Ve špatný čas na špatném místě
Jmenuji se Tomáš a to, s čím se tu chci svěřit, se stalo jedné středy o prvním prázdninovém týdnu letošního roku roku.
Se svou přítelkyní Ivou jsme byli na chatě mých rodičů. Využili jsme toho, že odjeli autem na ty dva týdny do Chorvatska a chata byla tudíž zcela volná jen pro nás. Chatu mají naši kousek od jedné vesnice poblíž Konice na takové polosamotě. Já mám 22 let, studuji třetím rokem práva a abych měl nějaké peníze a nebyl vyloženě závislý na Ivině platu nebo rodičích, přivydělávám si údržbou zahrad (sekám trávníky, sestříhávám živé ploty, prořezávám ovocné stromy, shrabuji listí nebo okopávám a pleju květinové záhony), kdežto moje přítelkyně Iva je učitelkou v mateřské škole. Iva má 23 let, štíhlou, 168 centimetrů vysokou, 54 kg vážící postavu s dvojkami prsy a hezký obličejík s roztomilou malou pusou a nosíkem. V jejích romantických hnědých očích jsem vždy viděl láskyplný cit vůči mojí osobě a jakousi oddanost. Iva je hnědovláska s delšími, mírně vlnitými vlasy a pěšinkou tak trochu ke straně. Je to docela skromná, nenáročná dívka bez rozmařilosti a extravagance, takže nemá ani piercing, ani dnes tak moderní tetování či barevné přelivy nebo účesy. Ve svém jádru je to silná holka. Umí být tvrdohlavá, někdy vzdorovitá, když si myslí, že má svoji pravdu, umí se rozčílit a když pak není po jejím, má sklony k brečení Ona je mojí prví skutečnou láskou a první holkou s níž jsem začal vážně chodit. Když jsme se poznali, já měl 17 a Iva 18 let a byla ještě tehdy panna, takže i já byl její první kluk. Její vztah k sexu je takový romantický. Ona se dost stydí a za nic na světě by nešla třeba na nudistickou pláž. Chce, abych byl jen já ten jediný, do ji vidí nahou a kdo s ní souloží. „Prcinku či prcku“, jak sama nazývá své úzké a citlivé pohlaví si vyholuje. S ní na to nelze hned vlítnout. Ona vyžaduje hodně prstové a jazykové přípravy k vlhčení, než-li do ní mohu vstoupit. Ivuška je hravá, není ale iniciativní. To musím být já. Bere hormonální antikoncepci, protože vyloženě miluje, když jí stříkám semeno do pochvy a vyžaduje to po mě, i když mi ho kouří a já už pak cítím, že se mi to blíží. Iva mi totiž už na počátku našeho sexuálního spolužití řekla, že ona se o děti stará a nezabíjí je, takže na potrat by prý nešla za nic na světě. Podvolila se ale mým občasným experimentům, třeba šátku přes oči, prstu v konečníku (anál penisem ale kategoricky odmítá).
Moje přítelkyně nekouří, nepije, je milovnice zvířátek, má smysl pro spravedlnost, je citlivá a hrozně hodná. Moc ráda má dětičky a umí to s nimi. Umí se nadchnout i pro různé ideály, někdy až trochu naivně. Zkrátka, Iva je to nejkrásnější, co mě potkalo. Miluji ji a ukradl bych pro ní měsíc, kdyby to šlo. Neustale se snažím být ji na blízku, vymýšlet výlety, kino, diskotéky apod. Opravdu se hodně snažím. Když vypraví kámoškám, co spolu podnikáme, tak jen závidí, že ten jejich pro ně nic takového neudělá. Ivin úsměv mi roztančí srdce a chci si ji jednou vzít.
I po těch 5 letech chození jsme do sebe stále zamilovaní, přestože už druhým rokem spolu bydlíme v pronajatém bytečku 1+1 v Olomouci, kde máme jen velké letiště, sedačku, konferenční stolek, postarší nábytkovou stěnu z bazaru a velkou telku, no a pak kuchyň malým s jídelním koutem a ještě malou předsíňku a konečně příslušenství, tj. koupelnu s umyvadlem, se sprchovým koutem, pračkou a s WC dohromady.
