Stalo se na Silvestra
Je mi třiatřicet, mám jsem skvělého muže a za tři měsíce porodím syna. Můj sen o šťastné rodině by se mohl brzy vyplnit, kdybych neměla pochybnosti o otci dítěte. S manželem jsem se seznámila před čtyřmi lety. Tehdy jsem s kamarádkou zapíjela ve vinárně smutek z rozchodu s přítelem, s nímž jsem žila téměř čtyři bouřlivé roky. Bylo mi právě 29 a měla jsem pocit, že partnerský život pro mne skončil. Na jednu stranu jsem byla ráda, že období plné hádek a věčných rozchodů je definitivně pryč. Zároveň jsem si nedovedla představit, že ve svém věku ještě najdu chlapa, který o mě bude stát a se kterým si pořídím rodinu, po níž jsem stále více toužila. Připadala jsem si stará a odkopnutá. A najednou stál přede mnou ON. Podával mi bílý kapesník (prý se už nemohl dívat, jak neustále posmrkávám a otírám si oči rukou) a mile se usmíval. Zírala jsem na něho jako na zjevení. Nebyl to sice už žádný mladík, ale vypadal velice sympaticky a elegantně. Pozvaly jsme ho s kamarádkou ke stolu a bavili se společně ve třech. Kamarádce brzy došlo, že Vladimír má oči jen pro mě a po hodince se taktně rozloučila. Můj uplakaný večer měl nečekaný závěr: seznámila jsem se s mužem, který se za necelý rok stal mým manželem. Je sice o dvacet let starší, ale velký věkový rozdíl ani jeden z nás nevnímáme. Vladimír má mladého sportovního ducha, což má pozitivní vliv i na to, jak vypadá. Než jsme se potkali, žil už tři roky sám. Manželka mu zemřela. Vláďa měl tehdy 14 letého syna Martina a jakoby otci z oka vypadl, prostě věrná Vláďova kopie. Také jsem si s ním hned porozuměla. Bála jsem se, že nebude nadšený z toho, že nějaká mladá ženská nahradí po otcově boku jeho matku, ale po pár minutách se moje obavy rozplynuly. Martin byl naopak rád, že táta není sám. Konečně jsem s Vladimírem začala žít ten krásný rodinný život, po kterém jsem toužila. Můj muž byl velmi milý a pozorný a já si připadala jako v ráji. Také jsme se pokoušeli o miminko, ale to se nám bohužel nedařilo. Po vyšetřeních nás lékaři ujistili, že jsme oba zdraví, chce to jen trpělivost. Přišel konec loňského roku, byl Silvestr. „Míšo, Martin s námi letos bude slavit Silvestra. Však víš…, rozešel se s tou Kristýnou, co s ní přes rok randil a to víš, je z toho nějak špatnej, tak potřebuje pořádný odreagování,“ oznámil mi těsně po Vánocích manžel. Pravda, rok předtím byl Martin s tou Kristýnou a s kamarády někde venku a vrátil se až ráno. Musím konstatovat, že Martin vypadal skvěle! Vysoký 186 cn, svalnatý, a také nádherně mladý. „Ty už nejsi žádné dítě, ale opravdový chlap,“ říkal mu manžel. Také musím přiznat, že ten kluk se mi líbil a už když mu bylo sedmnáct, tak ve mě cosi zajiskřilo. „To se mi snad jen zdá, hlavně klid a chovej se jako matka“, napomínala jsem se a za chvíli se mi všechny nepatřičné pocity opravdu podařilo zahnat. Nebyl na ně čas. Čekali jsme hosty, připravovali pohoštění, bouchlo první šampaňské. Martin s mým mužem mazali chlebíčky, já připravovala kotel čočkové polévky a předpékala na půlnoc vepřová kolena. Kolem šesté se začali scházet známí a kamarádi, nakonec nás bylo skoro dvacet. Měli jsme velkou chalupu se sednicí rozměrů nádražní haly, jak jsem jí v duchu říkala, takže jsme se vešli docela dobře. Kdo neurval křeslo či židli, zabral si na zemi k těm účelům poházené polštáře. V osm se už jedlo a pilo ostošest. Přinesly se kytary, hráli jsme, zpívali, pak dokonce někdo navrhl pár her jako na pionýrském táboře, byla legrace a všichni se bavili. Jen Martin stále sledoval mobil, jestli mu nepíše jeho bývalá. Doufal, že se jí ho v posledním dni roku zželí a ona mu aspoň pošle přání. „Už na ni nemysli a bav se. Máš před sebou nový rok a spoustu krásných holek,“ utěšovala jsem ho a přisedla si k němu na velký polštář v rohu. „Kdyby ty holky byly jako ty,“ něžně se na mě podíval a objal mě kolem ramen. „Já tomu tátovi tak závidím.