Úchylákem proti své vůli
Bydlím v Olomouci a moje práce vyžaduje poměrně časté cestování mezi našimi velkými městy především Prahou, Plzní, Ústím nad Labem, Ostravou a Brnem. Časem jsem dospěl k tomu, že situace na našich silnicích je výrazně méně spolehlivá než situace na železnici, a tak povětšinou cestuji vlakem. Jednou jsem se vracel lůžkovým rychlíkem, co jede až kamsi na Slovensko, z Plzně, byla středa osm hodin večer. No tedy lůžkovým, lůžkový měl být původně, ale díky nějakým problémům na trati byl vypraven klasický „modrý“ rychlík. „Lůžkové vozy budou mimořádně připojeny ve stanici Olomouc z důvodu zpoždění obracené soupravy,“ znělo vysvětlení staničního rozhlasu. Z Plzně na Prahu ten den vlaky asi moc nejezdily, a tak byl do Prahy byl rychlík plný, ale v Praze se poměrně rychle vyprázdnil, v našem oddíle jsem zbyl jenom já a přímo proti mě, na čtyřsedačce krásná asi dvacetiletá blondýnka. Měla na sobě černou minisukni a bílou halenku zdůrazňující její dosti plný výstřih. Nebylo na co jiného koukat a čtení listin jsem měl pro dnešek dost, a tak jsem na ní poměrně nestydatě civěl. Jak jsme vyjeli z Prahy hl. n. evidentně si všimla mého zájmu. „Môžem prisadnúť?“ zeptala se mě, když se naše oči náhodně setkaly ve vzájemném pohledu. „Prosím,“ odpověděl jsem. „Nerada cestujem sama, najmä takto v noci,“ vysvětlila, „vyzeráte slušne.“ „Beze všeho,“ snažil jsem se dostát pověsti gentlemana, kterou u ní navodil nejspíše můj dobře padnoucí oblek. Sedla si tedy na stejnou čtyřku, na které jsem seděl já, také k okénku, přímo naproti mě. Její volba místa mě překvapila, na čtyřsedadle nebylo moc místa, a tak, byť jsem se o to chtěl snažit, nešlo se příliš vyhnout tomu, aby se naše nohy dotýkaly. Znažil jsem se udržet zrak co nejdál od jejího výstřihu a nohy tak, aby příliš nezasahovaly do její intimní bubliny. Ona podle všeho moje rozpaky pozorovala a snad se jimi i bavila. Bože, ona ani neměla na těch dlouhých nohou trčících z její minisukně silonky, všiml jsem si. Už na to nebylo moc počasí, tak mě to zarazilo a zaujalo. Chvíli jsme se nenuceně bavili, takový ten small-talk, kam cestujeme a tak dále. Všímal jsem si, že se během rozhovoru naše nohy třely více, než bylo třeba, než bylo ve stísněném vlaku normální, než bylo zdrávo. Ona, jako by to ani nevnímala a pokračovala v bezobsažném tlachání se mnou dál. Ještě před Kolínem odtáhla jednu nohu od druhé, rozdělila s ní moje nohy a mojí pravou nohu navedla tak, že naše nohy spolu tvořily jakýsi zip. Při té akci mi nedala jinou šanci, než zahlédnout proužek jejích růžových krajkových kalhotek, které měla pod sukní. Nevím, jestli to byla ta její slovenština, to její zvláštní chování, ten její plný výstřih a z něj koukající lem růžové podprsenky, její poněkud zvláštní vůně nebo všechno dohromady, ale začala mě ta situace docela vzrušovat. A oblekové kalhoty v tomto nejsou velmi dobrým „maskovačem“. „Nie je to tak pohodlnejšie?“ komentovala náši novou vzájemnou polohu. Opravdu bylo, mohl jsem takto natáhnout obě svoje nohy. V Kolíně nikdo nenastoupil, průvodčí nás za Kolínem zkontroloval, a omluvil se za nepříjemnost s nepřipojenými lůžkovými vozy a zase odešel. Tou dobou se náš rozhovor úplně rozpadl, spíše se jednalo o sérii významných pohledů do očí, kdy já jí střídavě civěl do výstřihu a tam, kam mi její sukně bránila ve výhledu mezi její roztažené nohy, a ona mi v mezidobí zase koukala po mém vzdouvajícím se poklopci. Občas jeden z nás prohodil nějakou nelogickou a bezobsažnou větu, načež druhý po trapně dlouhé chvilce významných pohledů nesouvisle odpověděl. Situace se vymykala z rukou, mně tedy určitě, myslím ale, že nám oběma. Něco se muselo