Povídka.cz povídky psané životem...
Kapitola 1: Jiskření.
Městečko Míchov se rozprostírá na svahu místní velehory zvané Smraďák. Bůh ví kde předkové k tomuto názvu došli, protože dnes tam nic nesmrdí, pokud odpočítáme zápach starých Smržů. Vjedete-li do městečka ulicí rodinných domků, nebo spíše vilek, ocitnete se na čtvercovém náměstí, kde dominantou je radnice, stvořená snad ze všech stavebních slohů, co existovaly. Na protější straně náměstí se tyčí hotel Záložna. Silnice se potom kroutí do vršku, kolem zemědělského družstva až ke kostelíku s malým hřbitovem. Dál už vede pouze polní cesta do blízkého lesíka na úpatí Smraďáku.
Bylo pondělí. Tajemník obecního zastupitelstva Zdeněk Malý v bujaré
náladě vtančil do sekretariátu. “Zdravím našeho Anděla strážného,“
zahlaholil na sekretářku. „No ty máš dneska jakousi dobrou náladu,“
sondovala: „že sis narazil nějakou kočku?“ „Kočka to sice nebyla, ale
s klukama ze školy jsme si udělali takovou malou pánskou jízdu.“ „Tak
to bys měl mít spíše kocovinu, ne tady trdlovat,“ namítla a hodila mu do
náruče velkou obálku. „Co to je?“
„Nevím, ale poslali to z ministerstva zemědělství.“
„K nám, snad na družstvo?“ „Já to neotevřela, je to psané na
tebe.“ Hodil obálku na stůl, zapnul počítač a srovnával si na stole
hromadu restů. Opatrně otevřel nožíkem ministerskou obálku, přečetl si
úvodní dopis a zařval: „Já se na to už vyseru, ono nestačí že nás
zavaluje pitominami naše ministerstvo!“
„Co se čílíš hned zrána?“ ozval se starostův hlas a vzápětí vplul
jeho pivní mozol a pak ostatek.
„Poslouchej Radku, oni po nás chtějí sečíst, pokud možno co
nejpřesněji, kolik kdo chová domácích zvířat, prasat, koz, koňů a krav.
Řekni, jsou oni normální?“
Z vedlejší místnosti se ozvala sekretářka: „s těma kozama to máš
jednoduché, podívej se kolik je u nás zaregistrovaných ženských a
vynásob si to dvěma!“ Starosta se zamyslel: „hele Zdeňku, něco tam
vyplň, stejně je jim to na hovno a nezapomeň uložit kopii.“
„Já vím,“ zasmál se tajemník „když lhát, tak vždycky stejně.“
Táhlo na desátou hodinu, s úlevou hodil seznam zvířat do kopírky a
zařval „Andílku, prosím jednu kávičku!“ Od vedle bylo slyšet: „Ano
pane tajemníku a máš tady návštěvu!“ Otevřel dveře a málem srazil
pohlednou mladou ženu, která zrovna chtěla otevřít dveře do jeho
kanceláře. „Ježíš, promiňte, já nevěděl že jste za dveřmi,“
zakoktal překvapeně, „pojďte dál, dáte si kávu?“
„To nemusí být,“ usmála se. „Andílku, ještě jednu kávu pro slečnu,
nebo pro mladou paní?“ sondoval. „Zůstaňme u slečny, jsem Helena
Prudká, nová lékařka na středisko.“ „No to je nádhera,“ zajásal,
„oni si přece jenom na nás vzpomněli?“ „Můžete mě po kávě ukázat
ordinaci?“ zaprosila. „Samozřejmě a kde bydlíte, budete sem
dojíždět?“ zeptal se a dělal na stole místo na kávu. „Zatím jsem si
vzala pokoj v hotelu, pak si seženu nějaký podnájem.“ „Ale to
nemusíte, k ordinaci přísluší služební byt. Teda, je to větší
svobodárka.“ „Já tedy žasnu, vy tady máte pro doktora služební byt, to
se hned tak nevidí,“ udiveně zakroutila hlavou. „No, ordinaci si budete
muset asi nově zařídit, on starý doktor si nepotrpěl na novoty,“ podíval
se na ni. „Poslechněte pane tajemníku, dala by se tady sehnat sestra?“
„Tak to nevím,“ zamyslel se „stará Sedláčková je už v důchodě, no
poptáme se.“
„A já bych vám tam nemohl dělat sestřičku?“ zeptal se šelmovsky.