“ Nezvedla jsem se a neodešla. Blížila se půlnoc, alkohol zatlačil zdravý rozum někam hodně daleko a za chvíli jsem si uvědomila, že se s Martinem líbáme. „Tohle nejde, doufám, že nás nikdo neviděl,“ vzpamatovala jsem se a rychle se zvedla. Odbíjela půlnoc. Špunty lítaly do stropu, někdo se po přípitku vypařil do soukromí, ale většina vyběhla na louku za domem odpalovat ohňostroj. Já jsem šla, nebo lépe řečeno se motala do kuchyně ohřívat polévku a dopéct kolena. Víno už mi pořádně stouplo do hlavy, myšlenky mi vířily hlavou jako rozfoukané podzimní listí, bez řádu, logiky a zcela neuchopitelně. No jako opilci. Když přišel můj muž s velkým panákem a flaškou vodky v ruce a nabídl mi, kopla jsem ho do sebe úplně bez zábran. No co, je Silvestr, bylo už mi všechno jedno. „Mišulko, ještě do druhý nohy,“ vzpomínám si matně na jeho slova, když mi nalíval dalšího. Pak už si pamatuji pouze útržky. „Kdo má chuť na polívku, tak ať si nalije sám,“ vyhlásila jsem samoobsluhu, protože jsem jako hostitelka už nebyla schopná fungovat. Kolena pak musel dopéct kdosi jiný, ani nevím, který dobrodinec se toho ujal. Já měla dost. Šla jsem to rozchodit kolem chalupy, myslela jsem si, že se mi udělá líp a hlava se mi vyčistí. Jak tak klopýtám, najednou se vedle mě objevil Martin. Že prý mě jde hlídat, abych někde nespadla a nezmrzla, smál se. Za chvíli jsem si všimla, že mě drží za ruku. Pak se zastavil, stoupl si čelem ke mně a znovu mě políbil. „Míšo, nikdy dřív sem nezaregistroval, že si tak strašně přitažlivá a krásná ženská. Škoda, že ti to říkám zrovna teď, když sme voba trochu vopilí.“ „Asi právě proto sis toho všimnul až dneska,“ zlehčovala jsem situaci, ale cítila jsem obrovský nával erotického napětí. A když mě Martin začal hladit, objímat, pak mi najednou řekl: „Míšo… Já tě chciii…Já tě strašně moc chciii… Chci to s tebou dělaaat!“ Byl to nehorázně neslušný návrh, který jsem měla kategoricky odmítnout, jenže já byla dost přiopilá a byla jsem tak rozpálená, že jsem řekla bez zaváhání: „Tak jó, ale Marťo…, nikdo to nesmí vědět!“. Této své věty do smrti nepřestanu litovat. S Martinem jsme se tenkrát ruku v ruce vrátili do chalupy, kde se už povalovala celá návštěva v notném opojení. Můj muž spal v křesle jako zabitý, všude kouř z cigaret a strašný nepořádek. Tiše a s námahou jsme s Honzou vylezli schody do podkroví a tam zapadli do naší ložnice. Zamkli jsme se v ložnici a začali se líbat. „Zbláznila ses? To nesmíš udělat!“ zaslechla jsem chvílemi hlásek svého lepšího JÁ, ale mé horší JÁ, mé alkoholem omámené JÁ ho poslalo do háje. To horší JÁ bylo prostě hlasitější. Mluvilo na mne Martinovým hlasem, který mi když mi říkal, jak jsem nádherná, okouzlující, sexy a další nepublikovatelné intimnosti. Místo odpovědi jsem ho políbila a roztrhla mu košili. Utrhlo se pár knoflíčků, ale já se přitiskla na jeho tělo a vášnivě jej líbala. Polibky mi oplácel a začal mi rozepínat zip zezadu na šatech, které jsem měla na sobě. Cítila jsem, jak povolují a cítila jsem vzduch na svých zádech. Martin mě začal hladit a pomalu sundával šaty. Když ze mě začaly sklouzávat, trochu jsem se odtáhla od jeho těla, aby mohly snadněji sklouznout. Jakmile mi je sundal přes ňadra a začal mi laskat bradavky, cítila jsem, jak vlhnu. Jednou rukou jsem mu hlavu přitiskla víc k mé hrudi a druhou jsem mu zajela do rozkroku. Cítila jsem, jak jeho penis tepe a snaží se osvobodit z uplých černých kalhot. Rozepla jsem mu zip a knoflíček. Začala jsem ho hladit po lemu boxerek a sem tam zajela níže. Když se Martin přesunul od mých prsou ke krku, vzrušeně jsem