stát, nebo možná nic, cítil jsem sucho v ústech i svoje srdce snažící trhnout tepový rekord vzrušením, možná i strachem, možná i očekáváním. Začala to ona, pojednou, ještě jsme nebyli ani v Pardubicích, zula svůj fialový střevíček a položila svoji náhle bosou nohu na sedačku těsně před můj vypouklý poklopec zdůrazněný mým rozkročeným posezem. Chvíli si mě zkoumavě prohlížela a já nešetřil nechápavými a zmatenými pohledy na oplátku. Chvilku jakoby váhala a pak se svojí bosou nožkou opřela o můj poklopec, chvíli mě takto masírovala nohou, čímž moje vzrušení dospělo do bodu, kdy jsem příliš nebyl schopen kontrolovat své akce. Reflexivně jsem přitáhl svou ruku tam, kde už rejdila její nožka a zároveň s tím, že jsem hladil její červeně nalakovanými nehty ozdobený nárt jsem i jaksi mimoděk povoloval zip svých kalhot, čímž mé boxerky v důsledku tlaku toho, co bylo pod nimi expandovaly. Těsně před stanicí Pardubice nás v tomto laškování přistihla hlídka bezpečnostní agentury, která se se smíchem odporoučela v nejkratším možném čase. Ve stanici Pardubice do našeho oddílu znovu nikdo nepřisedl. A tak se teď už obě mé ruce věnovaly naplno nožce, co mi masírovala rozkrok. Pokročil jsem před hladce oholenou holeň ke kolenu a od kolene ke stehnu. Chtěl jsem pokračovat dál, ale naše vzájemná poloha mi to nedovolovala, a tak jsme po chvilce bezeslovného domlouvání dospěli k tomu, že zaujmu místo vedle té slovenské rošťandy. Než jsme dojeli do České Třebové, rejdila už jedna moje ruka pod její minisukní, a druhá zkoumala lem jejího výstřihu, zatímco její jedna ručka zkoumala, co se mi to pod boxerkami výrazně trčícími z mého poklopce vzdouvá a její druhá ručka mě vískala ve vlasech. Nelíbali jsme se, naše obličeje dělilo deset centimetrů vydýchaného vzduchu a upřený vzájemný pohled do očí, hodně vzrušený, dychtivý a plný očekávání, ale i tázavý a nechápavý. Jako by mezi nás někdo položil pravítko, které jsme měli svými čely udržet. Překvapivě ani Česká Třebová, ve které jsme zakrátko zastavili, nepřinesla do našeho oddílu další cestující, ostatně bylo už po jedné ráno. Ne, že bych si byl jistý, že bychom si jich bývali všimli. Avšak nastal další zvrat. Její kabelka, kterou měla položenou na drážním stolečku u okna se náhle rozvibrovala. Z upřeného pohledu náhle ucukla a procedila „Prepáč.“ a rukou, co mě před vteřinou vískala ve vlasech sáhla do kabelky, jedním tahem z ní vysunula svůj smartphone, zkontrolovala volajícího a přijala hovor. „Ahoj chrobáčik!“ zazněla její první slova. „áno, samozrejme, idem domov… neviem… neviem asi o ôsmej ráno… stretneme sa na stanici?“ Evidentně telefonovala se svým přítelem. Ovšem její oči znovu začaly hypnotizovat ty mé. A její ruka, ta se tedy nechovala jako ruka cudné zadané dívky, která telfonuje se svým „chalanem“. Naopak, její dobývání mého poklopce nabralo na intenzitě, rozepla mi knoflík kalhot, zajela mi rukou pod boxerky a poprvé se dotkla mé chlouby kůží na kůži. Ani já jsem nelenoval a má ruka odhrnula její kalhotky na stranu a začala plenit její klín. Ona ovšem telefonovala, jako by se nic nedělo. „Jasné, že sa na teba teším… áno… jaj… eště eště… prepáč, nemám signál… haló?“ Můj penis byl už vytažen z trenek na celý vlak a ona mi ho krásně honila, já měl v její vagíně už tři prsty své ruky a rejdil jsem s nimi jako o závod. Hovor se často přerušoval díky nedostatečnému nebo chybějícímu signálu, a toho ona využívala, občas promluvila na mě, občas na něj a nebylo jasné, kdy na koho, zároveň se svému příteli snažila tajit, co právě dělá. Bylo to trošku komické a hodně vzrušující… „Chcem trtkať!