„Kdo by potom dělal tajemníka, přemýšlel jste o tom?“ namítla.
„No jo, takového vola, tady jiného nenajdou,“ konstatoval trpce a pak ji
upozornil „nelekněte se, posílám zprávu starostovi“ a zařval „Radku,
pojď sem!“
Starosta se objevil ve dveřích a hned začal: „teda Zdeňku, já ti to asi
zatrhnu, vodit si slečny v pracovní době do kanceláře“. „Vítám vás
paní doktorko, náš Anděl strážný mě už všechno vyslepičila.“
Tajemník zaúpěl: „vona zase poslouchala za dveřmi!“ „Neposlouchala,
ale chystala kafe a podruhé si zavři dveře od kanceláře,“ odvětila a
vplula s kávou na podnose. Po kávě vzal klíče od střediska a doprovodil
doktorku. „Čeká mě tady hodně práce,“ konstatovala, když se
rozhlížela po ordinaci. Šli po schodech do patra, do služebního bytu.
„Není to zařízeno, po smrti starého doktora si nábytek rozebralo
příbuzenstvo, zůstala jenom kuchyňská linka a sporák. Ale je to celý
vymalovaný a vyčištěný, uvidíte.“ „To nevadí a je tady nějaká
prodejna s nábytkem?“ „Hned tady kousek od náměstí, ale velký výběr
tam nehledejte, prodávají spíše podle katalogů.“ Vešli do bytu,
rozhlédla se po pokojích a kuchyni: „říkal jste svobodárka, vždyť je to
pěkný malý byt?“ namítla překvapeně. „Ale velký to není, však
vidíte,“ usmál se na ni „ kdo vám s tím pomůže, máte někoho
z příbuzenstva?“ „Jsem holka až z Vysočiny, tak si budu muset pomoci
sama.“
„Rád vám pomůžu, stačí písknout,“ hned se nabídl. „Beru,“
zasmála se, „teď se půjdu podívat do ordinace, co se z toho dá vytlouct
a nebudu vás zdržovat, jistě máte hodně práce.“ „Jistě,“ odvětil
„ teď právě počítám prasata, kozy, krávy pro naše ministerstvo
zemědělství.“ Zacinkal klíči: „tak tady jsou vaše klíče a
nezapomeňte písknout.“ Dodělával pomalu denní resty, Anděl strážný
stála u okna a šmírovala náměstíčko.
„Zdeňku, víš že pekař má novou dodávku?“
„No tak ať ji má, asi ji potřebuje,“ odpověděl lhostejně. „Pojď,
pojď se honem podívat, ta mladá Vobořilová má kluka, vždyť teď vyšla
z učení.“ Vstal, koukl se z okna: „docela jim to sluší,“ poznamenal
a šel pokračovat v práci. Anděl stála s nataženým krkem, aby lépe
viděla: „jdou nahoru ke kostelu, co tam budou dělat, je zavřený?“
přemýšlela nahlas. „No modlit se nebudou a přestaňte poskakovat u okna,
copak se tady dá pracovat?“ Ušklíbla se, rozcuchala mu vlasy a zmizela ve
své kanceláři. Mezitím dva sledovaní pomalu, zavěšeni do sebe vystoupali
kopeček ke kostelu a dali se polní cestou k lesíku. Byl letní, voňavý
den, obloha bez mráčku. Zmizeli mezi stromy a přesunuli se na malou, lidským
zrakům skrytou paseku. Sedla do mechové pokrývky, vyhřáté od sluníčka a
její partner se natáhl vedle ní. Srovnala si sukni, přitiskla se k němu a
začali se líbat. Volně, beze strachu, že je někdo bude hlídat. Tiskl ji
k sobě, líbal tváře, bradičku a rukou hladil záda milované dívky.