vydechla a dala nohy víc k sobě, takže mi šaty sklouzly z celého těla. Stála jsem najednou před tím klukem úplně nahá a oddávala jsem se své hříšné touze, svému nemanželskému chtíči. Zatím co mne líbal, tak jsem mu sundala zbytek košile a vrhla jsem se na jeho kalhoty rifle. Když byly dole, stál tam jen v boxerkách, ve kterých se mu rýsovalo jeho ztopořené mužství. Chytil mne za zadek, takže jsem mu dala nohy kolem pasu, nadzvedl mě a odnesl na postel. Položil mě na záda a lehl si na mě. Opět mne začal líbat a rukou mi mačkal, ba přímo s vášnivou neurvalostí plenil ňadra. Byla už jsem pořádně vzrušená. Když si stoupl, sundal si boxerky a opět na mě nalehl. Cítila jsem jeho ptáka na své vyholené prcině. Leželi jsme na sobě, líbali se a mazlili, když v tom se Martin zvedl, chytil mne za nohy a přitáhl blíž k sobě. Pak nasměroval svůj docela mohutný penis k mému pohlaví a já instinktivně sama rozevřela stehna s koleny co nejvíc od sebe, jak jen to šlo. Ruce jsem rozprostřela po povlečení a čekala na to, co příjde… Když jsem pocítila jeho úd na svém těle, nevydržela jsem a hlasitě povzdechla. Martin mě chytil silněji rukama a pronikl do mne…, prudce, rázným přírazem, s živočišnou panovačností alfasamce… až to zabolelo.. Vykřikla jsem úlekem, možná trochu tou bolestí, ale určitě požitkem… Napnula jsem se na posteli a silně prohnula v zádech, zvrátila hlavu dozadu a nehty jsem zabořila do měkké přikrývky. Martin do mě začal pomalu přirážet. Cítila jsem, jak ze mě jeho úd vyklouzává a zase zajíždí zpět a já si jsem si to začala naplno užívat. Martin do mě začal přirážet čím dál tím rychleji a mně to dělalo nesmírně blaze. Už to nebolelo, i když sex byl tvrdší. Cítila jsem ho až na děloze, do níž mi vehementně narážel a já si přála, aby ještě zrychlil, ale nebyla jsem schopna slova. Jen jsem sténala rozkoší a viděla, že můj nevlastní syn si to také užívá. Ještě několikrát prudce přirazil a pak jsem pocítila, jak se má pochva stáhla a jak doslova teču. Bylo to úžasné. Martin nabíral tempo dostihového koně v cílové rovince. V těch chvílích jsem vzrušeně vyhekávala a hlasitě sténala. Najednou ustal a řekl: „Lehnu si na záda, poď na mě!“ To nebyla prosba, ale příkaz a já jej bez řečí uposlechla. Bylo to vzrušující. Martin si lehl na záda a já na něj nasedla. V této poloze jsem to ještě s manželem nezkoušela, ale vždy jsem chtěla. Když jsem dosedla na jeho penis, opět to trochu zabolelo, ale já na bolest zapomněla. Začala jsem hýbat pánví dopředu a dozadu a ruce dala vedle Martinovi hlavy. Hladil mě po celém těle, ale nejvíce na prsou, které mi hnětl a žmoulal na nich vztyčené bradavky. Pak mne chytil za zadek a začal přirážet. Skákala jsem na něm jako nějaká laciná děvka, ale vzrušovalo mě to čím dál tím víc. Začala jsem zase hlasitě vzdychat a občas jsem se kousnula do rtu. V tom jsem pocítila něco jedinečného. Svaly kolem pánve se mi začaly stahovat a já zrychlila pohyby. Napnula jsem všechny svaly v okolí třísel a začala se třást. Byl to báječný pocit – pocit blaha. Jako bych se vznášela a jakoby se ve mě nafukoval míč. Zavzdychala jsem tak nahlas, až jsem se bála, aby to někdo neslyšel. Pak ten míč praskl a já padala ve spirálách dolů jako javorový list. Když pocit přešel, cítila jsem pro změnu pulzovat Martinův úd a to ve mě se rozlévající teploučko. I on měl orgasmus z toho, jak se mé svaly stahovaly, stahovalo se i prostředí mé pochvy a ta se obepnula kolem jeho údu. A jak jsem se na něm kroutila, vzrušilo to i jeho. Bylo mi v té chvíli jedno, že se do mě vysemenil. Dokonce mne napadlo, že jestli s ním budu mít dítě, budu šťastná. Vyčerpaná jsem se z něj svezla na postel, lehla si vedle něj, přitulili se k sobě, přikryli se a v těsném objetí jsme usnuli.