Bylo to 5. července letošního roku. To ráno bylo takové polojasné. Už u snídaně jsme se dohadovali, co podnikneme. Navrhl jsem výlet na kolech a Iva souhlasila. Já jsem měl v hlavě plán jak okořenit náš vztah.Vzal jsem s sebou balíček kondomů, protože Iva měla zrovna své plodné dny, prý někde uprostřed a už tak pět dní jsem to s ní musel dělat jen s gumou.
Byl teplý den i když né pařák, jen asi 25°C, což bylo ideální na kolo. Sluníčko svítilo, bylo takové mírné polojasno, tak jsme si vzali s sebou deku, něco k pití, něco k jídlu, sluneční brýle na nos, přílby na hlavu a někdy v půl desáté jsme vyrazili od chaty. Já jel první, protože to tam znám, Iva v závěsu za mnou. Jeli jsme volným tempem, vždyť kam se honit. Chtěli jsme se kochat krajinou. Přitom ani jeden z nás netušil, co nás čeká a nemine. Jeli jsme po polních i lesních cestách, kolem rybníků, trochu také po okresní silnici. Někdy kolem jedné hodiny po poledni jsme zastavili u takového malého rybníka, který je asi 200 m stranou od turistické cesty, takže jsem trochu odbočil z cesty a krokem jsme dojeli až na místo. Ani nevím, jak se ten rybník jmenuje, ale vím, že je asi 11 km od chaty. Už jsem tam u něho asi 2× v minulosti byl. Je tam taková loučka, obklopená z jedné strany vzrostlými křovinami, ze druhé rákosím a třetí stranu tvoří břeh. Jen jedna strana je otevřenější do krajiny, ale od turistické cesty tam vidět není. „Zapíchneme to tady“ řekl jsem. „Nikdo tu neni, je tu příjemně, poležíme na dece, najíme se, třeba i vykoupeme a taky…, no však víš“… Iva věděla, co mám na mysli, rozpačitě se na mne usmívala a když se rozhlédla, řekla jen: „Tak jó“. Slezli jsme z kol, položili je do trávy, sundali si přílby, z nosiče na mém kole sundali tašku, napili se a pak roztáhli hnědou deku. Zuli jsme boty, já přetáhl přes hlavu triko, moje Ivča také. Pak jsme oba sundali i kraťasy, takže jsme tam byli jen ve spodním prádle. Já v boxerkách a Iva v kalhotkách a šprndě. Sedli jsme na deku, vyndali jídlo a pustili se do něj, rozhlížeje se kolem. Všude bylo ticho, jen mouchy tu a tam zabzučeli. Pozorovali jsme vážky létající nad hladinou rybníka, hřbety kaprů i volavku, sedící na nedalekém pahýlu staré napůl suché vrby. Když jsme se najedli a napili, lehli jsme si vedle sebe na deku a chvilku koukali na nebe po němž pluly mraky. Pak jsem Ivu pohladil po tváři a políbil ji. Ona můj polibek opětovala a už jsem jí něžně držel hlavu, ona mne zase za krkem a naše jazyky se proplétaly v našich spojených ústech. Pak jsem jí sjel svými rty na hrdlo a ke stranám krku, jazykem jsem jí olizoval ušní lalůčky a Ivča tála. Tohle ji vzrušovalo, to měla ráda. Brzy jsem jí natočil k sobě na bok a rozepnul jí vzadu patent podprsenky.pak nadzdvihl její košíčky a začal jí rukou i jazykem zpracovávat bradavky. Ivin dech se zrychlil, koláčky bradavek se trošíčku na krabatěly a hroty bradavek postavily jako dva špuntíky. To miluji. Hrozně rád jí ty vztyčené a tuhé bradavky pak žmoulám mezi prsty, zlehoulinka jakoby koušu a cucám. Také můj penis už mi napínal boxerky a hlásil se o své. Iva začala tiše vzdychat, slabě sténat a protahovat se jako kočka u rozpálených kamen.