Cítil jak v něm narůstá napětí, jeho ruka byla stále dotěrnější.
Dusil ji dlouhým polibkem a převrátil na záda. Nadechla se: „prosím tě
neblbni,“ zašeptala. Rukou sjel na kolínka, hladil ji nohu a ruka pomalu se
zasouvala pod sukýnku. Zčervenala, zavřela oči a pevně sevřela nohy.
Nevadilo mu to, pokračoval v hlazení až na pahorek nad klínem, mazlil se
s ním, cítil, jak se klín malounko zdvíhá proti ruce a Anička vzrušeně
dýchá. „Miláčku, přestaň, nebo se něco stane,“ zakňourala. Vyjel
rukou z pod sukýnky a začal rozepínat knoflíčky halenky. Když se objevila
mladá, vzrušená ňadra před jeho zrakem, strnul chvíli obdivem a potom se
hladově vrhl na obliny a pokrýval je polibky. Ruka se vrátila na bývalé
místo nad klínem, hladila, laskala chloupky skryté tenkou látkou kalhotek.
Růžová poupátka na vrcholcích kopečků stála pod přívalem polibků
vztyčená a jakmile se rty přisály na jedno z poupat, Anička prudce
vydechla, zaúpěla, rukama mu tiskla hlavu k sobě a dole ucítil, jak se
nožky pootevřely. Sklouzl rukou mezi ně a hladil, mazlil se s oblinou mladé
lasturky. Anička zasténala, rozevřela ještě více nohy a celá vzrušená
prosila: „prosím tě přestaň, víš co děláme, víš co se může
stát?“
Opatrně odhrnul lem kalhotek, vklouzl prstem do horké lasturky a krouživě
dráždil dívčí poštěváček. Tělo se jí vzepjalo v prvním nepoznaném
záchvatu orgasmu, sténala mačkala mu hlavu uvězněnou mezi kopečky ňader.
Vysvobodil se z objetí rukou, rychle vyprostil kolík a zvedl nožky své
dívky, ještě ztuhlé v zajetí rozkoše. „Ne, prosím tě ne!“ vykřikla
když ucítila jak se tlačí dovnitř. Ruce zaťala do mechové porostu a
vzápětí vykřikla bolestí: „auuu, ty blbče, co jsi to udělal!“ Ještě
téměř ochromená nečekanou bolestí hodila mu do tváře trsy mechu, které
v bolesti vyrvala z porostu. Snažila se ho shodit ze sebe, ale byl pevně
přitisknutý a začal rychle uvnitř útočit. Sténala bolestí, která
pozvolna přecházela v nějaký jiný pocit. Cítila zase tu vlnu vzrušení,
přestala se bránit a neuměle, vstřícně se přirážela svým klínem
naproti.
Zvrátila hlavu, zavřela oči a vychutnávala si něco, co v životě
nepoznala. Z tohoto ji vyrušilo Ivanovo zasténání a něco horkého ji
zaplavilo nitro. Vystřízlivěla zděšením: „proboha ty jsi to do mě
vypustil, blbče, budu těhotná, nemáš rozum?“ vyrážela ze sebe
s pláčem. Tiskl ji v náručí, stále ještě s ní spojen a rozechvěle
šeptal: „jsi má, jenom má.“ Útočník vyklouzl ze svého pracoviště,
tak se udýchaný položil do mechu a Anička se k němu přitiskla: „budeš
si mě hošánku muset vzít. Co jsi spískal, teď zaplatíš chomoutem.“
Objal ji, políbil a zašeptal: „taky mě o nic jiného nejde,
miláčku.“
Horko v kanceláři obecního úřadu se stávalo nesnesitelné, tak se
tajemník uráčil vstát a otevřít okno.
