámil s Frantou. Marcela se rozesmála, když jsem jí řekl, jak se ten chlap jmenuje. Dost mě to naštvalo. „No tááák,“ chlácholila mě, „nejsi rád, že otec bude opravdu František? Není to legrační náhoda?“ Mě to moc legrační nepřipadalo. Franta shodu našich jmen nijak nekomentoval, protože jsem se mu představil jako Standa. „Staníku, ty kluku jeden mrňavá!“ objímal mě s potěšením kolem ramen, když jsme spolu pili pivo. „Jsem moc rád, že jsme se poznali.“ Franta byl vášnivý sběratel malých modelů aut. Jeden model jsem mu daroval, když jsem to zjistil. Tím se ze mě stal jeho nejlepší kámoš.
Franta pocházel z Mostecka. Nebyla tam pro něj práce a tak jezdil makat s partou chlapů různě po republice. Doma na něj čekala žena s malým synem. Na svého synka byl náležitě hrdý. Ukazoval mi jeho fotky, které nosil vždy u sebe. Pořád se jimi chlubil. Viděl jsem i foto jeho manželky. Moc pěkná žena. Měla nádherná velká prsa. Škoda, že nešlo zařídit, že až on bude opracovávat tu mou, já bych recipročně zarazil kolík do té jeho.
Marcela zářila štěstím, když se dozvěděla, že Franta je úspěšný otec. Chtěla abych jí popsal, jak ten jeho kluk vypadá. Litovala, že nemůže tu fotku vidět. Franta jezdil za rodinou jen jednou za čtrnáct dní. Jednou, když jsme ožralí vypadli z hospody, stoupli jsme si spolu ke stromu vedle cesty a močili. Franta se při tom držel za ptáka a pokřikoval: „Stáňo! Týýý vole! Víš jak dlouho jsem už nebyl u starý? Týýý vole! Jsem nadržený jako zvíííře! Já bych mrdal! Až přijedu domů, tááák strááášně ji ošukááám!“
Neprozřetelně jsem to vyprávěl Marcele jako vtipnou historku. Asi jsem neměl. Najednou vzala ze stolu svůj ženský kalendář a začala v něm rychle listovat.
„Františku, ve středu nebo ve čtvrtek by se to hodilo.“
„Cože tak brzy? To je moc narychlo. Nepočkalo by to do pondělí?“
„Ne, nepočkalo,“ řekla s nečekanou naléhavostí.
Pohlédl jsem na ni. Takovou dychtivost jsem ve výrazu její tváře ještě nikdy neviděl.
„Musí se to provést před tím, než pojede domů, že jo?“ řekl jsem rezignovaně.
Neodpověděla, jen zrudla.
„Ach jo,“ povzdech jsem si, „musí to být?“
Večer v hospodě jsem pak Frantovi ukázal fotky své ženy. Dala mi sebou i ty z pláže, na kterých má na sobě jen malinké bikinky.
„Týýý volééé! Stáňo! Ty máš ale pěknou babu!“ rozplýval se Franta. „To je holka jako proutek!“ šklebil se vilně nad fotkami z pláže. „Ta musí být v posteli jako pružina,“ zasnil se nadrženě. Zeptal jsem se jej, jestli by tu pružinu nechtěl vyzkoušet. Překvapeně vykulil oči. Vysvětlil jsem mu, že ji může za určitý obnos mít. Peníze se staly tím důvodem, proč se měl pomilovat s mou ženou. Nic lepšího mě bohužel nenapadlo. Nechal jsem si to od Marcely schválit. Roztomile se při tom červenala. Osobně bych nejraději šel do výměny kus za kus, tím myslím starou za starou, ale bylo jisté, že to by neprošlo. Franta nevěřícně poslouchal jak mu ji dohazuji.
„Stanííííkúúú, týýý voleééé!“ mumlal Franta v opilosti, „ty prodáváš svou starou? To se přece nedělá! Že se nestydíš!“
Pořádně mě tím naštval. Tak nakonec jsem tu já ten špatný? Manželka se chce nechat zbouchnout od jiného a já se mám stydět? Za to, že jí v tom pomáhám? Vzteky mi až zaskočilo v krku.
„Tak budeš ji chtít nebo ne?“ odsekl jsem naštvaně. Od té chvíle se vše pokazilo.
„Stando, víš co jsi?“ řekl znechuceně. „Špína! Špína jsi! Tak!“
Od toho momentu mi začal říkat Standa Špína. Bylo to ponižující. Přestal jsem do hospody chodit. Marcela práskala naštvaně dveřmi.
„Cos mu řekl? Co? Tys to zvoral! Žes to zvoral schválně, že jo?“
Marně jsem jí vysvětloval, že jsem dělal, co jsem mohl.