Najednou rána, zákeřná a neočkávaná, až jsem s sebou celý poskočil na Ivu a zařval: „Jáááááukurváááááá!!!!!“ a v koulích hrozná, ale fakt hrozná palčivě svíravá bolest, která mne zcela ochromila. Bolest se mi stále více ‚rozlévala’ až do břicha. Hned jsem pustil Ivu a zkroutil se do klubíčka, skučíc bolestí. Jak jsem se otočil s bolestivou grimasou, uviděl jsem je… Stáli hned u nás a smáli se mi. Byli tři, tři takoví kluci…, černovlasí, snědší, prostě cikánští kluci. Byli v teplákách, v tričkách, věkem…? Nevím, tak mezi čtrnácti až šestnácti, těžko říct… Já měl jiné starosti. Měl jsem pocit, že mi koule lezou do břicha a bylo mi na zvracení, Jen jsem si uvědomoval, že některý z těch tří se k nám nenápadně přikradl a pořádně mne odzadu, jak jsem měl nohy od sebe, nakopl. Čuměl jsem do jejich protivně se na nás šklebících ksichtů a neunikly mi vzdouvající se boule v rozkrocích pod jejich tepláky. „Bóólí to gadžo, žéé jo?“ pronesl ten co mne asi nakopl. Já místo odpovědi jen skučel a úpěl. Iva se zatím také vzpamatovala z erotického opojení a posadila se. „C…co je? Co ti udělaliii?“ ptala se vyděšeně a nechápala nic. „Pěékna piipka…“, řekl druhý s protivným uchechtnutím. „potřeebuje kokóóta“. „A né jednéého…“, dodal třetí. „Ty, gadžo teďka nemůžeš…co? Chachahca, ale my můžeme…“, řekl ten co mne asi nakopl se smíchem. „Neboooj se, gadžovko, my ho zastoupííme“, pronášeli takovým tím cikánským akcentem. Iva si pochopitelně skřížila ruce na prsou. Ten co mne nakopl si bezostyšně začal vysvlékat tepláky a pak pod kterými byl nahý. Hned mu vzhůru vystřelil jeho ztopořený penis. No já ho mám 16 cm a rovného, on ho měl asi také takového, jen tmavšího a trochu víc prohnutého než já. Chtěl jsem vstát, ale další z té trojice mne nakopl keckou přímo do obličeje, až mi zatrnul nos a tvář a na několik vteřin se mi udělali barevní kruhy před očima. „No cóó je…,cóó je gadžo!!!?“ zařval na mne. „Buď v kliidu…!!!“ „Co chcetééé??!!!“ slyšel jsem vykřiknout svou Ivu. A potom: „Co jééé??!! Děte pryyyyč!!! Vypadněteeee!!!Nechte měéééé!!!!“ Když se barevné kruhy rozplynuly, ležel jsem zkroucený na boku asi metr od Ivy. Akorát jsem byl svědkem, jak dva cikánští výrostci chytili Ivu za ruce a strhli ji zpět nazad na znak na deku. Iva pochopitelně začala řvát: „Néééé, pusťte měéé!!! Já nechciiiii!!!! Nechte mněéééé!!!" Jenže ti tři čmoudi se jenom chlámali. Iva s sebou házela, kroutila se, zmítala s sebou. Nohama kopala kolem sebe, dokonce toho svlečeného bosou nohou kopla pod koleno, až zařval: „Jáááu, ty bííla kuurvo, máš to maarný…!!! Stejně ti tu miindžu vojeebem!!!“ „Pomóóóóóc!!!!!!“ vydala ze sebe moje Iva zoufalý srdceryvný výkřik. „Hele…nechte jí!“ zmohl jsem se na námitku. „Ty drž piiču, gadžo zasraanej nebo ti zmalujeeme fasáádu!!“ řekl mi důrazně jeden z těch dvou,co Ivu drželi za ruce. trnula mi tvář a nos, koule mne bolely jako čert, jako by mi je někdo trhal. Byl jsem neschopný cokoliv udělat. „Drrrž ty zkurvená gadžovko!!!