„To je nápad!“ ozvala se Anděl strážný z vedlejší kanceláře a
přesunula se na oblíbené pozorovací místo v jeho kanceláři. U ní ji ve
výhledu bránil vzrostlý strom.
„Hele, už jdou zpátky!“ tiše zajásala když spatřila dvě postavičky
pomalu kráčející od kostela na náměstíčko. „Teda, ta Anča má
nějaký divný krok, celou výplatu bych za to dala, že se nemodlili
v kostele. Raději budu pucovat starostovi řetěz. Dej na mě, do třech
měsíců budou mít svatbu!“
„Teda Anděli, vy máte starosti,“ zakroutil hlavou „ a zase mě
stíníte, to nemáte nic na práci?“ „No aby ses nepotento, a vůbec, co ta
doktorka, co, líbí se ti, hned jsem to na tobě viděla.“ „Kvůli mně
řetěz pucovat nemusíte,“ namítl a raději dělal že pracuje.
Doktorce ložnici slíbili do týdne, na obývák si bude muset počkat.
Zavolala tajemníka, domluvili se a tak když konečně stála ložnice
smontovaná na svém místě, s úlevou se natáhla na postel: „uf, hotovo,
ale je krásná, že?“ „Dobře jste si ji vybrala, ale na co dvojlůžko?“
„Mám ráda pohodlí, když se můžu rozvalit,“ zabásnila se zavřenýma
očima. „A vůbec, musíme si vykat?“ „No já začít nemohl, tak teda
já jsem Zdeněk.“ Posadila se na posteli „ Helena, jméno mé,“
zrozpačitěla „ale na připití mám tady jenom Kofolu, to se asi nehodí,
že?“
Rozesmáli se, posadil se na postel vedle ní „ale pusu na tykání mě
můžeš dát i bez toho pití, nebo ne?“ Našpulila rty, tak ji krátce
políbil a oba rozpačitě zůstali sedět.
„Nechceš jít se mnou na večeři?“ zeptal se nesměle. „Ty umíš
vařit?“ podivila se. „Ale ne, připálím i vodu, na večeři do
Záložny“. „Tak to ne, musíš jíst domácí stravu, dnes udělám
večeři pro nás já. Jako odměnu za pomoc,“ rozhodla a hrnula se do
kuchyně. Sedl si v kuchyni ke stolu, pozoroval ji jak připravuje večeři.
Líbila se mu stále víc a víc. „Anděl strážný se ptala Sedláčkové,
jestli by nešla k tobě jako sestra.“ „Co ona na to?“ zeptala se od
plotny. „Prý si to musí ještě probrat se starým.“ „Poslechni Zdeňku
proč jí říkáte Anděl strážný, má snad jméno?“ „To víš,že má,
jmenuje se Alena Křižánková, dělá na obecňáku od nepaměti a ten název
se s ní táhne, nevím jak dlouho.“ „Ona je myslím hodně zvědavá?“
zeptala se a cosi míchala v misce. „Té neujde nic co se v městečku
šustne, má svoji síť informátorek, ale je to pracant, až na tu její
nevymáchanou hubu.“ Kuchyní to zavonělo, nachystala příbory, talíře a
chvíli na to již seděli a pochutnávali si na jídle. „Teda ty umíš
vařit,“ vydechl rozkoší: „poslouchej Heleno, nechceš si mě vzít, víš
kvůli jídlu,“ dráždil ji. Usmála se šelmovsky a oplatila mu to: „a
kdybych řekla ano?“ Zakuckal se, zrudlý ve tváři: „to nemyslíš
vážně?“ vydechl.
„Však ty taky ne, tak je to jedna, jedna,“ zasmála se „a jez, budeš to
mít studený.“ Po jídle pomohl s nádobím a když se loučili zaprosil
„prosím ještě jednu pusu na to tykání.“ Políbila ho dlouze a
zašeptala: „nezneužíváš toho trochu?“
Julius Robbertos
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
J. Robbertos
Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz
Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury