Mluvící pes

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů:
„Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!“
„Tož, nekecej… A co to obnáší?“ diví se otec.
„No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat,“ kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsícu v pohodě. Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi volat znovu.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat,“ vypráví zvědavému otci.
„Ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!“
„Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!“ furiantsky na to otec.
„Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,“ uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?“
„Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: Tak dneska jedem dom‚, on složí noviny a říká: ‘To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou…“
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!“
„No jasně, tati…“1

John Doe