“ řval na Ivu ten vysvlečený a zval z ní její bílé, červeně puntíkaté kalhotky tak, až se na ní rozervaly. Chvíli s protivným chechotem zápasil s jejíma nohama, ale pak na ni nalehl celou svou váhou a kolenem a hned na to i druhým se jí dostal mezi nohy. "Nechte měéééé!!! Nééééé!!!! Já nechciiii!!!!“ ječela přítelkyně panicky jak se ten cigoš cpal mezi její stehna a očividně jí sahal do rozkroku, a dál s sebou vyděšeně kroutila, zmítala se a házela mosty, jakoby ho ze sebe chtěla shodit. Když už musela snášet ruku toho cikána na své kundě, změnil se její křik v zoufalý řev, až v kvílení, ale ti zhovadilci se tomu zase jen chechtali. Asi se musela cítit hrozně, když ucítila ve svém nahém klíně jeho ruku, jak jí tam šmátrá, osahává a asi i rejdí prsty mezi pysky a jak jí pak strká prst do kundy. Takhle neurvale a svévolně jsem se k ní nikdy nechoval. Cikán jí brzy zajel prstem hlouběji. „Nhééééééééé!!!!“ zařvala zase Iva, jako když ji na nože bere. „Co se, krávo, bráníš, když už nejsi panna?!" prohodil cikán uštěpačně. Pak vysunul ruku a chvilku se snažil před mýma očima svým ptákem najít vstup do její úzké pochvy, na což Iva opět reagovala ještě zoufalejším kvílením: „Nhéééé…, thonéééééé!!!! Já nechcihiiii!!! Nhéééé!!!!!“a že její dírku do kundy našel, že do ní vnikl žaludem a že do její hrůzou suché pochvy začal pozvolna bezohledně pronikat, o tom svědčil Ivčin táhlý odmítavý a přesto z té bezmoci zoufalý výkřik: „NHÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!“ což doprovázela házením hlavou sem tam s vytřeštěným pohledem. Cikán do ní začal přirážet, aby se do Ivy dostal celý. Asi mu to šlo, ale jen s každým přírazem kousek. Měl jsem hrozný vztek, zatínal jsem zuby i pěsti. Ti další dva snědí smradi jí drželi dál každý za jednu ruku a druhou jí začali jezdit rukama po prsou, neurvale jí je mačkali a tahali za bradavky jako hovada. Však jí bradavky zrudly. Iva se dál zmítala, dál křičela: „Nhééééé!!!! Dhóóóóst!!!! Pusť…the… mňhéééé!!!““ Pak už jen v rytmu jeho snažení méně hlasitě vyhekávala: „Nhee…nheee…áááá…dhóóóst…!!“ Iva už jakoby byla smířená se svým osudem, zůstala pasivně ležet, přestala se bránit a jen vyhekávala. „Tak už maaže, ta miindža, už se jí to lííbi“, pronesl najednou ten cikán ironicky a dál ji šukal jako mašina. Ivyno hekání se už změnilo v polohlasné: „Hááh…háááh…“ Uvědomil jsem si, že takhle Ivča vyhekává, když souloží se mnou a když se jí to líbí. Určitě musela zvlhnou, jak řekl ten sviňák., protože mu péro do ní dobře očividně zajíždělo. Iva se však se zaťatými zuby bránila dát najevo, že by se jí to jeho násilí začalo líbit. Pohyb jeho ocasu v jej pochvě zrychloval tempo. Myslím, že dobře věděla, co to znamená, že to nebude trvat dlouho a nastříká to do ní. Pokusila se ho od toho odradit novým vzepjetím zoufalého odporu: „Nhe, nhééé, nechchi thooo… do mňhe nastříkat, nhéé!!!“ „Ale jóóó… už budu…, ty bílá… děvko…, už… budu!