Ve čtvrtek večer chodila nervózně po bytě sem a tam. Neodvažoval jsem se zeptat, co jí zas je. Řekla mi to sama.
„Dnes mám ovulaci Františku,“ oznámila mi, „nevhodnější čas k početí. Víš? Dnes tu měl být.“
„To je mi líto,“ snažil jsem se ji udobřit. Bohužel to nezabralo.
„A víš Františku, že když mám ovulaci, že se mi hodně moc chce to dělat?“
Usmál jsem se v naději, že dnes večer si pořádně užiji. Vzápětí přišla studená sprcha.
„Ale s tebou to dělat nebudu! Dnes tu měl být on. A tys jej odehnal!“
V tom se z venku z ulice ozval silný hlas „Standóóóóó! Héééééj! Kde jsííííí?“
Vyhlédl jsem z okna. Uprostřed ulice se ve svitu pouličních lamp potácel opilý Franta a hleděl na náš činžovní dům. Naštěstí jsem mu neřekl, ve kterém bytě bydlím.
„Tak Sááááňóóóóó!“ hulákal na celou ulici. „Vylééééz!“
„Tady ho máš,“ zašklebil jsem se se zadostiučiněním na manželku stojící u okna vedle mě.
„Dojdu tam pro něj, aby sis to s ním mohla rozdat.“
Hleděla na toho vrávorajícího muže, kterého si vybrala za oplodnitele, a neříkala nic.
„Standóóóóó!“ řval Franta na celé kolo. „Vylééééz! Kde máš tu svou kurvu? Já ti ji omrdááááám!“
Někdo ze sousedních partají otevřel okno a zakřičel: „Zavři tu svou nevymáchanou hubu a vypadni!“
„Fakt ti ji přeřííííznúúú, když chcéééš!“ nepřestával Franta hulákat. „Za dvojnásobéééék!“
„Mazej odtud ty zmetku nebo zavolám policii!“ ječel na něj někdo z horního patra.
„Ojedu ti ji za dvojnásobéééék!“ mával peněženkou v ruce.
„Pane bože, Františku,“ vzlykla Marcela, „to je strašné.“
„Tak já pro něj běžím, než ho seberou.“
„Proboha ne! Zbláznil ses?“
„No tak ne.“
V dáli ve tmě zablikalo modré světlo. Franta rychle zmizel mezi domy.
„To jsi myslel vážně?“
„Co jako?“
„Že mi sem přivedeš ožralého chlapa.“
„Vždyť jsi to chtěla!“
„Ne, to jsem nechtěla.“
„Říkala jsi přece…“
„Toho člověka nechci už nikdy vidět!“
Čert aby se v těch ženských vyznal!


Uběhlo pár týdnů. Fasáda domu u pískoviště byla již dávno opravena. Lešení zmizelo a Franta s ostatními dělníky taky. Barborka si zas mohla hrát se svými cizími oblíbenými hračkami. Marcela o tom incidentu nemluvila. Zdálo se mi, že ji uštědřená lekce z mateřských tužeb nadobro vyléčila. Bohužel, nebylo tomu tak. Jednoho večera mě poprosila, jestli bych to pro ni nemohl ještě jednou zařídit. Myslel jsem, že si zas někoho vyhlédla, ale tentokrát ne. Požádala mě, jestli bych nebyl tak laskav a sám někoho našel. Ona že je tím příliš frustrovaná. Slíbil jsem jí to v naději, že tím budu moci celou věc oddálit nebo úplně stornovat.
Jednou odpoledne jsme se vraceli z návštěvy u přátel. Ošklivě jsme se tam spolu pohádali. Navíc kvůli naprosté hlouposti. Že prý ženy jsou lepší řidičky. Pchááá! Taková blbost! Autobus, ve kterém jsme právě jeli, zrovna zastavil ve stanici před nákupním střediskem, když v tom se mě najednou zeptala, jestli jsem jí už konečně někoho našel. V tu chvíli jsem měl zlostí mžitky před očima. Přesto jsem zaznamenal hlouček černochů stojících opodál zastávky. Stáli tam jen tak jakoby nic a bavili se mezi sebou. Při tom se nenápadně pokradmu rozhlíželi kolem. Bylo mi jasné, že na MHD tam nečekají. Zrak mi padl na jednoho z nich. Byl neuvěřitelně mohutný. O hlavu větší, než všichni ostatní. Na hlavě měl baseballovou čepici. Statný a mohutný černoch. Ještě větší obr, než byl Franta.
„Tak našel jsi už někoho?“ naléhala podrážděně.
„Ano, našel!“ zasyčel jsem zlostně. „Je to tamhle ten chlápek v bejsbólce.“
„Cože?! Ten černoch?!“ vytřeštila oči. „Zešílel jsi?!“
„Co se ti nelíbí? Jsi rasistka nebo co? Víš jak je to odporné?“
„No, to já jen kvůli tobě.“