“ prohlásila najednou s telefonem u ucha, „a áno chrobáčik… už ťa počujem… nie, nikto tu nie je… trtkať? áno, hovorila som ti, že sa na teba teším a že chcem s tebou trtkať! jéééé, ach ach ach, čo? nie nevzdychám… achchch… možno pretože je zlý signál… haló, haló?…“ To trtkání byla výzva pro mě, a já ji pochopil, spíše se na pochopení nechal navést, během svého posledního hovoru vstala ze sedačky vykasala minisukni, kalhotky spustila ke kolenům, opřela se o stolek. Na moc jsem nečekal vstal jsem a zkontroloval situaci ve vlaku. Nikde nikdo v sousedním oddíle nejspíš někdo seděl, ale byl na sedadle, co k nám bylo otočené zády. Jak jsem vstal, kalhoty mi samy spadly ke kolenům. Musel jsem se přikrčit, abych do ní mohl zasunout, a to, že hovořila a kroutila přede mnou tím svým přepichovým zadkem mi moc nepomáhalo. Ale to její jééé byl můj třetí a úspěšný pokus, obdivoval jsem jí, jak pořád dokáže držet hovor se svým „chrobáčikem“. „Áno, takto mi to rob… jaj, chrobáčik, už ťa za počujem, čože? Zdá sa ti, že tu s dakým trtkám? Ty jsi pil?… ach áááá… nie, povedala som, že chcem trtkať s tebou, akú máš smenu? ach ach… haló? haló? … ufff… áno, no dobré, stihnem to este rano?… nie však vieš, že s nikým okrem teba by som nič němala… haló… haló, nie, nepočujem ťa, počuješ ma?… haló… áno, prirážaj!!!“ Hovor se definitivně přerušil, ale my jsme pokračovali. Bylo to opravdu perverzní, právě jsem v otevřeném oddíle ve vlaku šoustal dívku, jejíž jméno jsem ani neznal a která si mezi tím domlouvala sex po telefonu se svým přítelem. Když vlakový rozhlas ohlásil, že se blíží stanice Zábřeh na Moravě, rozhodli jsme se, že vše radši dokončíme na záchodě. Chodbička se záchodem nebyla daleko, tak jsme v něm zmizeli jen s nejnutnějšími „přechodovými“ úpravami během několika sekund. Na záchodku mě chtěla vzít do pusy, a chvíli mi ho lízala, snad měla v úmyslu mě dodělat, ale to se jí nedařilo. Nevím čím to bylo, normálně moc velkou výdrž nemám, ale celá tahle situace mě jaksi hecovala k netušeným výkonům. Na to, že se jednalo o vlakový záchod, byl docela čistý a prostorný a dovoloval několik poloh při sklopeném prkénku. Přítel se jí dovolal ještě dvakrát. Poprvé byl hovor přerušen poměrně rychle. Podruhé mi seděla na klíně čelem ke mě, halenku s podprsemkou měla dole a hopsala. „Áááno… neboj dôoojdem… áááá signááál…“ nebyla schopná při svém hopkání dát dohromady smysluplnou větu, snad mu pak nakecá, že šlo o šum. Hovor vypla sama, tušila, že toho už rozumného moc neřekne. Krátce na to se monstrózně udělala. Ale ani to jí vědomí moc nevrátilo a počastovala mě nelogickým rozkazem, když obnovila své hopkání: „Hlavne … sa … nezrob … do … mňa, … prídem a budem … muset trtkat s Filipom!“ jako by mi na tom mělo záležet, ale především, celou tu dobu poskakovala ona na mě jako o závod. Zadržoval jsem stříkání jak to jen šlo, dokonce jsem se jí i snažil naznačit, že mi to jde, pak jsem to na ní dokonce i křičel, ale nepřestala, honila druhý orgasmus. A dohonila ho, ale svojí snahou dohonila i mě. Všechno to vzrušení z celého večera se zkoncentrovalo v jednom obrovském, snad minutu trvajícím, stříkání, které skončilo celé v jejich útrobách, neboť tou dobou prožívala svůj orgasmus objímajíc můj krk pevně přitisknutá svým klínem na mém. Kvůli takovým okamžikům člověk asi žije. Když jsme se probrali a zorientovali v tom, co se stalo, vlakový rozhlas už hlásil stanici Olomouc hl. n. Oba jsme museli vystupovat, ona aby nasedla do lůžkového vozu, já abych šel domů za rodinou. Na nástupišti jsme se poprvé políbili. Já jel domů a už nikdy jsem jí nepotkal. Ale vždy, když jedu vlakem na Prahu nebo na Plzeň, koukám kolem sebe, jestli ji náhodou neuvidím.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Dante