“ hekal a přitom se mu pusa křivila rozkoší a půlky zadku se mu stahovaly v očekávání výstřiku. Najednou se do Ivy zarazil, že v ní byl až po koule a z úst se mu vydralo jen: „Jhóóóóóóóó!!!“ a mně bylo jasné, že začal mojí přítelkyni bezohledně zaplňovat kundu svým semenem přímo na dělohu. Iva se přitom tělem vzepjala, udělala most, a zakvílela: "Božhéééééááá!!!“ Jenže já v tom výkřiku už neslyšel strach, vzdor, nesouhlas či panickou bezmocnost, ale spíš úžas, jakési překvapení ze sebe sana i z toho cikánského ocasu, co právě do ní semenil a já žasl. I mne to vlastně svým způsobem vzrušilo. Když se prvý cikán vyprázdnil, vytáhl ho z ní a vystřídali se s tím u Iviny levé ruky. A zase se to divadlo, které jsem měl před očima, opakovalo. Kluk ho měl sice asi jenom čtrnácti či patnácticentimetrového a oproti prvnímu rovného. Ani se neobtěžoval moji Ivču dráždit a hned ho do ní nacpal. Semeno toho co se do ní už vystříkal, posloužilo jako lubrikant. Iva už nekřičela, jen vyhekla hlasitěji: „Ijhééé!!“ Už se mu nebránila, už neprotestovala ani nekřičela o pomoc. Dokonce měla pokrčené nohy a kolena dost od sebe… sama z vlastní vůle. Jak ji ten druhý cikánský spratek mrdal, začalo jim třoucí se pohlaví mlaskat až čvachtat. To nebylo jen to semeno od prvního, ale Iva prostě byla vzrušená a tekla. „Hah…hah…hah…“, vyrážela ze sebe polohlasné krátké výheky. „Ty kookote…, jí se to líbí…, no to mně poser…“, vyhekával radostně ten, co ji zrovna projížděl kundu. Za chvilku už i on nabral tempo dostihového koně a bušil do Ivy jako hluchý do vrat, až se celá houpala v podélné ose sem a tam a i její intenzita výheků začala zesilovat Pak se zase do ní ten čmoud nacpal, stáhly se mu půlky, zachrčel blahem, Iva začala hlasitě vyjekávat: „Ijhe…jhee…jhééé…JHÉÉÉ!!!“, oči měla v sloup, chvěla se a nohy si div nevykloubila, jak je dávala od sebe a špulila ji jemu vstříc. Také on se do ní udělal a zaplavil jí pochvu svým spermatem. Než se přítelkyně vzpamatovala ze svého orgasmu, už měla mezi nohama toho třetího, který ji rovněž bez přípravy svým jedovitým pinďourem vycpal. Hned do ní začal dychtivě přirážet a Iva zase začala pohekávat, pak už hekat a jojkat a nakonec až vykřikovat: „Hááá…áááá…jáááj…áááá…vhíííc…ešťhéééé…vhííííc…jhóóó…jhóooo!!!!!“ Najednou se ten cigoš napjal jako luk, vztyčil se nad ní na pažích a zařval: „Jhóóó…, je to tááááám!!!“ a i on to Ivy pumpoval svou dávku semene. Iva znovu zakvílela: „IJEÁÁÁ..HA…HA…HÁÁÁCH!!!!!“ a v orgastické extázi ho objala nohama, které mu zkřížila nad zadkem. V tomto těsném klinči do sebe přijímala jeho ejakulát, nevěda snad ani, co dělá. Po chvíli se její křeč uvolnila, sevření nohou se uvolnilo a cikorka vstal. Pak jsem byl opět kopnut, tentokrát do žeber a ti hajzlové nám sebrali z tašky peněženku (naštěstí v ní byly jenom dvě stovky), mně mobil (naštěstí už byl dva roky starý a byl jen na dobíjecí kartu, nikoliv na paušál a také obě kola nám sebrali. Než-li jsem se rozkoukal, už se vzdalovali pryč po louce k turistické cestě.