„Kvůli mě?“ zlostí jsem se div nezadusil.
Viděla jak se ze mě vzteky kouří. S ledovým klidem odpověděla: „No dobře. Tak mi ho tedy přiveď.“
„Jak si přeješ lásko!“
Nemyslel jsem to vážně. Chtěl jsem ji jen postrašit. Vytrestat ji. Trochu ji zničit, jako ona ničila mě. Strach, který se jí mihl v očích, mě ale pobídl v tom pokračovat. Oblékl jsem si vytahané džíny a ušmudlanou mikinu s kapucí. Takto vystrojený jsem Marcele oznámil, že jdu domluvit schůzku s tím vybraným zploditelem. Dobře jsem viděl, jak je nervózní. S chutí jsem se popásal na jejím strachu. Doufal jsem, že to zarazí. Že řekne, abych toho nechal. Ale ona se jen hystericky zasmála. Nechtěl jsem ustoupit jako první a tak jsem tam opravdu šel.
Nenápadně jsem se přiblížil ke skupince černých mužů. Ti o mě už nějakou dobu dobře věděli. Zeptal jsem se zkroušeně, jestli by neměli nějaké zboží. Jeden z nich, vysoký černoch, mi lámanou češtinou odpověděl, ať vypadnu, že nic nemají. Předstíral jsem nervový třes. Přistoupil jsem k tomu obrovitému černochovi a přesvědčoval jsem jej, že za dávku dám všechno. Vytáhl jsem fotky s Marcelou na pláži a ukazoval mu je. Z toho jak mlsně pohledem přejížděl po štíhlých křivkách jejího těla bylo zřejmé, že jsem jej na to její štíhlé tělo pěkně zasekl jako štiku na udici. Nabídl jsem mu, že za dávku si s touhle holkou může dělat co bude chtít. Bohužel neuměl vůbec česky. Když jsem to zkusil anglicky, odpověděl mi nesrozumitelnou hatmatilkou. Ten vysoký naštěstí truchou česky uměl a tak nám tlumočil.
Doma jsem Marcele vítězoslavně oznámil, že vše je dohodnuto a stačí, aby stanovila termín. Podívala se na mě tak divně, že jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Nejvíce mi to připadalo jako směs strachu a vzdoru. Podívala se do kalendáře a pak zas na mě.
„Zítra,“ prohlásila odhodlaně, „může přijít hned zítra.“
Srdce se mi zastavilo. Opravdu to nechám zajít tak daleko? Rozhodl jsem se, že tím to končí. Dál už pokračovat nebudu. Ale okolnosti se vyvíjely jinak. Ti chlápkové si na mě počkali kousek od domu. Jak vyčenichali mou adresu bylo záhadou. Postavili se těsně ke mě, každý z jedné strany, a vzali mě do kleští. Ten obrovský se na něco zeptal. Nerozuměl jsem ani slovo. Znělo to ale hrozivě. Srdce jsem měl v kalhotách.
„Kdy?“ tlumočil se ten vysoký.
„Z-zítra.“ vypadlo ze mě dříve, než jsem si to mohl rozmyslet.
„V kolik?“
Strachy se mi sevřely kulky.
„V osm večer.“
„Oukej,“ pustili mě ze svého sevření a odešli.
Doma jsem Marcele oznámil, že termín je potvrzen. Se zadostiučiněním jsem se popásal na výrazu její tváře. V posteli se ke mě přitulila, což už dlouho neudělala.
„Fanoušku,“ zašeptala mi tiše do ucha, „Fandíku…“ opakovala naléhavě.
„Hmmm?“
„Já se bojím.“
Vychutnával jsem si ten sladký pocit vítězství. Konečně jsem se zbavil toho hnusného pocitu ponížení.
„Hmmmm.“
Něžně mě políbila na ucho. „Mám k tobě jednu moc velkou prosbu.“
„Ano lásko?“ zatetelil jsem se blahem. Tak přece jsem dosáhl čeho jsem chtěl.
„Víš, já se strašně moc bojím.“
Její slova byla balzámem na mou rozervanou duši. Pomsta se dovršila. Teď mě už konečně požádá abych to zastavil.
„Mohl bys prosím být při tom se mnou a držet mě za ruku?“
Sladký pocit byl okamžitě nenávratně pryč. Místo toho se dostavilo naprosté zoufalství.
„Fanoušku, prosím, prosím…“ šeptala mi sladce do ucha.
Nezadržitelně jsem se třásl neschopen na její prosby odpovědět. Směs protichůdných pocitů mi sevřela hrdlo. Měl jsem pocit podivného neskutečna. Vždyť ona mě prosila, abych ji držel za ruku, až bude souložit s jiným mužem. K naprostému zoufalství se přidala i silná erekce.