Ráno, mohlo být tak asi půl šesté, jsem se probrala do novoroční ranní tmy. Hlava mne bolela od silvestrovského pití a chtělo se mi čůrat. Ztěžka jsem vstala a náhle se mi začaly vracet vzpomínky na dění uplynulé noci. Sáhla jsem si do rozkroku a tam jsem to měla stále umolousané, trochu slepené. „Ježiši, co to… Proboha, já sem přece kráva!“ mluvila jsem pro sebe. Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a opět jsem se zhrozila. Vedle mne ležel můj nevlastní syn Martin…! „Takže se to fakt stalo?? Ježišmarjá…“ zděsila jsem se. Hned jsem si uvědomila, že Vláďa chrní někde dole v sednici a mohl by přijít dospat se sem, do naší manželské ložnice. Začala jsem tedy nervózně lomcovat Martinem a chvíli mi trvalo, než-li se vzbudil. „C…co…co jéé??“ zabrumlal nerudně. „Chci spaaat!“ „Vstávej, dělej! Musíš do svýho pokoje, tam si pak spi jak dlouho chceš… Dělej, vstaň! Může sem přijít tvuj táta!!“ lomcovala jsem s ním, až se posadil. Znovu jsem mu musela zopakovat důvody mého buzení. Chvíli na mě civěl jako čerstvě vyoraná myš, ale pak mu to přece jenom docvaklo a najednou rychle vstal a začal s mojí pomocí sbírat po ložnici své věci. Já pak tiše odemkla, opatrně vykoukla na chodbu a vidouc, že je čistý vzduch, vystrčila jsem ho ven z ložnice. Martin se belhavými kroky dostal ke svému pokojíku, otevřel dveře a zmizel mi z očí. Nyní jsem na sebe rychle oblékla noční košili, kterou jsem měla pod polštářem, své svršky, tj. šaty, tílko, kalhotky a šprndu jsem uložila spořádaně na křesílko v koutě a pak jsem začala zjišťovat rozsah škod na prostěradle. Samozřejmě na něm byly fleky od mých šťav a hlavně od Martinova semene, které ze mne vyteklo. Naštěstí v ložnici byla stará truhla a v ní čisté ložní. V cuku letu jsem stáhla zaneřáděné prostěradlo a natáhla nové. Jen jsem to dokončila a vyndala si čistou osušku, vstoupil, či vrávoravě se vnesl do ložnice manžel Vláďa. „Co je, proč nespíš?“ divil se. „Jednak musim čůrat a pak mě bolí hlava a sem taková celá vopocená, tak du dát sprchu“, řekla jsem. „Hmm“ a já se du eště dospat", odpověděl mi, vysvlékl si kalhoty a mikinu s košilí a v tu ránu ležel na Martinově místě a začal snad v minutě chrápat. Vyšla jsem z ložnice a sestupovala po schodech dolů. V hlavě jsem měla zmatek. Kdyby to šlo, všechno bych vzala zpátky. Bohužel se to stalo a já si přísahala, že se už alkoholu nikdy nedotknu. Nadávala jsem si a cítila jsem vůči Vláďovi hrozné výčitky… K opilecké kocovině se přidala ta morální, nevím, z čeho mi bylo víc špatně. Nenápadně jsem probrečela zbytek Nového roku a snažila se vše zahánět úklidem. Hosté včerejších nočních oslav se pozvolna během dopoledne vytráceli do svých chalup a chat v sousedství, pár kolegů od Vládi z firmy s manželkami odjelo a zatímco Martin chrněl ve svém pokoji a Vláďa, který přeci jen o 9. vstal, aby všechny vyprovodil, vypadal jako rorýs, já uklízela. Sbírala vypité i nedopité lahve, do odpadků házela nedojedené jídlo na talířích, vytírala dlaždice na podlaze v sednici, pak jsem myla nádobí a vůbec, snažila jsem se výčitky zahánět prací