Iva pořád ležela na dece a oddychovala, jakoby právě doběhla Marathon. Popolezl jsem po kolenou k ní. „Ivuško, ublížili ti moooc??? Bolí to?? Miláčku muj, mně to tak moc mrzí…! Ale já nemohl nic dělat…, promiň mi tooo! Tá rána do kulí tak bolela, a pak kopanec do obličeje…, promiň…! Sebrali nám kola a peněženku, hajzlové…“, stále jsem na ni mluvil. Cítil jsem se provinile, bylo mi Ivy líto, nevěděl jsem, co mám dělat. Dívala se mi těma svýma hnědýma očima do mých, ale neviděl jsem v nich výčitky. „O…otýká ti tvář, Tome“. „To nic, to splaskne… Hlavně že nemám zlomený nos“, snažil jsem se vystupovat statečně, ale příliš se mi to nedařilo. Spíš se mi chtělo brečet. No, ale ještě jsem se dokázal udržet. Iva se ztěžka s mojí pomocí posadila. Najednou si rukama objala skrčené nohy, bradu dala na kolena a usedavě se rozbrečela. Já ji hladil po vlasech, stále jsem drmolil: „To bude dobré. Už je to pryyč. To bude dobré.“ Přitom jsem viděl, jak jí z pochvy zvolna vytéká jejich semeno, kterým ji tak potupili, tak ponížili její ego… Ivě to však bylo jedno. Seděla tam snad čtvrthodinu. Pak chtěla napít, tak jsem vstal , popošel k tašce a dal jí PET láhev s vodou. Zatímco ona seděla a dívala se mlčky na rybníček, já se zatím oblékl do trika a kraťasů, posbíral pár věcí, včetně cyklistických příleb a nacpal je do tašky. Pak ztěžka vstala i Iva. Roztrhanými kalhotkami si vytřela rozkrok a vnitřní strany stehen od toho jejich neřádstva, pak se s mojí pomocí oblékla i ona, obuli jsme se a Iva si najednou uvědomila, že nemáme kola a zeptala se mne: „Jak se teď dostaneme k chatě?“ a já na to: „Pěšky, musíme pěšky“. „A kolik je to kilometrů, Tome?“ tázala se Iva dál. „Asi jedenáct… To zvládneme“, odpověděl jsem. Když Iva ke své radosti objevila v kapse svých šortek svůj růžový smartphone, trochu se jí rozjasnila tvář. „Nezavoláme policii?“ zeptal jsem se. „Ježiši to nééé, to ani náhodou! Hanbou bych se musela propadnout!“ vyděsila se. „No tak dobře. Nebudeme je volat. Nakonec vždyť ta naše kola byla stejně z bazaru… A ten můj mobil už taky volal po výměně za nový. Měl jsem na kreditu už asi jenom šedesát korun, per ho ďas.“ Složili jsme deku, já ji dal na tašku mezi uši a pomalu jsme se hnuli po svých po pěšince loukou k turistické cestě. Šli jsme, nebo by se spíš hodilo říci, belhali jsme se nejkratší cestou k chatě mých rodičů. Iva šla dost ze široka a já také, protože mne ještě pobolívala nakopnutá varlata. Těch 11 km, které by jsme za normálních okolností zvládli ve svižném tempu jsme šli 4 hodiny, takže k chatě jsme se dostali až k šesté večer. Věřte, že cestou jsme toho moc nenamluvili a když, tak jsem o něčem, co se netýkalo tam toho u rybníčku. V duchu jsem si nadával, jaký jsem pitomec, proč jsem Ivu k tomu rybníčku zavedl. Vždyť jsme se tak dostali v nesprávný čas na nesprávné místo.