V sedm hodin Marcela uložila Barborku do postílky a požádala mě, abych na ní dohlédl, než usne. Sama odešla do koupelny a sprchovala se tam až do tři čtvrtě na osm. Pak vyšla ven úplně nahá a sdělila mi, že už zůstane v ložnici. Já ať zařídím vše ostatní. Díval jsem se na její nádherné tělo pokryté drobnými kapičkami vody jako ranní rosou. Přede mnou stála skvostná víla s pletí barvy slonové kosti, od které se dobře odrážel tmavý klín jejího pohlaví. Krásně voněla neodolatelným parfémem. Chtíčem se mi orosilo čelo. Ale tahle krása tu dnes nebyla pro mne. To ebenový vetřelec si vyzkouší pružnost jejího ladného těla. Bude hledat cestu do čekajícího klína. To on do něj pronikne tak, aby jí vzal dech a pak ji přinutil sténat.
Zazvonil zvonek a tak jsem šel otevřít. Hned ve dveřích se vyskytl problém. Kromě obřího černocha se dovnitř vecpal i ten jeho vysoký kumpán. Ne, ne, ne, mával jsem rukama. Dohodl jsem se přece jen s jedním. Oba na mě něco brebentili v té jejich hatmatilce, než jsem pochopil, že ten vysoký jde s tím obřím jen jako doprovod. Dost mě to překvapilo. Vypadalo to, jako kdyby se nás ten obr bál. Pak jsme se představili. Vysoký ukázal na obra a řekl Ike. Pak ukázal na sebe a řekl Uzoma. Pak ukázal na mě. Řekl jsem Franta. Oba se zasmáli. Zavedl jsem Ikeho do koupelny a ukázal na připravený ručník a mýdlo. Uzomovi jsem nalil něco k pití. Chtěl vidět celý náš byt. U dětského pokojíčku jsem položil prst na ústa. Jen do něj škvírou nahlédl. V ložnici vládlo přítmí. Marcela byla přikrytá až po hlavu tak, že jí koukaly jen vlasy. Uzoma se rozhlédl po ložnici a odešel. Přistoupil jsem k posteli a trochu odhrnul peřinu. Oči měla zavřené. Pohladil jsem ji po vlasech. Neodolal jsem, a sklouzl rukou níž na její ramena a pak na záda. Hladil jsem ji po nahém těle. Bylo horké. Celé se chvělo. Otevřela oči a tiše se zeptala jestli je vše v pořádku a jestli malá spí. Uklidňoval jsem ji, že vše je v nejlepším pořádku. Pak se vrátil Uzoma. Přinesl si sebou židli z kuchyně. Postavil ji ke stěně tak, aby dobře viděl na celou místnost a posadil se na ni. Z postele jej neviděla, jen slyšela.
„To je on?“ zeptala se neslyšně.
Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, jen jeho bodyguard.“
„Pane bože, Fanoušku!“ chytila mě za ruku.
Bylo mi jí až skoro líto. Sama si to ale způsovila, tak teď si to musí vytrpět. Pak vešel Ike. Byl úplně nahý. Jeho obrovité svalnaté tělo se impozantně vyjímalo v celé své divoké kráse. Hadice, která se mu houpala mezi nohama, mi doslova vyrazila dech. Proti své vůli jsem vykulil oči. Teď už jsem ji nejenom litoval, ale začal o ni mít strach.
„Františku co je?“ děsila se, když viděla mou pokleslou bradu.
„Eééé, nic, nic! Co by bylo?“ snažil jsem se ji uklidnit.
„Proboha, tak mi to řekni!“ naléhala na mě.
„No, víš, v životě jsem neviděl tak velké péro jako má on. A to mu ani ještě nestojí.“
„Pane bože!“ zaúpěla. „Nejsem dostatečně vzrušená. Ach bože! Fanoušku, můžeš mě prosím trochu vzrušovat? Prosím, prosím!“
V tom Ike popadl peřinu a strhl ji z postele. Odhalená nahá Marcela ležela uprostřed na zádech s nohama těsně u sebe a s dlaněmi pevně přitisknutými na obličeji. Ike něco v rychlém sledu volal na Uzomu a ten zas na něj. Pak se Uzoma obrátil na mě:
„Franta, ona nechtít. Tys ji přinutit?“
„Ne. To vůbec ne,“ ohradil jsem se.
„Vidět ale, že ona to nechce.“
„Nepřinutil! Opravdu ne.“
Oba na mě nedůvěřivě hleděli.
„Ne, ne. Ona nechtít! My vidíme.“
„Marcelko, zlatíčko. Budeš muset udělat nějaké vstřícné gesto. Dej ty ruce z obličeje pryč.“
„Ne prosím! Nejsem tady!“ zavrtěla hlavou.
Oba černoši nadskočili, když uviděli jak vrtí záporně hlavou.
„Tak teď jsi to definitivně zazdila,“ rozčiloval jsem se.
„Ať udělá, co má udělat,“ zahuhlala do dlaní.
„Jestli ihned něco neuděláš ty, tak ti chlapi tady končí.“
Opatrně pomaličku, kousek po kousku odkrývala svou tvář. Oči měla pevně zavřené. Všichni tři jsme s obdivem hleděli na její krásu. Dívali jsme se, jak zvolna pokládá ruce podél těla a pak je pomalu rozpažuje. Jako mávající labutí křídla ve velmi zpomaleném záběru. Pak jsem si všiml, že povolilo sevření jejích nohou. Úplně bez dechu jsem sledoval, jak je dává zvolna od sebe. Pomalu, pomaličku, kousek po kousku se před námi rozevíral okouzlující ženský klín, nahoře jemně ochlupený. Mezi stehny se obnažily pevné pysky a čárka mezi nimi. Jak se nohy posunovaly stále dále od sebe, čárka pukla a oddělila se do dvou růžových plátků. Na vnitřních stranách se plátky leskly vlhkostí. Nahoře mezi odchlíplými plátky vyčníval pevný hřebínek zakončený růžovou fazolkou. S rozpřaženýma rukama a nohama se zastavila v pozici, která mi připomněla Leonardova nahého muže v kruhu. Měl jsem erekci jako blázen. Pohlédl jsem na Ika a Uzomu. Ikeho ztopořený úd trčel do prostoru jako obrovské kopí. Za takové monstrum by se nemusel stydět ani chovný plnokrevník. Uzoma měl rozepnuté kalhoty. Přirození mu z nich trčelo kolmo vzhůru. Měl jej snad ještě delšího než Ike, i když ne tak silného. Ike si vylezl na postel k Marcele. Začal ji hladit po bocích a po stehnech. Zafuněla, ale oči neotevřela. Ike se sklonil nad její pupík a líbal ji na břiše.
„Františku!“ zašeptala a zašátrala napřaženou dlaní. „Buď tu prosím se mnou!“
Podal jsem jí ruku a ona mi ji pevně sevřela.
„Vždyť jsem!“ hlas se mi třásl.
Sledoval jsem Ika jak líbá mou ženu po vnitřních stranách roztažených stehen směrem do místa jejich spojení. Marcela dýchala zhluboka jako při těžké námaze. Za chvíli se Ikeho hlava ocitla přímo nad jejím chvějícím se Venušiným pahorkem. Pak se k němu sklonila.