„Byla jsem nevěrná!“ Tahle tři slova mi zněla v hlavě pořád dokola. Stalo se něco, co jsem nechtěla, a ten pocit byl strašný. Bojovala jsem sama se sebou. Jediný, kdo o mém poklesku ví, je ten, s kým jsem ho spáchala. Martin. Manželův osmnáctiletý syn. Měla jsem nutkavou potřebu to někomu říct – především svému manželovi. Věděla jsem však, že bych mu ublížila a že budu muset žít ve lži a přetvářce. „Ne, nemůžu ho ranit… Vždyť je to hodnej, milující chlap se kterým nám to náramně klape…“, říkala jsem si. Vždy jsem se snažila dělat maximum pro náš vztah, protože ho opravdu miluji. Když jsme se po třech letech vzali a já se nastěhovala k Vláďovi do jeho 3+1, proměnila jsem ho v opravdové hnízdečko lásky. Nutno říct, že mi Vladimír s Martinem dost pomáhali. Odměňovala jsem se jim vyvářením i snahou o úklid a setrvale se pokoušela co nejvíc potlačit své špatné zvyky a vlastnosti. Vláďa se mi za to odvděčoval péčí a starostlivostí v chlapském duchu – sebrat ponožky z podlahy je nesplnitelný úkol, ale seřídit kolo zvládl hned. V posteli nám to také klapalo, alespoň jak jsem mohla na základě svých předchozích zkušeností z předchozích vztahů posoudit. Na začátku jsme se slaďovali, postupně zjišťovali, co se druhém líbí, a nakonec oba našli spolehlivý způsob, jak druhého přivést k orgasmu. Počáteční vášeň, kdy jsme se milovali denně, vystřídal poklidný „manželský“ život, kdy se jeden ani druhý nezlobil, když protějšek večer občas místo sexu raději sáhl po knize. Byla jsem šťastná a nikdy neměla pocit, že mi něco chybí. Proto doteď nechápu, jak jsem mohla tak selhat. Pravda, ten divoký sex s Vládovým synem, který byl asi tím nejlepším, jaký jsem kdy zažila – opilost a vědomí, že je to riskantní, zapovězené, nemorální a zavrženíhodné mi dodalo nečekanou odvahu a já se prostě odvázala jako nikdy. O to horší bylo ranní probuzení.
Co jsem to pro boha udělala? To přeci ani nejsem já? Já, která si vždycky říkala, že mně se to stát nemůže. Výčitky svědomí byly ohromující. Když jsem uviděla manžela a Martina v poledne u oběda, kterým jak jinak, byla zbylá čočková polévka, nejraději bych se propadla do země. Martin klopil zrak a chudák Vláďa měl parohy, aniž co tušil.
2. ledna jsme se vrátili domů do města do všedních dnů nového roku. Martin odjel do Prahy, kde bydlel na internátě a navštěvoval střední průmyslovou školu technického zaměření, já a manžel jsme šli do práce. Mimochodem pracuji jako referentka na úřadu sociálního zabezpečení. Hlavně jsem se potřebovala někomu svěřit s tím, co jsem provedla. Mojí vrbou byla moje dlouholetá kamarádka Jitka. S brekem jsem jí vyprávěla, co se stalo a hledala u ní pochopení a radu co teď. Vyjevila jsem jí, že nikdy jsem si o sobě nemyslela, že bych byla taková mrcha, že bych zahnula. Bohužel, stalo se. Sama nebyla svatá a i ona za sebou měla jeden takový románek s milencem. " Nejsi první ani poslední„, řekla mi s úsměvem. "No co, tak sis užila, fajn. Ale máš rodinu a používej mozek. Nesmíš nic říct, raději se kousej do ruky nebo odejdi, když ti to půjde na jazyk. Co by Ti asi tak na to měl manžel říct? Super miláčku, miluju Tě a chybovat je lidský, ostatně bylo to s mym synem, zůstane to v rodině, tak pojď, zapomeneme na to a všechno bude jak bylo dřív? Tak naivní doufám nejsi? Přece si kvůli jednomu úletu, kterej nic neznamenal, nenecháš rozbít rodinu? Musíš se s tím vypořádat sama, to bude asi tvůj největší trest. Všechno chce jen čas, uvidíš“. Takové rady jsou sice fajn, ale těžko se to v dané situaci chápou. Kdykoliv jsem byla s manželem pohromadě, cítila jsem se jak největší zrádkyně. Hledala jsem názory ženských v diskuzích na internetu, dokonce uvažovala o pomoci psychologa. Musela jsem si ovšem srovnat myšlenky v hlavě sama. Začala jsem se utěšovat, že jsem jen člověk, který dělá chyby. Vždycky když jsem se začala cítit provinile, raději jsem začala doma něco dělat.