Na chatě se šla Ivuška hned vysprchovat a byla ve sprše dosti dlouho, že vyčerpala vodu v 80 litrovém bojleru, takže já se sprchoval už skoro ve studené vodě. Na mou oteklou tvář, rozbolavělý pytlík a modřinu na žebrech to bal ale balzám. Ani jsme moc nejedli, jenom tak něco málo. Ani jeden z nás o tom nechtěl mluvit a tak jsem pustil telku. Přelupával jsem ovladačem kanály a skončil na ČT1 u televizních novin. „Budu si muset koupit nový mobil“, řekl jsem z čista jasna ani nevím proč. Iva se na mne podívala a pak najednou Iva z ničeho nic pronesla: „Víš, že dneska mám ovulaci?!“ „To máš jedno“, snažil jsem se ji uklidnit. „Bereš přece antikoncepci…“ „To jó…“, ona na to. „Ale včera…, včera sem si zapomněla vzít tabletku“, konstatovala. „Ale dneska jsi si jí vzala, né?“ vylekal jsem se. „To jó“, řekla Iva. „No tak vidíš…V čem je problém?“ pronesl jsem. „Já nevim, mám jen takový divný, takový blbý pocit a… taky výčitky“, řekla mi na to. „Výčitky? Prosím tě jaké výčitky? Copak ty za to můžeš? Znásilnili tě… Promiň… To já tě měl ubránit, to já mám výčitky vůči tobě. Já jsem přece takový kretén, že jsem tě tam vzal..? Kdybychom jeli dál a neodbočili tam…“ ale Iva mi do toho skočila: „Kdyby, kdyby… Kdyby chyby! Co jsi mohl dělat? Přepadli nás tak nečekaně… Nakopli tě a pak, byli přece tři…“, omlouvala mne pro změnu Iva. Pak jsme zase chvíli mlčeli a najednou Iva řekla takovým kajícným tónem: Tome, víš… Oni mně sice znásilnili, bylo to hrozné, cítila jsem se jako kus hadru, pošpiněná…, ponížená… a zneuctěná, ale… ale…, víš, já ti musím něco říct. Mně to hrozně mrzí, ale když…, no víš… Jak do mně stříkali semeno, já…já… já se přitom vždycky udělala. Já to sice nechtěla, bylo to hrozně pokořující, ale… šíleně mne to vzrušilo. Promiň Tomáši." Tušil jsem to, jen jsem o tom nechtěl mluvit, ale takovéhle přiznání se k vynuceným vaginálním orgasmům … a ještě od takových cikánských spratků jsem fakt nečekal. Mlčel jsem. Iva vstala a šla si sednout do plastového křesílka na verandu, kdežto já… já dál čuměl na televizi. Ani jsem nevnímal, co tam říkali. Zase jsem to divadlo měl před očima a věděl, že ještě stokrát budu. A také, že stokrát si při té vzpomínce vyhoním ocas. Sralo mne to, ale zároveň i vzrušovalo. Netušil jsem však, že dívat se na ponižující omrdáni mé lásky bude tak vzrušující. Pak se v televizi objevily Krimi zprávy. A tehdy jsem zpozorněl. Komentátor totiž oznamoval: „Včera v časných ranních hodinách svévolně opustili Výchovný ústav pro nezletilé a mladistvé ve Velkém Meziříčí tři jeho chovanci. Jedná se o patnáctiletého Tibora Demetera a dva čtrnáctileté, Daniela Šamka a Vojtěcha Červeňáka. Všichni tři chlapci byli dáni do péče zmíněného výchovného ústavu rozhodnutím soudu, protože měli slabou školní docházku a již v minulosti se dopouštěli drobné majetkové trestné činnosti. Pak se objevily jejich fotografie a popis. "Proboha, to jsou oni“, chtělo se mi zakřičet, ale udržel jsem se. Ta jména se mi vryla do paměti, stejně jako jejich fotografie na obrazovce. Ivě jsem o tom ale neřekl. Proč také. K čemu by jí to bylo? Aby věděla, čí ocasy ji znásilnili, koho semeno do ní bylo nastříkáno? Ne. Pomlčel jsem o tom. Vypnul jsem televizi a šel za ní. Postavil jsem se za Ivu, dal jí ruce něžně na ramena a spolu jsme mlčky hleděli do kraje. a mlčeli. Já ji hladil a ona mi dala hlavu něžně svým uchem na hřbet mojí levé ruky a otírala se o něj. Věděl jsem, že dokud Iva nebude připravena, nebudu s ní moci souložit a jak bych moc chtěl… ach jo. Pak se na mne podívala a nečekaně řekla: „Ale Tome, kdyby něco…, tak na potrat tedy nepůjdu…“ a já jen přihlouple pronesl: „Ale jdi ty, Ivuško, proč by jsi chodila“. „A dokud nedostanu menzes, dělat to nebudeme, ano, Až pak… Až po menzesu…“, řekla mi.