„Oóóóóóóóch!“ zasténala má žena.
Ikeho hlava se rozkývala nahoru dolů. Zahlédl jsem jeho ohromný růžový jazyk.
„Oóóóh! Oóóóh! Oóóóh!“ sténala Marcelka na celé kolo. Stiskla mi dlaň tak pevně, jako to umí jen opravdu silní chlapi.
Měl jsem nejtvrdší ztopoření v životě. Hrozně mě to tlačilo v kalhotách. Nemohl jsem si pomoci, musel jsem to tam uvolnit. Klacek mi vyskočil z kalhot jak útočník ze zákopu. Ike zrychlil pohyb hlavy. Manželka sténala tak usedavě, že jsem z toho málem vystříkl.
„Oóóóh! Aáách! Oóóóh!“, kňučela má žena rozkoší. „Pane bože, Fanouši, ten mě tak krásně líže!“ Lehce kývala pánví proti pohybům Ikovy hlavy. Křečovitě mi sevřela dlaň. „Fáňóóóó!“ hlesla roztouženě, „už to na mě jde! Už budu…“
Viděl jsem, jak se její tělo napjalo k závěrečné katarzi. V tom ale Ike zvedl hlavu z jejího klína. Ústa a tváře měl celá umáčená, jako kdyby se upatlal od nějakého hodně šťavnatého ovoce. Zvolna se na ni nasouval, zatímco ona se třásla nezvladatelnou emocí. U prsou se zastavil. Rozkošnicky se přisál k bradavkám. Sál je tak silně, až se jí prsa natáhla jako by byla z gumy. Po té, co se jeho ústa od bradavek odtrhla, oslintané tvrdě trčely ze dvorců nahoru jako dva kolíčky.
„Aáááách! ááááách! áááách!“ sténala Marcela nezadržitelně. Tvář měla napětím staženou a rty nateklé. Tak silně vzrušenou jsem ji ještě neviděl. Nepochybně balancovala těsně před vrcholem, jen jen vybuchnout. Zcela na ni nalehl tak, až z ní pod jeho obrovským tělem koukaly jen rozhozené ruce a nohy. Pevně si ji pod sebou sevřel. Bedry se napresoval mezi roztažená stehna. Sáhl jí tam mezi ně a něco si tam nastavoval. Pak zafuněl vzrušením.
„Františku drž mě!“ zajíkla se, „už mi ho tam strká…“
Položil jsem hlavu na postel abych na ni viděl. Její tvářička na mě ustrašeně hleděla z pod širokého hrudníku tisknoucího ji k posteli. Mohutné černé tělo nad ní se napjalo a pak zkroutilo dolů přímo na ni. Vzápětí vytřeštila oči a otevřela ústa v němém výkřiku. Na ten výraz nikdy nezapomenu. Kdybych se náhodou někdy měl stát režisérem a natočit nějaký hodně děsivý horror, tak tuhle tvář bych určitě použil. Vytřeštěné oči překvapeně zíraly kamsi. Víčka se chvěla. Ústa do široka otevřená němě křičela nečekaným poznáním. Trvalo to jen chvilku. Mě to ale přišlo jako celá věčnost.
„Hááááááách!“ srdceryvně vykřikla vysokým tónem.
Slastí funící Ike zkroutil pánev dopředu. S urputnou razancí se napřel proti jejímu klínu a zespoda se k němu podbřiškem přitlačil.
„HÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁCH!“ explodovala pod ním jako atomovka. „Aáááááách! Óóóóóóóóóóh! Aáááááááách!“ sténala jako šílená. Zmítala se pod ním v totální extázi. Její štíhlé tělo sebou křečovitě škubalo. Koulela očima a lapala po dechu jako ryba vyhozená na břeh. Z doširoka otevřených úst jí tekly sliny. Chvíli to vypadalo, že je v posledním tažení. Pak se hlasitě rozsténala: „Óóóóóóóch, óóóóch… Óóóóóch… Óóóóóch!“
„Jsi v pořádku? Je to v pohodě?“ strachoval jsem se.
V odpověď na mou otázku jen lehce pokývala hlavou aniž by při tom přestala sténat. Ikův zadek se rozkýval. Zvolna se mezi jejíma nohama hýbal sem a tam. Napínala a povolovala tělo v rytmu jeho pohybů a nepřestávala křičet rozkoší. Díval jsem se na ni, jak se pod ním kroutí v milostné křeči, hekajíc a sténajíc prožívá orgasmus, jaký nejspíše ještě nikdy nezažila. Vzrušením jsem nemohl ani dýchat. Se zatajeným dechem jsem sledoval obrovitého černocha jak důkladně mrdá mou ženou. Z jeho údu mezi jejími stehny nebylo vidět nic. Měla jej tam celého až po kořen. Tak ohromný píst, jaký jí právě projíždí kundou, se mnou nikdy nepozná. Ike se začínal hýbat čím dál rychleji. Funěl jako parní stroj. Pak ji oběma rukama podebral pod zadkem a dlaněmi jí sevřel půlky. Zvedla nohy nahoru a předsadila pánev naproti němu. Nastavila mu své lůno k nejhlubšímu možnému průniku. S potěšeným zamručením do ní mohutně přirazil. Náruživě kroutil boky na jejím klínu a křečovitě se do něj vší silou tlačil. Najednou jej z ní prudce vysunul a ještě prudčeji jí ho tam vrazil zpět. Pak znova a ještě jednou. S divokou razancí si ji na sebe přirážel. Její zvednuté nohy se kolem něho míhaly jako dvě mávátka. Palce na nich měla zkroucené nahoru. Silně sténala a křičela jak pominutá: „Ááááách, ano! Ano! Ještě! Ještě! Víííííííc!“
Koulel očima a hekal: „Hó… hóóó… hóóóóó…“. Pak si ji přirazil prudce na sebe. Pevně přitisknutý k její pánvi se zastavil: „Óóóóóóóóóóóóóóh!“ Viděl jsem, jak se mu stahují hýždě. Stříkal mi do mé ženy. Chroptěl při tom jako raněné zvíře. Bez dechu jsem sledoval jak mou drahou polovičku plní svým semenem. Oplodňoval mi ji. Tak zuřivě jsem si jej ještě nikdy nehonil. Během chvilky jsem stříkal jako kdyby to mělo být naposled. Cákance mého spermatu létaly všude kolem. Naproti mě létaly cákance z Uzomova ptáka. Honil si jej se stejně divokou razancí jako já. Jenom Ikeho spermie po ložnici nelétaly. Ty vířily hluboko v pochvě mé choti. Strefovaly se jí tam do děložního čípku. Kolik z nich se asi prostřílelo mé milované ženušce až přímo do dělohy? Chroptící Ike se křečovitě tlačil do mé ženy a pumpoval do ní všechno, co v sobě měl. Jeho skelný pohled a blažený úsměv dávaly tušit, jaké mimořádné si užívá rozkoše. Dílo je dokonáno. Manželka je napuštěna. Černý samec se spokojeně odvalil. Díval jsem se na svou ženu, jak tam na posteli vysíleně leží. Připomínala mi ulovenou laň.
„Ikovi moc líbit,“ sdělil mi důvěrně Uzoma, když odcházeli, a strčil mi do ruky malý sáček. Vysypal jsem jeho obsah do záchoda, aniž bych jej nějak zkoumal.