Od té doby se topím ve změti pocitů a nevím, jak s nimi naložit. Cítím obrovskou vinu, mám výčitky, co jsem to udělala – a hlavně jak jsem to mohla udělat, když Vláďu miluju. Ani na okamžik by mě nenapadlo o tom pochybovat. Připadá mi, že jsem ho hrozně zradila, kdykoli se na něj podívám, je mi ze sebe nanic. Přitom jsem nevěru některých svých kolegyň či kamarádek, které se tím ještě v práci chlubily, odsuzovala.
Užírám se sama sebou a mám pocit, že se z toho za chvíli zblázním. Strašně bych potřebovala se někomu svěřit, ale nemám komu. Všechny kamarádky Martina dobře znají, mají ho rády a já si netroufám jim to říct, protože se bojím, že by to jednou prasklo.
Uplynuly od onoho Silvestra skoro 3 týdny. Život ve lži by se skutečně zaběhl do normálu a já se snažila na všechno zapomenout. Martinovi jsem o prvním víkendu, kdy přijel z Prahy mezi čtyřma očima na rovinu řekla, že z mé strany to byl jen úlet v opilosti, že střízlivá bych mu to nikdy nedovolila, že mne to mrzí a sžírá, že jeho tátu miluji a nechci jej zklamat, takže ať si nedělá plané naděje na nějaké pokračování. „Bylo to moc fajn, ale to je všechno a tím to končí!“ I on se před otcem cítil divně a tak souhlasil, že za tím Silvestrem učiníme tlustou čáru. Snažila jsem se na vše zapomenout. Martin byl v Praze což mi situaci ulehčovalo, neměla jsem ho na očích. Jenže pak jsem si uvědomila, že jsem nedostala menzes a nic nenasvědčovalo tomu, že bych ho měla dostat. Koukla jsem do kalendáře a už jsem měla 4 dny zpoždění. Znervózněla jsem. Za další týden jsem si koupila gravitest a dva proužky hovořily jasnou řečí! Martinovi jsem o tom neřekla a manželovi také ne, tedy do té doby, než mi začaly ranní nevolnosti. Byl to Vladimír, který mi po třetím ránu na WC, kde jsem zvracela skoro žertem nadhodil… „Hele, Míšo, nejsi třeba v tom???“ Asi v půlce února jsem zašla na gyndu. Tam mi lékař potvrdil, že čekám dítě. Vladimírovu radost vám ani nedokážu popsat. Byl nadšený, zahrnul mě dárky a péčí. Kdyby ve mně nevrtaly pochybnosti, čí dítě vlastně nosím, byla bych tou nejšťastnější ženou na světě. Vladimír mě doprovází na všechny lékařské kontroly, byl také u toho, když nám lékař na ultrazvuku v půlce dubna oznámil, že čekám syna. Martin samozřejmě už také ví, že jsem těhotná. Ani slůvko o tom, že by dítě mohlo být jeho, mezi námi nepadlo. Byli jsme oba rozpačití, když jsme stanuli tváří v tvář, ale kvůli Vladimírovi jsme museli společné chvíle zvládnout. Poslední dobou jsem si myslela, že jsem se už dokázala přes všechno přenést. Začala jsem si chystat věci na miminko. S Vladimírem připravujeme pokoj pro malého. V myšlenkách jsem se pomalu přestávala zaměstnávat tím, kdo je vlastně otcem dítěte. I když tuším, že je to Martin, navenek jsem si tyto úvahy zakázala. Bylo mi jasné, že po porodu budu natolik zaměstnaná, že na pochyby a výčitky nebude čas. Mému rozpoložení nahrával i Martin, neozýval se už tak často. Vladimír to přičítal jeho práci. Já si myslela něco jiného.
Ale před několika dny mne Martin převezl. Zavolal mi a v jedno odpoledne z Prahy a začal mluvit o tom, že o všem hodně přemýšlel a že si myslí, že dítě, které v sobě nosím, je jeho. Manželovi tak porodím syna nebo vnuka?
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Sofie
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Fanyn