Zbytek našeho pobytu na chatě rodičů proběhl asexuálně. Jako bychom byli spíš bratr a sestra. I tak tam bylo hezky. Zvlášť se mi vždycky zatetelilo u srdce, když mi Iva tvář a řekla: „Tomášku, ty jsi tak hodný…“
Za tři týdny, od oné události, když se takhle jednou vrátil z brigády, na níž jsem sekal jednomu prachatému podnikateli, který byl s rodinou na měsíc v USA, trávník na jeho rozlehlém pozemku, postavila se Iva přede mne, hned jak jsem se vysvlékl a dal jí pusu. V ruce držela tyčinku gravitestu a pořád dokola jako v šoku drmolila: „Dva proužky… Koukni se, jsou na tom dva proužky… To je hrozné, Tomáši, sou tam dva proužky…“ Hrklo ve mě. „To je blbost… Přece nemůžeš být těhotná, když bereš antikoncepci?“já na to. „Dělala jsem si dva a oba dva ukázaly dva proužky… Tome, ti cikáni tam na chatě… oni mně…To je hrozné…“ byla z toho v šoku řekla mi: „Já tě nechtěla znepokojovat, ale už před sedmi dny jsem to měla dostat…a pořád nic, tak jsem si šla koupit tohle a…dva proužky…Doprdele…, dva proužky!!“ „Ivčo klííídek“, snažil jsem být já ten klidný a vyrovnaný. „Zítra si zajdeš ke svému gynekologovi nebo vlastně gynekoložce, on tě vyšetří a uvidíš, že jde jen o nějaký renonc… Neplaš se“, chlácholil jsem přítelkyni. „No já nevim, když mně tak nějak bolej prsa“, prohodila a tím mi nasadila brouka do hlavy. Ten večer šla spát dřív, že prý je nějaká unavená. Já pak sedl k noťasu a zadal na Google otázku: Hormonální antikoncepce a těhotenství? Tam jsem se dočetl něco, co mne znepokojilo. Psalo se tam:
Nejčastějším důvodem selhání hormonální antikoncepce je zapomínání nebo nepravidelné užívání pilulek. Je prokázáno, že až 47 % žen si zapomene vzít jednu tabletku v cyklu! Dvě nebo více tablet během jednoho měsíce zapomene užít až 22 % žen.
Vynechání jediné tablety (hlavně ze začátku cyklu) nemusí, ale může vést k otěhotnění. Nemůžete se dopočítat? Možná jste jednu pilulku vynechala. Pokud na to přijdete až druhý den, je lepší chránit se až do konce cyklu ještě jiným způsobem. Hned mi došlo, jak Iva říkala, že den předtím, než ji ti cigoši znásilnili, si zapomněla vzít ráno pilulku. Zapomněla, protože ráno vstala dříve než já a mazala na záchod. Měla po něčem co předtím večer snědla, sračku a trochu i bolení břicha. Za hoďku, když už jsem vstal, musela znovu. Poradil jsem jí živočišné uhlí. Vzala si dvě tablety. Sice na velkou musela do oběd ještě jednou, na oběd nasadila rohlíkovou dietu a černý neslazený čaj, takže to ustalo. Prostě jakási dietní chyba, jak říkají lékaři. jenže právě ta sračka ji rozhodila a ona na pilulku HA zapomněla. No a právě v souvislosti s tím jejím průjmem jsem se dočetl ještě toto: Totéž platí v případě průjmu – čím je silnější, tím je riziko selhání vyšší. Léky, užívané na průjem (včetně aktivního uhlí) navíc snižují vstřebávání sliznic trávicího traktu, a tím i účinnost všech ostatních přípravků. BUM A bylo to jasné. Průser!!!
Druhý den si Iva zašla na gyndu. Doktorka ji prohlédla a napsal jí papír na odběr krve kvli testům na hCG. Výsledek byl pozitivní a hladina hCG 1780. Přišla s očima na vrch hlavy a ubrečená. „Já jsem fakt v tom…! Co budeme dělat?“
Dlouho jsem to zvažoval a pak jsem se Ivy večer zeptal: „Ivo, vezmeš si mně?“ „A tobě nevadí, že v sobě nosím cízí…, dokonce cikánský dítě?“ nechtěla věřit. „Bude to naše dítě, stejně jako to další, které ti už ale udělám sám“, řekl jsem a objali jsme se.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Fanyn