Následující den ráno po probuzení se ke mě manželka přitulila. „Františku, ty jsi tak báječný muž!“ hladila mě po hrudi.
No, abych nebyl! Který muž by se tak obětoval? Odpověděl jsem něco v tom smyslu.
„Jsi naprosto skvělý!“ rozplývala se.
Byl jsem potěšen. „Hlavně, že sis to užila.“
„Ano, to ano,“ zasnila se. „No, ale alespoň trošku sis to snad také užil, ne?“ culila se lišácky.
Připustil jsem, že na tom něco pravdy je.
„Jen mě překvapilo, kolik jsi toho v sobě měl,“ nepřestávala se usmívat.
Nechápavě jsem na ni pohlédl.
„Ty fleky jsou úplně všude. Dokonce i u dveří. Netušila jsem, že dostříkneš tak daleko.“
Přemýšlel jsem jak je to možné, než mi došlo, že to je Uzomovo.
„Fanoušku, drahoušku, mám moc velkou prosbu.“
Její prosby na mě poslední dobou měly zničující účinek. Měl jsem po náladě. Moc dobře jsem věděl, co si bude přát.
„Musíme to zopakovat.“
Neřekl jsem nahlas co si o tom myslím, ale ona to na mě dobře viděla.
„Pochop to!“ naléhala, „po jednom styku to nemusí vyjít.“
Pořád jsem mlčel.
„Sám přece víš, že Barborku jsme dělali víc jak půl roku.“
„Nepočkáme raději jestli se to povedlo?“
„A když ne? Zopakujeme to příští měsíc? Není lepší si to odbýt hned teď?“
Pomalu jsem se smiřoval s nevyhnutelným.
„Když se to povede teď, tak tím to bude odbyté, rozumíš?“ hladila mě po břiše.
„Navždy uzavřené, vyřešené,“ sjela dlaní na podbřišek. Ucítil jsem její hbité prstíky na svém mužství. Něžně mi je sevřela.
„Budeš při tom zas se mnou?“ zašeptala roztouženě. Prsty na mém údu se rozpohybovaly nahoru dolů.
„Anóóóóó…“ vydechl jsem slastí.
„Každý den? Dokud mi neskončí plodné období?“ naléhala. Hlas se jí chvěl. Mazlivě mě políbila. Jazykem mi při tom smyslně zavrtěla v ústech. Pak se rty přesunula k mému uchu a rozechvěle vydechla:
„Budeš si jej při tom honit?“
„Anóóóóó…..“ zafuněl jsem vzrušením.
Prsty na mém nástroji se rozkmitaly. Řítil se se na mě nezastavitelný orgasmus.
„Budeš se na mě dívat?“ sténala mi tiše do ucha.
„Anóóóóó…“
Měkké horké rty se mazlivě přitiskly k mé tváři a zanechaly na ní vlhkou stopu.
„Budeš se dívat jak mě mrdá?“
V podbřišku se mi všechno sevřelo. Mohutný výron semene vystříkl vzhůru.
„Óóóóóh! Óóóóóh! Anóóóó! Anóóóó!“ sténal jsem zoufale v nebetyčné slasti.


Myslel jsem si, že když jsem to jednou přežil, tak že opakování už bude snazší. Myslel jsem si, že když už jsem se smířil s černým klackem v její kundě, že si to pořádně užiji. Netušil jsem, že to nejhorší mě teprve čeká. Ike i Uzoma horlivě přikyvovali, že večer určitě přijdou. Uzoma mi oznámil, že tentokrát přijdou oba. Bohužel jsem to nepochopil. Bylo mi divné, proč to říká, když u nás již oba byli. Nepochopil jsem to ani tehdy, když do koupelny odešli společně. Ještě jsem se sám pro sebe smál, co tam asi spolu dělají. Došlo mi to až tehdy, když oba nazí vešli do ložnice. Penisy jim nedočkavostí již napůl stály. Polilo mě horko. „Ne! Ne! Ne! Oba dva ne! To jsme přece nedomluvili!“ křičel jsem. Překvapeně na mě civěli. Oba začali něco brebentit v té jejich hatmatilce a mávat rukama. Pyje se jim při tom rozhoupaly. Nahá Marcela seděla na posteli a se zaujetím hleděla na jejich houpající se instrumenty. Pak vstala pohlédla na mě a konejšivě řekla: „To bude v pohodě, Františku. To zvládnu.“
Zaúpěl jsem. Ona to zvládne! O tom jsem nepochyboval. A co já? Já to zvládnu? Napadlo ji to vůbec? Asi ne. Nebo možná ano. Udělala krok a postavila se přímo mezi ně. Při tom se ale dívala jen na mě, jakoby oni tam ani nebyli. Pak jim dlaněmi lehce zavadila o napůl stojící údy. Mělo to na ně elektrizující účinek. Prudce se začaly prodlužovat. Zíral jsem s jakou rychlostí se jim hadice mění v masívní pylony. Vzrušením jsem se nemohl ani nadechnout. Její spokojený úsměv mě ujistil, že to na mě dobře vidí.
Ike s Uzomou pochopili, že mohou jít na věc. Začali mezi sebou o něčem dohadovat. Ike vzal Marcelu za ramena a otočil si ji k sobě proti ztopořenému genitálu. Zdálo se, že to Uzomu pořádně rozlítilo. Brebentil něco na Ikeho a naštvaně ukazoval na něj a na Marcelu. Pak ji vzal za boky a otočil ji na opačnou stranu k sobě. Na to se Ike zamračil a rozčíleně Uzomovi něco vysvětloval. Zíral jsem na tu neskutečnou scénu, kdy se dva cizí chlapi nemohou dohodnout na tom, kdo z nich přefikne mou ženu dříve. Ona tam stála mezi nimi s nezúčastněným výrazem ve tváři, jako kdyby jí bylo jedno, který z nich to bude. Pak se Ike posadil na postel a přitáhl si ji k sobě. Uzoma naštvaně pohodil hlavou a šel stranou. Ike se položil na záda. Pohlavní orgán se mu tyčil kolmo vzhůru jako nějaký obelisk. Pobídl Marcelu, aby si na něj nasedla. Při tom pořád Uzomovi něco vysvětloval. Ten mu odpovídal a hledal něco v tašce. Má žena bez zaváhání přehodila nohu přes Ikeho břicho. Do tváře jsem ji neviděl, protože tím se ke mě otočila zády. Zato jsem moc dobře viděl jak špulí zadeček. Také jsem moc dobře viděl jak jeho penis hledá vchod do jejího těla. Jak mohutným žaludem rozhrnuje růžové plátky jejího pohlaví od sebe. Jak si nastavuje ten správný úhel a proniká do ní. Zvrátila hlavu a silně zasténala. Díval jsem se, jak se její velké stydké pysky pod náporem rozevírají a těsně obkružují masívní korpus jeho pyje. Fascinovaně jsem zíral na tlustý černý tubus pomalu zajíždějící do kundy mé manželky. Ta hlasitě vzdychala a sténala rozkoší. Dírka do zadečku se jí svírala a povolovala. To už se udělala? Tak rychle? Byl jsem tím divadlem tak zaujat, že jsem si vůbec nevšiml, že Uzoma vyháhl z tašky tubu s gelem a vymáčkl si na úd tlustou vrstvu lubrikantu. Všiml jsem si toho, až když si ji roztíral po celé jeho ztopořené délce. Na chvíli jsem si pomyslel, že to je pěkný zlepšovák na pořádné honění, když v tom Uzoma přistoupil k těm dvěma na posteli a svůj důkladně promazaný klacek přiložil mé ženě na dírku vyšpulenou mezi půlkami. V tu chvíli jsem vyskočil jak kdyby mě bodl sršeň.
„Proboha to ne!“ zaječel jsem. Chtěl jsem doplnit, že anál ona rozhodně dělat nebude. Jenže k tomu již nedošlo. Aniž by na mě pohlédla, zvedla ruku směrem ke mě a vztyčenou dlaní mě zarazila. Pak s ní lehce pokývala, abych se do toho nemíchal. Zkoprněl jsem překvapením. Mockrát jsem ji o tuhle praktiku prosil, ale vždycky to rázně odmítla. Přestal jsem prosit, až když kategoricky prohlásila, že takové prasárny ona nikdy dělat nebude. A teď si na mě klidně mávne jako na obtížný hmyz! Naprosto paralyzován jsem sledoval jak se jí Uzoma pokouší dostat ptákem do zadku. Moc mu to nešlo. Musel se nad ní pořádně zapřít. Na vlastní oči jsem v přímém přenosu sledoval jak si jiný muž bere panenství řitního otvoru mé choti. S divokou chtivostí jí natlačil ten svůj dlouhý genitál mezi půlky. Srdceryvně vykřikla v naprosté extázi. Teď v sobě měla dva mohutné černé ocasy. Oba dva ji začali drsně píchat. „Oóóóóóóóh!“ řval Uzoma nezměrným úsilím nad Marcelininým zadkem. „Oóóóóóch… úúúúúúúch!“ hekal Ike pod ní, „Áááááách… ááááách… ááááách!“ sténala ona mezi nimi. Zíral jsem na jejich svíjející se těla jako opařený. Díval jsem se na svou ženu. Na její bílé tělo skřípnuté mezi dvěma černými obry. Jak se kroutí. Jak se chvěje. Jak vzdychá a sténá rozkoší. Ústa měla dokořán. Tohle byla její představa o oplodnění? Tohle bezuzdné šukání? Všichni tři si to náramně užívali. Jen já tu stál opodál. Opuštěný. Bez povšimnutí. Připadal jsem si jako naprostý lúzr. Tehdy jsem udělal tu největší pitomost jakou jsem jen mohl. Ne, já nebudu ten, co si dnes neužije, rozhodl jsem se a přiskočil k zmítající se trojici na posteli. Vzal jsem svého bimbase do ruky a strčil jí ho do pusy. Byl jsem připraven, že se bude bránit, že jej s odporem vyplivne. Místo toho mě začala klidně kouřit. To mě tak šokovalo, že jsem pozbyl veškerou erekci. Jestli pro ni bylo něco ještě odpornější než anál, tak určitě felace. Zatímco u zadečku se jakási šance na ukecání jevila, tak pro kouření to rozhodně neplatilo. Donutit ji k tomu bylo to zhola nemožné. A teď mi jej cucá! A parádně! Když v ústech ucítila jak mi změkl, tak se do toho pořádně opřela. Hleděl jsem dolů, jak mi olizuje žalud a tiskne jej rty, zatímco ji drsně ojíždějí dva mohutní chlapi. Vychutnával jsem si práci jejího jazyka a sevření úst, které tak věrně napodobilo svírání poševních svalů. Vlhkými rty pevně obkroužila tělo údu. Okamžitě mi ztvrdl na beton. Hekl jsem dosud nepoznanou rozkoší. Uchopil jsem ji za hlavu a vší silou si ji na sebe narazil. Pronikl jsem hluboko do hrdla. Na žaludu jsem cítil, že jsem až v krku. Prudká slast mi vystřelila ze slabin. V podbřišku mi zacukalo a já ejakuloval. Bylo to tak rychlé, že jsem jej nestačil vytáhnout. Nebo jsem spíš nechtěl. Stříkal jsem jí sperma rovnou do žaludku. Držela mě v sobě a rychle polykala, zatímco se její tělo otřásalo pod údery zasouvajících se pyjů. Stříkal jsem tak divoce, že se zakuckala a vytrhla si jej z úst. Poslední tři cákance jsem jí stříkl přímo do obličeje. V tu chvíli jsem cítil zadostiučinění. V jejích ústech jsem byl první. Alespoň tam jsem ji odpanil. Byl jsem spokojen. Nejsem úplný idiot. Víc už jsem se mýlit nemohl.
Jak moc jsem se mýlil se ukázalo chvíli po té, co se jí Uzoma udělal do řiti. Vytáhl ho ze zadku a šel se umýt. Mezitím se do ní udělal i Ike a i on odešel do koupelny. Ležel jsem vedle ní a hleděl na její zpocené čelo a rychle se zvedající hrudník. Neříkala nic. Oči měla zavřené. Tahle holka dnes dostala pořádný nářez. Zvedl jsem se a odešel na záchod. Mezitím se koupena uvolnila. Opláchl jsem si nástroj oslintaný od manželčiných slin a šel zpět do ložnice. Na posteli leželi vedle sebe Ike a Uzoma. Marcela seděla mezi nimi a držela je za povadlé údy. Střídavě každého z nich kouřila. Tehdy, když jsem uviděl černého ptáka v její puse, mi konečně došlo co jsem to vypustil z Pandořiny skříňky. Já vůl! Díval jsem se jak jim kouří ocasy a bylo mi do breku. Dělala jim to tak náruživě, že Uzomovi se hned postavil. Překlopil se na ni a chtivě do ní zasunul svůj erigovaný genitál. Tentokrát ne do zadku, ale pěkně do kundičky. Ike se bedry přisunul k její hlavě a nabídl svou klobásu. Scéna, kdy má žena náruživě saje mohutný černý ohon zatímco druhý ji zběsile mrdá, mi z paměti nikdy nevymizí.
Po té, co se do ní Uzomo vystříkal, si ji do parády vzal Ike. Přinutil ji kleknout si na všechny čtyři a stoupl si za ni. Chytil ji za boky a ze shora se do ní pokoušel zasunout své přirození. Zvedala zadek nahoru naproti němu, dokud se jí s ním nestrefil do kundy. Pak takto nad ní stál v podřepu a mrdal ji zezadu jako kdyby na ní jezdil jako na kobyle. Uzomo si klekl zepředu před ní a zavedl jí svůj majestát do úst. Uchopil ji za temeno hlavy a s divokou rozkoší si ji na sebe narážel jako já před tím. Vydávala čvachtavě dávivé zvuky, ale šoustat se tak nechala. Mrdali ji neskutečně dlouho. Na všechny možné způsoby. S rozkoší do ní natlačili své ptáky. Měla je oba v sobě zasunuté na doraz, pěkně celé až po kořen. Dělali si s ní, co chtěli. Brali si všechno. Byla jejich, beze zbytku jen jejich. Jejich žena.
Tohle sexuální běsnění jsem měl podle svého slibu snášet několik následujících dní. Tehdy snad poprvé byl ke mě osud milosrdný. Další den nepřišli, přesto že to bylo domluvené. Ani další den a ani další. Čekal jsem, kdy na mě Marcela začne ječet, že jsem je zas nějak odradil. To se ale nestalo. Místo toho přede mě na stůl položila noviny. Na první straně palcový titulek hlásal, že policie rozbila gang drogových dealerů. Zajímalo mě, jestli jsou v base. Řekla že ne, že stihli včas zmizet. Zeptal jsem se, jestli ví kde jsou. Odpověděla, že bohužel neví. Bohudík, pomyslel jsem si. Oddech jsem si. Chlapi zmizeli neznámo kam. Už nikdy se neobjevili. Byl jsem spokojen. V mysli mi zazněla báseň:

Přijdou velcí muži
za holkou co se bojí,
údy se jim ztuží,
nastav nám tu svoji.

Přijdou velcí muži,
mocně vstoupí do ní,
vzdychá, sténá, drží,
slastí dlouze vrní.

V hlubině dívčího těla
z údů míza prýští,
dostává co chtěla,
své potomstvo příští.

Přijdou velcí muži,
ona se už nebojí,
plamen v lůně hoří,
žhavé vášně ukojí.

Přijdou velcí muži,
dívka křičí sténá,
zraky se jí mlží,
je celá jejich… jejich žena.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Marta

Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 453

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Sofie

Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 451

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Vendula

Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 450

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Monika Lada


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2021 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury